danliofer

Pokud věříte na skřítky a vřeštivé hlasy islandských neviditelných sirén, je tento film pro vás právě jako stvořený... Když si k němu přidáte zimou přes závěje klopýtajícího Japonce, jenž sem přijede vykonat pohřební rituál za své tragicky zemřelé rodiče, je o zábavu postaráno. U filmu mě kolikrát napadlo, jak jsou si ostrovní národy v lecčems podobné... Aspoň v té určité kulturní homogennosti, jež často vychází z jejich přírodní i přirozené izolace... Škoda, že tento film u nás ještě nikdo nevydal na DVD. Nebo že by už ano? Je to tak dva roky zpátky, co jsem ho sháněla... S odstupem pár let potvrzeno, ne nikdo tento film u nás zatím nevydal, takže jsem si ho nakonec nechala dovézt přímo z Islandu jednou dobrou duší... Budiž jí jsou trollové příjemně nakloněni za tento skvělý počin:-)

Tento film jsem si omylem přehrála jiným... ale z toho, co jsem stačila zhlédnout, jsem cítila zpětně otřesnost toho, co se stalo v New Yorku 11´09´´01

Hlavně psí zápasy v první části filmu mě zvedaly ze židle svou bravurně zachycenou tvrdou realitou... Ještě že vždy v titulcích napíší, že ve filmu nepřišlo žádné zvíře k úhoně:-) Jinak mě celý film dlouho nedal spát svou syrovostí. Navíc pro mě objevil dalšího hereckého mága - Gaela Garcíu Bernala. Tentokrát z Mexika...

U tohoto filmu mě pálila chodidla, jako bych šla bosa po vyprahlé australské poušti společně s hlavními představitelkami... Velmi sugestivní. A Kenneth Branagh zahrál toho fanatika oficiální "rasově ředící" propagandy fakt skvěle odporně. Když pak posloucháte zpětně např. na BBC vyprávění lidí přímo touto propagandou zasažených, jdou vám z toho slzy do očí... Za zmínku stojí i soundtrack k tomuto filmu z "pera" Petera Gabriela - hlavně když v bonusech vysvětluje, jak dosáhl zvláštního zvukového efektu tím, že protáhl frekvenci zpěvu jednoho australského ptáka. V normální frekvenci zní jeho zvuk neškodně, leč zpomaleně nepříjemně děsí...

Jestli jste někdy viděli, jak před zápasem válí novozélandští ragbioví hráči svůj "zastrašovací rituál", tak už budete v tomto filmu chápat mnohem více. Nebo naopak! Filmová lahůdka, která mne zasáhla na hodně dlouho.

Jak si moc nepamatuji "gagy" z filmů, tak z těchto příběhů mi jich pár utkvělo. To už v mém případě autor opravdu zabodoval. Jim Jarmusch je má krevní skupina! Ve všem, co natočil... Noc na zemi doporučuji buď na úplném začátku či na úplném konci seznamování se s jeho tvorbou... Tento film jako celek přece jen tak trochu ční nad vším svým absolutně ryzím absurdním humorem...

U tohoto filmu mě nejvíce dostal ten otevřený konec... Vzhledem k začátku filmu o to větší kontrast... to, co bylo mezi tím, slouží jen k tomu, aby ten kontrast více vynikl...

Tragikomický příběh vyprávěný tak decentně, že k tomu lze jen těžko co více přidat... Jen ti Japonci z toho vyšli jako úplní cvoci:-)

Opět jeden z fenomenálních scénářů dotažených do ad absurda:-) Po bůhvíkolikátem příchodu na srocení hromničního davu, už jsem si s dechovkou začala broukat tu hudbu... Směju se doteď a kdykoliv film běží v televizi, opět se na něj ráda dívám, protože těch vtipných fines je tam tolik, že si je pokaždé mohu vychutnat trochu jinak... Bill Murray je v tom filmu neopakovatelný. Z minima výrazových prostředků dokáže vytřískat maximum, což později potvrdí i ve filmu "Ztraceno v překladu" či "Životě pod vodou". Ten chlap, čím má vážnější výraz, tím více mě dostává:-)

...jen pro milovníky absurdního humoru...:-) Bill Murray zde má svůj neopakovatelný smutný výraz, který mě neustále rozesmívá...