salalala

Velmi drsná satira, která ale stojí a padá s vynikajícím Balem. Tahle role mu sedne a postavu zhýčkaného snoba, jehož největší problém je, že přemýšlí, v které restauraci se najíst, si perfektně užil. S kvalitou filmu je to ale mnohem horší. Postava detektiva v podání Willema Dafoea je totálně zbytečná, i když dobře zahraná. K nejlepším momentům pak patří scény, kdy se vraždí a povídá o hudební historii. Film opravdu neví, čím je. Drsný horor? Satira? Černá komedie? Bohužel ani jedno z toho není pořádně. Knihu jsem četl, ale už si ji nepamatuju, takže je zbytečné srovnávat. Pár parádních momentů Americké psycho z průměru nevytáhne, na druhou stranu stojí za vidění. Akorát, že je takové nemastné neslané. Pro mě za 60%.

Rozhodně zajímavý a režijně čistý film. Ridley Scott natočil mafiánský (gangsterský) opus a zvládl to více než dobře. Americký gangster jsou vlastně dva filmy v jednom - v tom prvním sledujeme vzestup a pád černošského nýmanda, který se rozhodl, že změní pravidla a stane se prvním černošským dealerem drog a všem ukáže. V druhém filmu je to zase pád a vzestup looserovského policisty, kterému se hroutí rodina a v práci je pro svou poctivost všem k smíchu. Tyhle dva filmy se propojí de facto až nějakou čtvrt hodinu před koncem, kdy přichází první (!!!!) společná scéna dvou vynikajících představitelů Washingtona s Crowem. Nad tím vším bdí legendární Ridley Scott, který ví, co si může dovolit a divákovi předkládá až hodinářsky přesný film se všemi detaily a atmosférou USA na přelomu 60. a 70. let minulého století. Přece jen se mi ale zdálo, že dvě a třičtvrtě hodiny jsou hrozně moc a film místy lehce drhne. Jinak je to ale kvalitní podívaná, u které je možné, že při druhém zhlédnutí přidám ještě zbývající hvězdu. Zatím 80%

Ryze americký film, který bude mít mimo hranice USA zřejmě dost jiné hodnocení než ve své domovině. Eastwood totiž natočil jasnou adoraci rekordmana jednotek SEAL a tak se k filmu musí přistupovat. Scénář je ve své podstatě šablonovitý a charaktery jsou v něm jasně rozvržené (tj. hlavní hrdina je takřka dokonalý, nemá žádnou chybu a láska k vlasti je pro něho nade vše a naopak všichni Iráčané jsou potenciální teroristé a i ti, kteří se jeví jako dobří, jsou vlastně špatní) a příběh nepřináší nic nového. Nad průměr ho ale povyšuje Eastwood, který umí vytvořit potřebnou atmosféru, částečně i napětí a hlavně skvěle natáčí akční scény, které nejsou nudné, nechybí jim adrenalin a místy jsou dost nápadité (jedna ze závěrečných přestřelek v písečné bouři je absolutním vrcholem) a taktéž neopomíjí emoce, kterých tu sice není tolik, ale jsou přesně tam, kde mají být. Střídání roviny válečné a civilní je zpočátku těžkopádnější a je pravda, že celou stopáž jen zdržuje, později už si ale divák zvykne a zorientuje se. Bradley Cooper v hlavní roli je famózní a je znát, že ten film je jeho, protože tu s ním nehraje nikdo stejně známý, čehož on využívá na maximum a naprosto strhne svým výkonem i charismatem. Problémem jsou opravdu až přílišná heroizace postavy, nevyrovnané tempo, přetažená stopáž a hlavně těžká nálož amerického patosu, který nespočívá ani tak v záběrech vlajících vlajek, jako spíše ve víře v to, že válka v Iráku je bezesporu správná, i když spousta hrdinových přátel přichází o život, končetiny a bojují s traumaty (což prožívá i on sám, to je tu ale jen jemně naznačeno a nejde se do hloubky). Je také trochu škoda, že závěrečnou událost, která se odehraje, odbude Eastwood jen jedinou větou a nijak ji nezobrazí, což mohlo být působivé. Přes veškerou kritiku je ale American Sniper velmi dobrý film, který minimálně úplně na konci chytne za srdíčko. 70% PS: Tak i na druhé zhlédnutí, tenhle film docela funguje a už místy nepůsobí tak těžkopádně. Jen je zkrátka opravdu potřeba přijmout optiku hlavního hrdiny, jinak nemají tvůrci vůbec žádnou šanci na úspěch.

Je strašně jednoduché tenhle film odstřelit, ale on si to podle mého nezaslouží. Američan je pro mě důkazem toho, že Clooney na nějakou škatulku "hollywoodská hvězda" upřímně kašle, což je jen a jen dobře. V Američanovi je naprosto geniální a jeho výkon je něco úžasného (proč tohle Akademici přehlédli?). Charismatem utáhne celou stopáž a Jack / Edward je v jeho podání tajemný muž, s nímž nikdo nechce přijít do křížku. To, že neznáme jeho minulost, hraje zásadní a klíčovou roli a tvoří kostru toho filmu. Největší hvězdou je však Anton Corbijn, který přesně promyšlenou kompozicí a skladbou záběrů tvoří jedinečné dílo, které zůstane zřejmě nedoceněno. Je pravda, že občas se to trochu táhne a některé střihy mi přišly až moc ostré, to ale nic nemění na tom, že Američan je v podstatě majstrštyk. Dodatečně se pro mě stává jedním z nejlepších filmů loňského roku a je jedině škoda, že se nedočkal nějakého toho ocenění. Dvojice Corbijn - Clooney by si ho určitě zasloužila, protože tohle se v současné době jen tak nevidí. 80%

Tak jsem konečně tuhle adaptaci viděl znovu a musím říct, že se mi hodně líbila. Sice už ne jako poprvé, ale čtyři nechám. Líbilo se mi vše od kulis až po skvělé výkony hlavních představitelů. Myslím, že i zde někdy kritizovaný Dejdar přesně vystihl polohu hrdiny kafkovského románu. Lábus se Schmitzerem jsou vynikající a Lábusův Lev je zasloužený. Hudba, kulisy, všecko je fakt skvělé a atmosféra je skvěle depresivní. Možná kafkovštější než sám Kafka. Nezvěstného jsem četl dvakrát a tolik depresivní mi nepřišel. Výborná písnička od Lucie to všechno jen završuje. Málo vysílaný film by si zasloužil víc pozornosti, Michálkův debut je hodně dobrý. I když místy drhne a ženy tu nejsou dvakrát přesvědčivé, dávám 70%.

Intenzivní a rozhodně zajímavý počin, který brilantně kombinuje drama soudní s tím vztahovým, přičemž se obě vzájemně prolínají. Pro Justine Triet je (zlo)čin, kolem něhož se točí ústřední zápletka, jen záminkou k tomu, aby zdůraznila veškeré neduhy současné společnosti (přílišný sexismus, velmi rychlé odsouzení člověka na základě prvotních emocí, odlišná sexuální orientace, která je automaticky divná), což se jí daří velmi dobře, a ačkoli nenastoluje nijak zběsilé tempo, strhne a celé to má příjemný spád. V tomto případě nevadí, že vyřešení případu se úplně nedočkáme, protože o něm to stejně není a divák tak zůstane v příjemné nevědomosti a může si udělat vlastní závěr. Snímek by byl ale poloviční bez fantastické Sandry Hüller, která je přítomna prakticky nepřetržitě a utáhne ho bez větších problému, v závěru má očekávanou silnou scénu, která je dokazuje její preciznost. Ve druhé polovině se k ní pak přidává skvěle vybraný Milo Machado Graner, který se jí bez problémů vyrovná a postavu zraněného dítěte předvede v celé komplexnosti, což je obdivuhodné. Paradoxně dvě nejzajímavější témata, relativnost pravdy a možnosti si za určité situace, kterou člověk jen slyší, dosadit cokoliv a podávat to jako realitu, autorka moc neřeší a nechá je jen v rovině jakéhosi naznačení. Od lepšího hodnocení pak výsledek dělí přehnaná chladnost a přílišná teatrálnost soudního procesu, který by se asi ve skutečnosti nemohl takto odehrát, protože vyšetřující soudce je v něm až moc manipulativní. Anatomie d’une chute je výborná záležitost, která má své nedostatky a je možná moc dlouhá a přece jen pomalejší, což ale nic nemění na tom, že dojmy z ní jsou hodně silné. 80 %

Přesně takové filmy mám rád, trochu tajemné s výbornou atmosférou, navíc obohacené o nějaké náboženství. Takže se mi Angel Heart líbil. Parker umí pracovat se symboly, což předvedl už v The Wall, takže tady to byla jistota. Navíc přidal zneklidňující a výborný hudební podkres, výborně hrajícího Rourkea a samozřejmě božského (pardon, to se asi moc nehodí) de Nira, kterého tu bylo málo, ale stálo to za to. Snímek je výborně vystavěn, napětí a atmosféra nás obklopují po celou dobu. Pointa je taky dobrá, leč (asi záměrně) zanechává další otázky, nicméně si myslim, že aspoň to, proč se vlastně zabíjí, odhalit mohli, ale to je jen můj názor. Takový poctivě natočený tajemný film s detektivem ze staré školy (chybí tam už jen vnitřní hlas). 75 %

Minghella umí. V téhle romanci nám servíruje překrásné lokace nasnímané nádhernou kamerou a pomáhá si skutečně výbornými herci. Fiennes, Binoche, Scott Thomas, Andrews i Dafoe jsou všichni báječní a právě oni drží film v místech, kde ztrácí dech. Ano, to je jediná chyba snímku, je strašně roztáhnutý, dvě a půl hodiny je moc. Na druhou stranu oceňuju, jak si Minghella poradil s dost složitou knihou a odvyprávěl příběh dost srozumitelně. Ocenit samozřejmě musím i masky, které tu hrály dost podstatnou roli. Myslím, že Oscary zasloužené, kvalitně odvedené řemeslo, navíc to není tuctový romantický doják.

Vůbec ne špatná vieweghovská adaptace je řemeslně hodně zručná a výrazně nadprůměrná. Alice Nellis moc dobře ví, co si může dovolit a její sebevědomí je fascinující. Vizuálně je vše na velmi vysoké úrovni, kamera je perfektní, stejně tak hudba. Potěší i několik zamrzlých obrazů, během nichž postavy jen mluví v pozadí, což se u nás často nevidí a Nellis to navíc zvládla všechno výborně a bez problémů. Excelentní je obsazení, v němž všichni famózně hrají (výtečný Polívka, civilní a o to působivější Melíšková, přirozený Javorský), výjimkou je snad jen Dyk, který je obsazen nevhodně a humor, který má jeho postava dělat, moc nefunguje. Horší je to bohužel se samotným příběhem, který sice vychází z dobrého námětu, jenže ten není moc vytěžen, protože úloha všech andělů je dost diskutabilní, neboť oni sami vlastně nemají na děj jakýkoli zásadní vliv a někdy úplně zbytečně odvypráví to, co je vidět. Zamrzí také určitá epizodičnost, která je dána velkým množstvím postav na malé ploše, jejichž osudy se vlastně moc neprotnou a místy působí trošku vykalkulovaně. Osobně mi tu taky chyběla lepší pointa, protože ta co zde je, je absolutně nevýrazná a taková nijaká. Andělé všedního dne mají našlápnuto velmi dobře, jenže by potřebovali trošku promyšlenější a možná ne tak povrchní příběh. 60%

Přes všechna klišé, kterých je tu opravdu dost a dost, jde o poměrně kvalitní a relativně netuctový horor. A tím, kdo na tom nese největší zásluhu, je režisér David F. Sandberg, který má pro horory cit, protože dokáže prakticky z ničeho vytvořit pořádně hutnou a nepříjemnou atmosféru, která vydrží po celou dobu a udržuje diváka v nejistotě ohledně osudů jednotlivých postav. Ocenit se musí i poměrně nápaditá práce s klasickým motivem starého a tajemného domu, který má několik "zakázaných" místností, přesto dokáže autor několikrát překvapit tím, jak dokáže potenciál jednotlivých zákoutí využít. Pozitivní je rozhodně i obsazení, v němž všechny dětské představitelky odvádí dobrou práci, žádná z nich není otravná a navrch tu jsou Anthony LaPaglia a Miranda Otto, kteří sice nemají moc prostoru, ale jsou spolehliví. Jak to ovšem u podobně laděných počinů bývá, fungují mnohem lépe, když je nebezpečí jen cítit, protože i v tomto případě jakmile se odhalí identita "bubáka", jde výsledek o několik tříd níž a ne tak zdařilé digitální efekty a nefungující lekačky ho zbytečně sráží. Pointa je pak přece jen už trochu přehnaná, ale dá se pochopit, že v rámci zachování určité kontinuity v rámci Conjuring universa se něco podobného objevit muselo. Vzato kolem a kolem je Annabelle: Creation velmi solidní žánrovka, která sice není moc originální a nápaditá, ale byla svěřena zručnému režisérovi, který z minima vytěžila prakticky maximum. 70 %