Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Akčný
  • Komédia
  • Krimi
  • Horor

Recenzie (1 338)

plagát

Hore (2009) 

Těžko hodnotit tenhle animák, moc na ně nejsem, tak jsem se po dlouhé době zase na jeden podíval. Začátek se mi hrozně líbil, to rychlé shrnutí Carlova života mi přišlo parádní. To mě docela navnadilo, pak ale ten film nějak upadl. Jsou tu vtipné momenty i vážné chvíle k zamyšlení. Fajn mi přišla melancholická atmosféra, která částečně filmem prostupovala a dodávala mu vážnější nádech a možnost zamyslet se nad stářím. Hudba a animace se hodně povedly, animace si vyhrála i s detaily, což se mi líbí. Hudba byla příjemná, líbivá, ale nepodbízivá. Škoda, že tam byla i ta rovina s těmi zvířaty, ta se mi moc nelíbila, to už bylo na můj vkus trošku infantilní. Ale záporák byl dobrý a akce taky. Kolem a kolem se to dá, čtyři hvězdy s odřenýma ušima dávám, ale už se na to znovu asi nepodívám. 75%

plagát

Horiace Mississippi (1988) 

Hodně zdařilý film, kterým Parker jen potvrzuje svou všestrannost. Výborná atmosféra, která pohltí, obklopí a do konce filmu nepustí. Propracované postavy, které mají motivaci a hloubku a lze jim všechno věřit. No a to obsazení - opět vynikající Hackman, trošku upozaděný, ale neméně skvělý Dafoe (v pro něj netypické roli), charismatická a krásná McDormand, úlisný Dourif, výborný Ermey. Takhle bych mohl psát dál, protože casting je naprosto skvostný. Podobně parádní je i hudba skvěle využívající jižanských motivů. Je fakt, že je to možná trošku dlouhé a jednostranné, přesto jde ale o hodně silný zážitek, který donutí k zamyšlení. Nadčasové téma o lidské omezenosti a zbytečných předsudcích se zkrátka neomrzí a ve formě, v jaké ho podává Parker, ho můžu pořád a pořád. 85%

plagát

Horúce pozdravy z Paríža (2010) 

Na začátku to ještě šlo. Vypadalo to jako další nenáročný akčňák, navíc se tam pak objevil Travolta, což byla bomba, protože tahle role mu sedla. Pak to ale nějak upadlo, nedovedu říct proč, ale ztratilo to tu jiskru a napětí. Ono je fajn, že akce a střílečky jsou dobře natočené, když je to celé tak nějak úplně zbytečné. Morelovi se nepodařil ani casting. Rhys Meyers je nevýrazný a troufnu si říct, že i špatný. Nemá charisma a kdyby nebylo toho vyústění, vůbec bych nechápal, proč zrovna jeho si vybere taková "buchta". Travoltovi (a vlastně komukoli jinému) stačilo jen málo k tomu ho přehrát a zastínit. S Travoltou je ten problém, že ty hlášky mu sednou a roli si bez pochyb užívá, ale tu akci a skákání po střechách už mu prostě nevěřím, je mi to líto. Scénář je hloupý, což by ani nevadilo, ale tentokrát asi až moc, je tam hodně děr a působí to spíš jako takový mišmaš. Nebudu přemýšlet a dám tam všechno, jen aby tam byla nějaká ta akce. Nelituju, že jsem to viděl, ale mohlo to dopadnout líp. 40%

plagát

Hostiteľ (2013) 

Naivně jsem věřil, že Andrew Niccol dokáže z předlohy od Meyer vykřesat alespoň průměrný film. Na začátku to tak ještě vypadá a je tu ono typicky "niccolovské" prostředí a atmosféra, které podobně jako vizuál připomenou jeho In Time. Jakmile je tu jakás takás akce, ještě se to dá a výsledek je snesitelný. Mnohdy je vidět, že režisér by moc rád přitlačil na všem, jenže nemůže, protože producentkou je sama Meyer. A to je kámen úrazu. Niccol totiž absolutně nezvládá ty její banální a trapné dialogy. Jsou děsivě kýčovité a mnohdy směšné a nikdo s tím bohužel nic neudělá. Naštěstí se povedlo obsazení - Saoirse Ronan má talentu na rozdávání, a i když tady musí být trošku prkenná a scénář jí toho moc nedovoluje, víceméně to ustojí a nepůsobí směšně. To se bohužel nedá říct o logice a chování postav, které je hodně divné a nedává smysl. Filmu neprospívá ani nevýrazný záporák v podobě absolutně prkenné Kruger, která se hrát už nenaučí. Alespoň, že Hurt je slušný a odvádí svůj standart. Výsledkem je prostě další přehmat, který poměrně bolí a Niccol na něm jen plýtvá časem. Sice snesitelnější a lepší než Twilight, to ale neznamená, že jde o dobrý film. 40%

plagát

Hotel Transylvánia (2012) 

Sterilní a příliš infantilní animák, jehož potenciál zůstává nevyužit. Ač cílí na nejmenší děti, s klidem staví na postavách, které děti asi neznají (Frankenstein, Neviditelný muž) a odvíjí od toho humor. Ten je jinak přizpůsoben dětem, takže se pořád padá, prdí, krká atd. 3D efekt jsem absolutně neviděl, animace na druhou stranu kvalitní a některé vychytávky a vizuální gagy přišly vhod. Dabing se tentokráte moc nepovedl a hlavně závěrečný disco song v češtině je utrpení. Dospělého tu prostě nic moc nezaujme, což je špatně, protože se většinu času bude nudit. Po pár hodinách člověk zapomene, co vlastně viděl. Škoda, protože našlápnuto to mělo dobře. Takhle zůstává na střední cestě a jde spíše o zklamání. 50%

plagát

Hra (1997) 

Další z výborných filmů mého oblíbeného režiséra. Fincher umí jako jeden z mála vytvořit úžasnou atmosféru beznaděje a bezvýchodnosti, ve Hře k tomu navíc ještě přidal paranoiu. Ke kvalitě filmu rozhodně přispívá i Michael Douglas, který svým charismatem v pohodě táhne celý film a velice důvěryhodně se proměňuje z arogantního boháče ve skoro až lidskou trosku. Ostatní herci moc prostoru nemají, ale své role zvládli (hlavně Unger a Penn). Scénář je propracovaný a pro mě taky nepříliš předvídatelný (na první vidění samozřejmě). Přesto ten snímek za Fincherovými perlami Sedm a Klub rváčů mírně zaostává. Proč? No, já bych řekl kvůli poměrně pomalému rozjezdu a poněkud za vlasy přitaženému finále. Nicméně je to pořád rafinovaný thriller, kterých se v posledních letech moc netočí.

plagát

Hranaři (2011) 

Bohužel strašně špatné. Nevím, kde začít. Špatný příběh, který má sice dobrou myšlenku, ale jeho podání je pouze útokem na nejnižší lidské pudy. Možná, že to takhle chodí, ale určitě se to dalo ukázat vkusněji a zajímavěji. Postavy špatně napsané a absolutně nezajímavé. Všichni přehrávají jak o život (nejvíc Langmajer), což taky není dobře. Dost zbytečných postav (třeba Tříska, i když ten jeho wtf monolog na konci je neskutečný) a vůbec všechno je špatně. Nezajímavá režie, nudná kamera (ač se někdy snaží o hezké záběry), nudní herci, totální otrava. Za zmínku stojí snad jen jakž takž povedená hudba Zdeňka Merty. Ale jinak? Absolutně nic, až jsem se styděl, že tohle někdo pustí do kin a vrazí do toho svoje peníze. Hrůza a děs, nechtěně směšné. 20%

plagát

Hra na skrývačku (2005) 

Nějaká atmosféra tam je, o tom žádná. Tvůrci zaslouží pochvalu, že se snaží i v téhle době dělat takovéhle thrillery, kde není moc krve, ale spíš napětí. Nicméně se to příliš nepovedlo, De Niro je jako vždy výborný, Fanning mu skvěle přihrává, ale to je tak všechno. O konci nebudu mluvit, protože je strašně zbytečný a tuctový a sráží film dolů. Nevím, co víc o tom napsat, hezký pokus, který ale zůstal na půli cesty. Ryzí průměr, na který se díky ústřednímu hereckému páru dá koukat až do konce.

plagát

Hrana zlomu (2021) 

Velmi sympatický počin, který pochopitelně kiny prošuměl a ani poté nikoho moc nezajímá. Emil Křižka se v tuzemských podmínkách pustil do žánrové kinematografie, kterou tu skoro nikdo nedělá a relativně uspěl. Od začátku nastoluje hutnou a v dobrém slova smyslu nepříjemnou atmosféru, v níž není úplně jasné, co se bude dít a do konce z ní neuhne. A je navíc extrémně důležitá, protože dialogů je tu naprosté minimum, což je také dost unikátní. Příběh samotný má obrovský potenciál a dá se říct, že pravděpodobně nikdy nevznikl v Česku film, v němž jsou všechny postavy extrémně zajímavé a zasloužily by vlastní spin-off. A paradoxně možná toto je tím, na co tvůrce trochu doplácí, protože většinu motivů absolutně neřeší (proč týraný syn s matkou nosí v určitých chvílích masky?, proč je syn nucen unášet a týrat dívky?, jakou chorobou trpí manžel hlavní hrdinky?), což působí pak trochu moc samoúčelně a rádoby artově, stejně tak šťastné není ani nechronologické vyprávění, které není nikterak zdůvodněno a postrádá smysl. Štěpán Kozub tu jen potvrzuje, že patří k největším talentům své generace a bez problémů zahraje ryze nekomediální roli, podobně je na tom Pavla Gajdošíková, která je v rámci možností výborná, jen škoda, že postsynchrony tradičně nejsou moc dobré, protože někdy je velmi špatně slyšet. Hrana zlomu je hodně nenápadný snímek, který by ale přes všechny chyby zasloužil mnohem větší pozornost, protože ukazuje, že i v našich podmínkách se dá natočit komorní, avšak velice solidní žánrovka, která má co nabídnout. 60 %

plagát

Hranice lásky (2022) 

Hodně sympatický pokus o jiný český film, který sice nefunguje stoprocentně, ale nedá se říct, že by vyzněl do prázdna. Od začátku je vidět, že debutant Tomasz Winski má cit pro komponování jednotlivých scén, dokáže zachytit to podstatné a nemá potřebu se divákům podbízet lacinými vizuálními pozlátky a naopak se snaží, aby vše vypadalo co nejrealističtěji. To platí i o erotických scénách, které jsou velmi přirozené a rozhodně nemají diváka nějak vzrušit a zbytečně rozptylovat, což ale nemění nic na tom, že s postupující stopáží jich je tu přece jen moc. I herci jsou výborní a mezi Hanou Vagnerovou a Matyášem Řezníčkem funguje perfektní chemie a zejména Řezníček je ve svém minimalismu až fantastický. O ostatních se pak nedá moc mluvit, protože ti už mají spíše větší camea, z nichž žádné zásadně nezaujme. Škoda je, že celý příběh je až moc předvídatelný a vesměs povrchní, protože nepronikne do hloubky postav, řeší víceméně to samé a není schopen nějaké katarze, která by byla potřeba. Také samotný závěr mohl být jasnější, k divákovi upřímnější (když už se tvůrci ohánějí upřímností) a nezůstat jen u pochyb o tom, zda jde o představu, nebo realitu. Veškeré výtky ale nic nemění na tom, že Hranice lásky jsou sympatickým pokusem o jinou cestu české kinematografie, kterou je ukrutně potřeba najít. 60 %