xxmartinxx

Je tam toho tolik špatně, ale taky je tam vidět tolik nakažlivého nadšení! ne tak nakažlivého, abych uprostřed na chvíli neusnul, ta úmornost je dost nesnesitelná, ale i tak... vlastně mi ten film je sympatický. Škoda, že to někdo nesestříhal na sympatických 80 minut.

Prvních deset minut jsem byl dost vyděšený, že mě čeká dětinská 90s MTV "já nejsem ovce" kontrakultura, ale naštěstí když se přejde k samotnému projevu, všechno to zapadne dohromady a já si to náramně užil. Místy to bylo hypnotizující.

Pokud se ujme rčení "jestli nedáš pokoj, hodím po tobě koněm", stál tenhle film za to. Jinak spíš ne.

I kdyby to nebyl jeden z nejošklivějších filmů, co jsem za dlouho viděl, utopený v hnusné samoúčelné artové šedi, tak by to dobily ty dialogy.

Není tu památná forma ani obsah (ačkoli oboje je na vysoké úrovni), nýbrž atmosféra a pocit, jaký si z filmu odneseme. A jestli nám Absolvent dokáže předat Atmosféru a Pocity v roce 2010 stejné jako v roce 1967, pak se něco zásadně a neoddiskutovatelně povedlo.

Režírovala tenhle film určitě stejná režisérka jako perfektního Tita? Těžko se tomu věří, ale Taymorová straně nudí. Je tu pár zajímavých chvil, ale celkově to především nedrží pohromadě.

Nesnáším filmy, kde postava A otravuje postavu B, aby se z nich nakonec stali přátelé. Tohle ošetřuje jen výborné obsazení, ve smyslu Murray.

V kině Bressonova askeze překvapivě funguje a zlepšuje jinak poměrně rozpačitý dojem.

Ocenil jsem tu ochotu pohlížet na věc i z perspektivy Ondrovy partnerky, hlavně díky tomu to není jen standardní idealizující životopis, ale poměrně intenzivní observace.

Přesně na hranici 60% a 70%. Původně jsem chtěl dát dokonce i ono vyšší hodnocení, ale čím víc o tom přemýšlím, tím míň mám pocit, že mi ten film něco dal a naopak z něj čouhá až moc očividná sázka na jistotu. A tak trochu i přehnanost. Nemám nic proti zahnání situace do extrému, ale k tomuhle konkrétnímu snímku se mi to nějak nehodí.