kleopatra

Díl, kde dostane Rotten od Viv ukázkovej stěr, složí písničku a ukáže svou citlivou stránku a taky kde má hranice. "Kurva, tohle je kuchyň mojí mámy!"

Scéna, kde Rotten předvádí svoje pěvecký kvality, je jak z noční můry Alice Coopera. Působivý a legrační zároveň. Úvod s neviditelnou pláštěnkou za zvuku You don´t own me... taky nádhera.

Chápu, že bylo nutný Pistoli trochu zdrcnout a poupravit, jinak bychom tu skuhrali, že se to vleče a nudí. McLaren vypadá jak dítě ze základky, ale já si zvyknu. I na Viv, která se tu prezentuje jako hrozná tvrďačka, ve skutečnosti měla už dvě děti a k tomu firmu a sebestřednýho Malcolma na hrbu. Co na mě funguje naprosto husinotvorně, je dokonale vystižená atmosféra a autentický hudební bonusy. Bowie, Hendrix, T.Rex, Floydi. Jsem překvapená, jak se mi to líbí.

Že je to jen o jakémsi poflakování mi nevadí zdaleka tolik jako Alana Haim. Kvůli tomu, že kapele Haim točim klipy, pošlu svuj film do kanálu? Myslete si, co chcete, ale o co je Cooper Hoffman lepší, o to víc je ona marná a hlavně je šeredná, to si toho nikdo nevšiml? A ono by to ani tak nevadilo, on taky neni žádnej manekýn, ale je roztomilej, přirozenej a talentovanej, taťulda by na něj mohl být pyšnej, ale bohužel k sobě nemá ženskej protějšek, dík kterýmu by člověk mezi nima cítil nějakou chemii. Škoda, přeškoda.

Zatímco v první sérii je vocas manžel, v této se jaksi překlopí misky vah. O co dravěji jde dopředu ona, o to submisivnější je on a je fajn ten vývoj pozorovat. A porovnávat. Rose Byrne mi na roli posedlé aerobicem a hamburgry přijde poněkud bezkrevná, ale i to je něco, co není klišé. Vymazlená atmosféra doby a pozor, není to o aerobicu. Super posilu představuje Murray Barlett z White Lotosu.

Zapomenutelný horor, z něhož Rebecca Hall dělá drama a téma k diskusi.

Žena spadla ze schodů asi jako jiné narážejí do dveří a story, jak to mohlo probíhat, je velmi slušně natočena s vesměs otravnými herci v čele s krajně neestetickým Colinem Firthem. O co tu ale hlavně jde, jsou úhly pohledu. Jeden z nich - pohled francouzských dokumentaristů - skutečně existuje jako seriál Schody. Nechci ho vidět.

Myslela jsem, že nadšené komentáře přehání. Nepřehání. Je to opulentní obrazová a zvuková hostina a kluk, co si na Elvise nehraje, nemohl být lepší. K tomu vymazlené hudební zásnuby oldies s moderním soundem a je to táááák nápaditě nastřihané. Úžasná pocta Elvisovi, světu filmu i divákovi. Pane bože! Takhle si představuju dokonalost.

Škola zlomených srdcí s hadicema. Zpočátku fajn, ale čím dál tím stejný. V půlce 7. várky končím, než to začnu nesnášet.

Už mě u toho neudrží ani Taylor Kinney.