Milenci z Pont-Neuf

Poslední film z této volné trilogie a podle mě i ten nejsilnější. Bezútěšné prostředí a zdánlivě bezvýchodná situace silně kontrastují s hlavním motivem a tím je opět milostný vztah, tentokrát postav, které ztratily pevnou půdu pod nohama. Ústřední dvojice, kterou stejně jako ve druhém díle hrají Denis Lavant a Juliette Binoche, zde naplno prožívá svůj vzájemný citový vztah, navzdory tomu a nebo možná právě proto, že si uvědomují, že všechno je jen dočasné. Jeden z nejlepších zážitků letošní 35. LFŠ. (01.08.2009)

Carax ve mně nedokáže vzbudit alespoň základní zájem o postavy, které pro mě od začátku do konce jsou jen nezajímavými emočně vyděračskými schránkami. Nechápu, proč (a především čím) by mně to, co film zobrazuje, mělo přiít hodné pozornosti. Že se neobarokní režisér zhlédl v ošklivé realitě bezdomovecké Paříže a pomocí pár povrchních metafor chce říct, jak je dnešek zkažený, je možná zajímavý začátek, ale jako výsledek to je tragicky málo. Opět mi Caraxův film připomíná jen "stylistické cvičení na téma...", kterému nevěřím ani tu špínu, natož něco jiného. /// Z Caraxe mám pocit, jako by si myslel, že rozumí vší hořkosti světa a teď ji musí zobrazit, protože to umí nejlíp. Což je ještě vtipnější v kontrastu s tím, že ji zobrazuje skrze dovádění na mostě osvětleném ohňostroji. To má být nejspíš úchvatné alegorické připodobnění, ale ve skutečnosti je to samoúčelné nic, co může být kdykoliv použito v jakémkoliv kontextu a Caraxe to prostě napadlo jako "hezký záběr" zrovna teď. Neobaroko zkrátka není pro mě. Po střetu s Caraxem ho považuju za vylhané, neupřímné a pozérské. /// Dávám tři hvězdy, protože jednotlivé záběry jsou jistě pěkné a kdybych chtěl třeba natočit nějakou cool televizní reklamu, bude Carax první, komu zavolám. (09.02.2013)

Obrazotvůrci Caraxovi rozhodně svědčí barevný film. Jeho prvotina zdaleka nedosáhla kvalit druhých dvou dílů trilogie. Opět si můžeme vychutnat splynutí dokonalého obrazu a hudby. Carax dokázal najít krásu v depresi a depresi v kráse. Tentokráte nebyl příliš vtipný, i když „Titanic" nad haldami písku mě pobavil. (05.02.2015)

Poetická láska ve víru špíny, fetu a levného chlastu, tedy jediných věcí, které ještě na beznadějné bezdomovce v životě čekají. Což o to, lyrický romantický film by to nemusel být špatný, i když za srdce příliš chytit nedokáže, ale stejně se určitému pocitu, že ve větší jednoduchosti by byla větší síla a zhruba půlhodina tu prostě přebývá, ubrání asi málokdo. Nehledě na to že, ač jsou sympaticky neheroické, zaujmout hlavní postavy příliš nedokáží a s tím se vytrácí i "osudovost" jejich příběhu... neb jsou, stejně jako bezdomovci v realitě, každému tak trochu u prdele a solidní zážitek by se tedy z filmu dal vykřesat jedině v případě že by cca po hodině a půl všechny umřely. 7/10 (03.08.2009)

V mnoha ohledech velmi zajímavý, silný film, který bych zařadil někam vedle Nebe nad Berlínem a Žiletek. Zrovna tak se mi vybavil román Nicka Cavea A uzřela oslice anděla. Roztrhá vás to, pokud jste něco takového prožili. Navíc je to generační výpověď konce 80.let. A pak ještě láska prokletá, bolavost, ryzost. Kazí to pankáčský nedostatek odstupu - to, co nechybělo akademikům ani nové vlně. Kazí to animírky typu "a tak vyjeli k moři" ... "a tak šli v noci do galerie" ... "a tak jezdili po Seině na motorovém člunu" - z hlediska motivů jde mnohdy o zásadní věci, ale tříští se v nepodstatnou změť - fuck the form - jenže apollinský princip, páni pankáči... (10.10.2014)