Botič

Síla Předčítače tkví především v myšlenkách, které předkládá. Ale způsob jakými je Daldry dávkuje je dosti nešťastný. Katarzního aktu pak v konečném součtu nedojdou ani hlavní postavy ani divák samotný.

Sejmi mě hadrem! Kdo by to byl býval čekal? Nečekaná pecka, které vládne ústřední duo - motivace nemotivace. A nemá na tom podíl jenom festivalové publikum v KV. Na podruhé totiž Knight and Day funguje úplně stejně ne-li líp. Tudíž si zaslouží bumper sticker coby: "Nejlépe fungující návrat do minulosti letošního roku!"

Láska kvete v každém věku, i když Vám táhne na šedesát a jste agentem ve výslužbě. RED obsazené těmi nejlepšími all-star staříky ( jaké si lze představit ), tak natrhává všem letošním týmovkám pytlíky a je jedním z těch poctivých filmových překvapení, které baví i dojímají s výbuchy v pozadí. Old man my ass! Helen Mirren s kulometem je proklatě sexy!

Nový rozměr strachu s Wes Cravenem. Příjemně nepříjemný pocit děsu, který se s novými teenage horory vytratil je znovu zpět na scéně. Nemám slov!

Snyderovo soví koma kino a animovaný bonbónek, který neví čí je! Zprvu zalepí divákovi pusu dechberoucími scenériemi a dokonalou hloubkou 3D obrazu, jenže v prostředku je to právě dialogová vata, která příběh zpomaluje na samotnou míru únosnosti a nikoliv obraz. U Snydera novinka? Roztomilost - neroztomilost. Soví Megatron však plátnu vládne pokaždé, kdy se na něm objeví. Průlet bouřkovými mraky nebo ohnivým polem je skutečně vrcholem filmu! Na devadesátiminutový snímek, je to ale málo! Take to the Sky se Snyderem se protentokrát nekonalo.

Velmi mrazivý snímek nahlížející na mimozemskou invazi reportérskou optikou a předkládá tak divákovi ani né dlouhé záběry, jako spíš fotografie - momentky z cesty napříč infikovanou zónou a díky ústřední dvojici se paradoxně stává nejromantičtějším filmem letošního roku!

Miserable life in miserable city and the most miserable season. Fast food, fast weather forecast. Spotřební život / film před kterým není úniku! Verbinskiho mrazivá trefa do černého. A ledy (ne)tají.

The Book of Alice aneb videoherně o zombies bez zombies! Andersone! Ty fušere jeden! Zahodit příslib velkých událostí rozehraný v Extinction během úvodních deseti minut a ještě ke všemu takovýmhle způsobem. Nemluvě o snad pěti minutovém fetišistickém záběru na nohy ( kdyby tam stála žirafa, neřekl bych ani slovo ) po kterém přichází ona magická formulka writen by Paul W.S. Anderson! Zasloužil bys pětadvacet na holou. Někdo tady musel chybět na hodinách logiky (+ nano pavouk vstřikující do těla drogy? Dude, Vážně? ) Máš jediné štěstí, že coby film na nedělní odpoledne Afterlife funguje docela obstojně a ještě ke všemu si divák může zahrát hru: Poznej své oblíbené filmy v Andersonově skládačce. ( malá nápověda milý hráči: Matrixem, Silent Hillem a Ostrovem to teprve začíná) Škoda po Death Race jsem ti začal možná i trošku věřit.

Playboy Magazín uvádí: Piraňa 3D. Vnady ve vzduchu, na souší, ve vodě i pod vodou! Zkrátka všude, kam se podíváš. Alexandre Aja je ďábel, který musí zákonitě skončit v pekle. Prakticky si vystačí s třemi lokacemi, kde rozpoutává efektivní peklo na zemi (pod vodou). Nejprve neodmyslitelný RAP, prsa v pozor a podmořské soft porno za zvuků operní árie. Pak do ruda zbarvená, vesele bublající, vodní hladina, lidské makety zmítající se v elektrických křečích, maso se odlupující od kostí za doprovodu ocelového cvakání malých zubů. Zuby! Zuby! Zuby! Lidé křičí, co jim síly stačí. 3D dráty létají vzduchem a pronikají do měkkých/silikonových tkání jako nůž máslem. A když dojde na citování Čelistí – welcome home dear watcher. Elisabeth Shue nakopala všem Piraňám prdel! A ještě ke všemu ve 3D. Nejzábavnější film roku? Absof*ckingloutly!

Dokonalý plakátový film klouzající po povrchu. I když pojednává o takových "hlubokých" tématech - cesta, kterou se nakonec ubral vede přímo do pekla. Jíst, meditovat, milovat je katalogové až na půdu, popíkově sladké, ale vizuálně působivé - povrchní reklama na to, jak žít svůj život. Dobrý ročník 2 s ženskou hlavní hrdinkou se nekoná. Ačkoliv k němu měl Murphy ze začátku slušně nakročeno a první cca hodinu skutečně baví a hraje si se smysly. Jenže zbytek filmu se topí pod nánosem přemrštěné stopáže a hlavně velkého množství zbytečných vedlejších dějových linií. I tak ale může být výsledek stejně působivý, jako listování si National geographic nebo pouhým katalogem kdejaké cestovní kanceláře. Jíst, meditovat, milovat je i přes to jedním z nejlepších romantických filmů roku 2010. Docela smutné.