kleopatra

O Arethě Franklin řekl kdysi Lenny Kravitz, že je to jediná zpěvačka, která umí zpívat. Odvážné tvrzení a urážlivé k zpěvačkám, které to taky jakž takž zvládnou, nicméně já ho, kluka, chápu, chtěl prostě říct, že Aretha je úkaz a to je. Nejde totiž jen umět něco zazpívat, ale podat to tak, že máte husinu, že je to, jak se říká, odžité a pravdivé. Bohužel, ale fakt bohužel, film se moc nepovedl. Nic tu nemělo něco jako kořen, skutky a touhy stály na vodě, angažovanost jakbysmet, cosi bylo na stole, aniž bychom viděli, kudy a jak se to tam dostalo, chyběly souvislosti. Navíc film postrádal tu správnou dynamiku, táhl se ve scénách, které by se dost dobře daly i vystřihnout, žádný švih, ár í es pí í sí tý uprostřed? A Aretha tu působila jak rozmazlená pipina, která začala pít z nudy a řešila nejvíc pána boha. V čem spočívala její síla a naprostá výjimečnost, tenhle film nezvládl ukázat. Takhle to dopadne, když se jeden těší.

Moře vyvrhne stádečko lidí i s jejich nákladem v duši do úchvatného místa, kde se během pár dní střetnou s čímsi, co by dalo nazvat příležitostí se vymanit ze svého stereotypu. Bafne na ně šance přehodnotit svůj dosavadní život a své postoje. Přes to, že mají v jednu chvíli všichni našlápnuto k prozření a osvícení, vidíme, že pro ně není tak jednoduchý vystoupit ze svý bezpečný zóny, i kdyby ta byla ve skutečnosti pěknej vopruz. Nakonec má teda koule ke změně jediná postava, která se přitom od začátku jeví jako největší jelito. Mike White u mě opět stoupl, protože je schopen takovou prdu vymyslet a natočit jemně a nenásilně, dokonce se člověk i zasměje, tak jako trpce. A k tomu dechberoucí prostředí a zpěv domorodců, což vše staví ještě do dalšího tesklivého kontextu.

Hudební seriálek, který se nevzdává a táhne se tak dlouho, dokud si ho neoblíbíte nebo si někde po cestě do finále neprostřelíte mozek při tisícím pohledu na uplakanou tvář. Přitáhne jméno Callie Khouri, autorky scénáře filmu Thelma a Louise a člověk to tam pořád tak jako obsesivně hledá, jenže marně. Písničky jsou kupodivu docela snesitelné a chytlavé.

Tady už se neví, kudy kam a Kličková s vymytym mozkem nevystačí na celou sérii, takže se to tentokrát odpíská 16. dílem, zřejmě už šla dolu sledovanost neb asi moc diváků nevydrží koukat dokola na ty samé zápletky = přeběhy od partnera k partnerovi nebo od lejblu k lejblu. Ve finále se na pódiu sejdou všichni účinkující a jedno oko nezůstane suché.

Asi nejproměnlivější série z celého Nashvillu, kvalitou i spoustou zásadních zvratů včetně odchodu jedné z hlavních postav, bez které to přece nemůže pokračovat, ale ono v klidu jo. Kličková se trochu sklouzne směrem ke gosplu, ale vzpamatuje se ve chvíli, kdy chytne žárlivou na jednu gosplařku, která mimochodem zpívá zatim nejlíp ze všech hlasů, co se tu kdy ozvaly. Ke konci už jedem ve staré dobré šabloně a zase se hodně pláče a objímá, znáte to, nicméně už to snad i musim mít.

24%? Jste pěkní pokrytci, vážení, The Equalizer není o nic větší blbost než ten s  Denzelem, ale bez dlouhých keců, Queen Latifah je jednoduše Queen, která nepotřebuje už dneska nikomu nic dokazovat a dává si to na těžkou pohodu, černá sexy alfasamice, jen kdyby na vás ulpěla pohledem, vy poseroutkové, co jí tu tak bezostyšně rozebíráte, stejně tak hipísačka/výtvarnice "teta Ví" Lorraine Toussaint. A taky žeru to jejich vymazlené doupě !!!

Bolestně krásný výkon Sarah J. Parker ve filmu, který by mohl být depresivní, ale je jenom přirozeně a klidně vypovídající o tom, že k životu patří i smrt a jde jen o to, čím ty mezníky vyplníme a jak s vizí konce na dohled naložíme. Jeden den, tolikrát nahoře a tolikrát dole, čas odtikává a nejde vrátit zpátky, písně, které to dopoví.

Zdá se, že po trojce malinké zlepšení, ale je možné i to, že už jsem lapená a nemám soudnost, stejně jako pravidelně ubrečení hrdinové, ne fakt, v některém díle se prakticky jenom brečí, taky hudba nějak ztrácí dech, pořád tam sice něco hraje, ale s country to už má pramálo společného. V prvním díle na pár minut sympatická účast Stevena Tylera v duetu s Kličkovou a v předposledním se mihne ctihodný Elton John. Celou sérií se line takový jakoby homo nádech a Nashville na to není připravený! :)

Tady není o čem, když ho milujete. Jak se tak dívám, poslouchám a čtu, tak se jen utvrzuju v tom, co tak už dávno cítím. Zbožňuju ho a vůbec se Sharon nedivím. Zlé jazyky řeknou, že je to pro peníze, ale to je naprostá zhůvěřilost, ta ženská si ho narazila, když byl na dně a jednoduše v něj věřila a taky věřila v toho bezradnýho klučinu uvnitř. Proto ho zvedla a nechala si celý léta líbit jeho úlety a proto i on miluje jí a opakuje, že mu zachránila život a že JE jeho život. Tenhle dokument, ač v něm vidíme xkrát viděné, je dojemně vymyšlen tak, že před Ozzyho očima defilují významný kapitoly jeho kariéry. Je to šíleně dojemný a můžu si připomínat netopýry a holubice a slepice a já nevím, co všechno Ozzy povraždil a znesvětil, ale stejně to je originál, úžasný zpěvák s citem a hlasem, který si nelze s nikým jiným splést.

Zásadní, i když ne tak podstatná změna je, že Kličková je těhotná určitě v civilu, tudíž její hysterce musí být přízpůsoben balón na tělo. Její charakter se v tu chvíli změní z potvory na citlivku a to ale jen do té doby, než se jí vrátí ubrečený přítel, který se s ní rozešel, že se s někým líbala a "nic to neznamenalo". V serii se v pár dílech objeví Christina Aguilera a její nos vypadá ještě větší než normálně, ale zpívá senzačně. Budu koukat dál, protože potřebuju něco nenáročného k rotopedu a taky je fajn pohled na Connie Britton.