11'09''01

Reagovat filmem na události z 11. září 2001 je nápad s velkým potenciálem. Nicméně samotné provedení už začně pokulhávalo. Z jedenácti docela průměrných příspěvků bych vyzvedla snad jenom ten z Burkini Faso režisérky Idrissy Quedraogo. Ta celou atmosféru odlehčila vtipným příběhem o chlapcích snažících se dopadnout Bin Ládína. Lepším snímkem přispěl ještě Sean Penn či Claude Lelouch. (24.01.2006)

1) S. Makhamalbaf - IRÁN - 60%,  2) C. Lelouch - FRANCIE - 60%,  3) Y. Chahine - EGYPT - 60%,  4) D. Tanovič - BOSNA A HERCEGOVINA - 50%,  5) I. Ovedraogo - BUKRINA - 50%,  6) K. Loach - VELKÁ BRITÁNIE - 70% 7) A. G. IŇárritu - MEXIKO - 70%,  8) A. Gitai - IZRAEL - 50%,  9) M. Nair - INDIE - 60%,  10) S. Penn - USA - 40%,  11) S. Imamuiza - JAPONSKO - 45% > | Průměr: 55,9% (3*) | (02.03.2022)

Rok po události, která zcela fatálně ovlivnila bezpečnostní politiku jedenadvacátého století, vzniklo povídkové drama, které na ni reaguje. Jako celek je film značně nevyrovnaný a nesourodý a spojuje ho jen a pouze jedno datum.  Každý z tvůrců přistoupil ke své povídce po svém a viditelně dostal tvůrčí svobodu a mohl sdělit přesně to, co chtěl. K tomu nejlepšímu určitě patří příspěvek Claudea Lelouche, který je jako jediný výborně vypointovaný, skvěle pracuje s tím, že hlavní hrdinka je hluchoněmá, čímž je extrémně působivý a ukazuje, že vždy na pozadí velkých dějinných událostí se dějí ty malé osobní, o nichž se nikdy nikdo nedozví. Za zmínku určitě stojí i sugestivní počin Alejandra Gonzáleze Innaritua, který sice nemá příběh a je od počátku zvláštní, v závěru ale z jeho realističnosti až mrazí. Příjemným překvapením je povídka z Burkiny Faso, která jako jediná využívá i humornou linku, je odlehčená a přístupným způsobem zobrazuje, že ačkoli se v našem světě dějí takhle zásadní události, v Africe o nich leckdy lidé ani nevědí a logicky je v rámci jejich existenčních problémů ani moc nezajímá (což velmi dobře ukazuje jinak průměrná úvodní povídka z Íránu, který je tedy na jiném světadílu). Zbytek už patří k těm méně výrazným (ačkoli dynamika izraelského příspěvku je fantastická a rozhodně nejsvižnější ze všech), které nijak nevynikají, dá se o nich přemýšlet a asi by potřebovaly o něco delší stopáž. To, že tu má snímek starý přes dvacet let tak málo komentářů, ostatně také o něčem svědčí a je tedy nutné se při jeho sledování obrnit trpělivostí a značnou tolerancí. 60 % (28.05.2023)

Nevím co na tom všichni vidí když pouhé tři a kousek povídky za něco stálo. A to ta první (uplně nejlepší z celého filmu) s těma hyperroztomilejma dětma těm nešlo odolat. Dále ta s těma africkejma klukama jak chytali Bin Ládina. To totiž mělo nápad a bylo to podané velice zábavnou formou. Japonská povídka o chlápkovi co si myslí že je had byla též působivá no a pak stojí za zmínku ještě povídka Seana Penna hlavně díky hereckému výkonu Ernesta Borgnineho. No a ostatní povídky mě fakt nudily a byly extrémě prvoplánové. Nejhorší byla určitě ta co režíroval Alejandro González Ińárritu. To byla fakt hypersračka, která se snad snažila šokovat nebo já nevim co no prostě něco tak debilního jsem dlouho neviděl. A Alejnadro opět potvrdil že krátkometrážní film není jeho parketa. Celkově je 11'09''01 spíše zbytečný a špatný film s několika opravdu brilantnímy a nápaditými místy. (16.09.2005)

V jedné věci souhlasím s woodym, je to nevyvážený film. Naprosto mne minula část, kterou režíroval Iñárritu, ale Nairova je tak brilantní, že vyváží mexický úsek, který bych bez mrknutí oka hodila do odpadu. Všechny ostatní povídky jsou výborné, byť Imamurovo spojení s 11. zářím mi poněkud uniká, držel se pouze nápovědy o poselství míru. Velmi mě oslovily povídky Loache a Penna, hodně zajímavá je Lelouchova a okouzlující i s přídavkem humoru Ouédraogova část. (06.05.2012)