Recenzie (312)
Blade Runner (1982)
Nejlepší film všech dob, u kterého i po několikátem shlédnutí nacházím stale nové věci. Takovou atmosféru, která na mě dýchla z filmu, nemá žádný jiný. PS: Nejoblíbenější scéna filmu je jasná a to Battyho proslov : I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time... like tears in rain... Time to die.
Blb a blbec (1994)
Tak jsem zamáčknul nostalgickou slzu a přetrpěl tuhle hovadinu. Vzpomínky na slavnou dvojci zůstávají, ale nechal bych už je na pokoji. Upřímě řečeno, Hill není dobrý režisér a jeho syn je ještě o mnoho horší scénárista. Jednu * za Hilla a jednu * za Spencra. Děkuji pánové a sbohem.
Blood Beach (1980)
Ač k horrorům z 80. let přistuji spíše skepticky, tak tento mě velice zaujal už poutavým plakátem. A musím říci, že mě velice potěšil. Blood Beach má prostě atmosféru a ta dokáže divy! Autoři také velice obratně vytěžili maximum z neznáma, kdy divák nemá do poslední chvíle potuchy s čím se to vlastně bojuje. Palec nahoru a ostatní nedostatky a nejsou malé, budíž tak odpuštěny.
Bloody psycho - Lo specchio (1989)
Na začátku 90. let bylo jméno Lucio Fulcio už opravdu velice známé a bez problémů dokázalo natáhnout kvanta gore-chtivých diváků. Maestro tak zaštiťoval různé horrory ať už zdejší Bloody Psycho nebo třeba i s "giallovým" nádechem Masakr. Bohužel, kvalitativně nejde zdejší brak s Fulciovými filmy vůbec srovnávat. I jeho nejméně povedené kousky jsou o světelné kroky zábavnější než Lucchettiho paskvil. V tom filmu nefunguje vůbec nic a je jen nesmírně nudný a natahovaný. Hnusný flusanec do divákovi tváře! Zlaté Krysyčky nebo Porno Holocaust.
Bordel SS (1978)
Bodrel SS je klasickým zástupcem "obstarožního" porna, jehož název zavání pěknou úchylárnou ve stylu Tinta Brasse a jeho Salónu Kitty. Tvůrci ať se snažili, seč mohli, tak dějovou linii vytvořili velice chudou a nuznou. V ní sledujeme německé tažení napříč Evropou ať to úspěšné, tak i to neuspěšné. Tyto části jsou ztvárněny velice amatérsky a především nudně. Ve zbytku času sledujeme wermachtské oficíry při navštěvách francouzského bordelu, který je zmíněn již v názvu filmu. Ovšem i tyto části jsou nudné a odfláknuté. K nějakému tomu šukání sice dojde, ale jde o šeď a nudu. Nejzajímavější artiklem na filmu tak samozřejmě zůstává francouzská diva Brigitte Lahaie, známá převším z filmů Jeana Rollina. Bohužel, zde ale odbarvená na rezavo, pro mě ztratila část svého sexapealu, nicméně i přesto je to jediné, zač stojí se na tenhle trash podívat....PS: Na film se na internetu válejí EN titulky, ale pro pochopení děje nejsou asi až tak nutné :-)
Caltiki - il mostro immortale (1959)
Začátky velikána Mária Bava byly velice úsměvné a to lepší měl ještě daleko před sebou. I tak stojí tenhle moster biják za shlédnutí. V porovnání s o rok mladšími Upíry jsou, ale krvelačné bestie ve všech směrech vyspělejší film.
Cani arrabbiati (1974)
Nedoceněný žánrový klenot Maria Bavy. 96 minut brutální adrenalinové jízdy, u které s každou vteřinou stoupá napětí a houstne atmosféra. A George Eastman je pro mě dokonalou třešničkou na tomhle delikátním dortu. Chrochty chrocht.
Captain Clegg (1962)
Výborné! Já tleskám. Captain Clegg je rozhodně jeden z nejlepších horrorů, které kdy kladiváři natočili, ne-li ten nejlepší. Skvělý Cushing, který hraje vyčuraného pastora, parádní atmoška, stylové prostředí k tomu, bohužel, slabší vyustění s jasnou pointou. Ale jinak opravdu velké překvapení!
Cementerio del terror (1985)
Mohl by fungovat horror propojující žánry slasher se zombie horrorem duchucený Evil Deadem? Inu mohl, ale v tomto případě tomu rozhodně není. Tohle je totiž neskutečná srajda, plná nelogičností, chyb, nudy a trapných osmdesátkových artiklů. Ať se tenhle horror zahrabe zpátky pod zem k těm umorousaným zombáků. Jak už to tak vypadá, tak jsem asi jako jeden z mála, kterému se tenhle splácanec vůbec nelíbil! Fuj! Narvěte mi Fulciho do žil a to rychle!
Cesta rajskej smrti (1977)
Ještě předtím než Fabio Testi natočil fenomenální poliziotteschi Luca il contrabbandiere spojil své síly několikrát s režisérem Castellarim. Jedním z výsledků je i zdejší La Via della droga, která má velice podobný námět (pašování drog) jako i již zmiňovaná Fulciho perla. Velká škoda je jen pomalého a velmi zmateného úvodu filmu, jinak vše šlape jak má. Pořádná akce, honičky a přestřelky a do toho celou dobu kvílející soundtrack od Goblinů! Skoro by si tenhle film zasloužil absolutorium... PS: Testi se snad pro tyhle drsné poliziotteschi narodil a spolu s Francem Nerem to byli nekorunovaní králové žánru! PS2: Vykreslení narkomanů bylo vážně zábavné.