xxmartinxx

Carax ve mně nedokáže vzbudit alespoň základní zájem o postavy, které pro mě od začátku do konce jsou jen nezajímavými emočně vyděračskými schránkami. Nechápu, proč (a především čím) by mně to, co film zobrazuje, mělo přiít hodné pozornosti. Že se neobarokní režisér zhlédl v ošklivé realitě bezdomovecké Paříže a pomocí pár povrchních metafor chce říct, jak je dnešek zkažený, je možná zajímavý začátek, ale jako výsledek to je tragicky málo. Opět mi Caraxův film připomíná jen "stylistické cvičení na téma...", kterému nevěřím ani tu špínu, natož něco jiného. /// Z Caraxe mám pocit, jako by si myslel, že rozumí vší hořkosti světa a teď ji musí zobrazit, protože to umí nejlíp. Což je ještě vtipnější v kontrastu s tím, že ji zobrazuje skrze dovádění na mostě osvětleném ohňostroji. To má být nejspíš úchvatné alegorické připodobnění, ale ve skutečnosti je to samoúčelné nic, co může být kdykoliv použito v jakémkoliv kontextu a Caraxe to prostě napadlo jako "hezký záběr" zrovna teď. Neobaroko zkrátka není pro mě. Po střetu s Caraxem ho považuju za vylhané, neupřímné a pozérské. /// Dávám tři hvězdy, protože jednotlivé záběry jsou jistě pěkné a kdybych chtěl třeba natočit nějakou cool televizní reklamu, bude Carax první, komu zavolám.

I když to vizuálně hodně imituje Godarda, neměl jsem u JLG nikdy takový pocit zahleděnosti do sebe sama, samoúčelné filmové hříčky, která jen zkoumá možnosti filmového stylu tak moc, že jednotlivé záběry jsou sice skvělé, ale celek je otravný až iritující. Všechny ty kejkle a vyprázdněná zasněnost mě začaly v polovině nudit. V první řadě proto, že film působí vyumělkovaně, uměle a nepřirozeně. Ta důrazná stylizace tu není proto, že by nějak prohlubovala děj a zážitek, ale protože tu být může. Pro mě definice samoúčelnosti. Jako dvacetiminutová práce studenta FAMU na téma "jak mě ovlivnil JLG" by to bylo skvělé, jako film naprosto k ničemu. Někdo si do těchhle vyprázdněných filmů dokáže promítat z hlavy celé filosofické soustavy, pro ty pak asi Zlá krev asi bude mít smysl. Pro mě to ale není.

Čtrnáctiletý kluk (co maluje jako retardovaný osmiletý kluk a všichni s rozplývají nad tím, že je to umělec) trpí útlaky své buranské rodiny a pochopení najde u zásadně bohatší (tedy krásnější, chytřejší a hodnější) rodiny a jejich dcery. Je hezké, že se ten film pokouší komentovat nějaké existující sociální rozdíly, ale násilně vražené fantasy nutí tvůrce k zoufalým zkratkám. A nefunguje to. A ten konec je jen z nouze ctnost. Nevím, jak to funguje v knize, ale ve filmu je to jen nepřirozená změna zavánějící zoufalstvím. Zlatý Del Toro.

Je dost dobře možné, že jako hraný film by to bylo potřebně spektakulární, ale v tomto mrtvolném CGI mi to hlava nebere. Ani v době vzniku, natož dnes. Zemeckis očividně není moc soudný, když tak krutě neodhadl možnosti technologie.

Asi je hezké, že Robert Zemeckis pochopil, že nejvíce fotorealistické jsou stále ještě hrané filmy, teď by se měl ještě zbavit toho kýčaření, kvůli kterému je jeho kariéra po Návratech do budoucnosti pro mě naprosto nudná a nezajímavá.

Zatímco ostatní zde docházejí k tomu, že Láska není dojemný film o umírání, jak by se čekalo, ale chladná Hanekeho analýza, já myslím naopak, že nejde o chladnou Hanekeho analýzu, jak bych čekal, ale právě ten dojemný film o umírání. Když se podívám na kvantum dalších filmů na stejné téma, Haneke se neposunul nikam dál a nenabídl dostatečně víc, abych tuhle jeho práci nepovažoval za zbytečnou. Opravdu mě překvapuje, jak velmi obyčejně pojatý ten film je. Se vším, co v podobných kusech bývá, ve stejném množství a jen mírně zakryto o něco šedivějším vizuálem. Zklamání. Na každý pád se vysvětluje, proč Akademie najednou Henekemu tak rozumí - tady není, čemu nerozumět. Ona umírá, a to je prostě pech!

Poslední dobou mám pocit, že se do popředí víc než kdy jindy dostávají ty nejobyčejnější filmy, které se o nic nepokusily, proto nic nezkazily. Což je ostatně nejtrefnější vyjádření k Terapii s láskou. 45 %

To samé co u Lawless, jen Gosling je přece jenom víc než Shia... Jinak stejně sterilní a stereotypní provedení s komickým Pennem v čele.

od režisérů Sexy Pistols je povrchní standard vlastně milé překvapení, tak nač si stěžovat. Je to sice lepší než Pí, ale to ještě neznamená, že je to dobré.

Nevím za co přidávat. Nevím za co ubírat. Slušná depka, která není měkká, ale vlastně ani nečekaně tvrdá. Poměry v Africe neznám tak dobře, abych soudil věrohodnost, ale působilo to na mě maličko přetaženě i nedotaženě zároveň.