Gilmour93

Má chyba, že jsem se dopředu nepřipravil. Čekal jsem něco jako nouzový východ z americké krásy a přitom jsem dostal zoufalé manželky, co v zóně soumraku prožívají epizodu lepší než život. Výsledkem je opulentní prázdnota, do které Pineova postava každým svým monologem pumpuje další vakuum (nezajímá mě, že Jordan Peterson). Chápu, že to má zrcadlit vyprázdněnost tohoto světa, ale předání vzkazu feminismus a ženská autonomie ja / incel, misogynie a sexismus nein se nemuselo tak bezpředmětně táhnout až k nic neřešícímu konci. Dost to drží nad vodou Florence Pugh, která připomíná mladou Kate Winslet (alespoň něco z toho Mendese). To lehce mongoloidní Harry nepředvedl zhola nic. Vlastně abych mu nekřivdil, na jídelním stole one direction jeho jazyka rozdmýchal fantazie roztoužených fanynek..

Doktor Doyle by měl ověřit rčení a začít chodit do kasina. Nepoučen z předchozích nezdarů zase toká, perlí v konverzaci a na vyžádání měří tepovou frekvenci přes poprsí, jenže při jeho štěstí v lásce musí vědět, že od jeho zapálených lejtek chytne maximálně šňůra od dynamitu.. Vyšetřování v prostředí historických artefaktů, keltských rituálů, cirkusáků a zvěřinců se tentokrát vymyká standardům, protože se jedná o mezinárodní terorismus. Pachatelé jsou buď dopadeni, nebo dopadnou na podlahu a Arthurovi nejspíš začíná vrtat hlavou, jestli mu po všech těch nezdarech na poli heterosexuálních vztahů není nejlépe v přítomnosti svého staršího kolegy. Ostatně, jeho dva románoví hrdinové k tomu dle některých teorií také měli sklony..

Agro gangsterka z buranského Kansasu, co má jen dvě povedené scény. Tu úvodní s výrobou irských párků, při které může platit rčení „co oči nevidí, žaludek nebolí“ a pak jízdu vstříc bouřce a mstě za doprovodu prďácké hudby a skládání Smith & Wessonu Model 76. Zatímco Hackmanův velkouzenář baštící drůbky je trestuhodně nevyužit, Marvina, co je tady za lehce pedofilního profesora Higginse, je až moc. Jeho auru tvrďáka jsem nikdy nechápal. Vždyť ve svých osmačtyřiceti tady působí jak zasloužilý floridský důchodce..

Zatímco ve Vladimirově miru odcházejí spořádaně jak ovce a řeší maximálně to, jestli v případě úspěšné mohylizace dostane rodina pytel brambor, nebo pár hlávek zelí, zpovykaní Amíci musí dělat scény a řešit existenciální otázky! V tomhle z trojice kamarádů vévodí Wood, který má kvůli předčasné ejakulaci nízkou přidanou hodnotu z prostitutek a ke konci svého To do listu to zkusí na Travise Bicklea. Když se pak Bernthal a Oz z Prciček na sebe pohnutě dívají u nádraží, chybí jen, aby jeden z nich pronesl stejná slova jako Aragorn na úvod bitvy u Černé brány.. Pomineme-li čas, co zbývá a nastupující typ „nesvobody“, může to někomu připomenout 25. hodinu. Ano, stejné hřiště a stejný sport, ale bohužel úplně jiná liga..

Doktor Kubík v mnohovesmíru plagiátorství. Slovenský Thanos, jeho skuruti s červeným příčeskem, runy nekonečna, Gandalf Zach, máchaní rukama, při kterém se kreslí znaky Hippies a Bluetooth…není minuta, co by vám nepřipomněla něco, co už jste někde viděli. Ano, na naše poměry to nadstandardně vypadá i zní, ale to nemůže stačit. Chaos vyprávění jdoucí ruku v ruce s rohypnolovou mytologií a úmornou snahou postav ji neustále popisovat to neskutečně brzdí, stejně jako přepínání mezi módy Téměř antické drama a Směšná chvilka (někdy i nechtěná). Při nich vládne Lamborův drobet pomalejší Jenda z Calderónu, který oslepen vlastní gigantickou patkou jen zázrakem neublížil mečem sám sobě..

Voalá.. Už je tady zase to sadistický prase! Zkurvenec Artík, kterému nejde jen tak rozšlapat klobouček, zase úřaduje takovým způsobem, že si hledáte na internetu fotky Davida Howarda Thorntona, abyste našli úlevu v polidštění. Délka je přiměřená nabízenému artiklu, atmosféra chvílemi skličující a jindy zase v příjemně nostalgickém retro módu se zaměřením na proces přeměny Lauren LaVera na She-Mana. Diváci, co při ložnicové scéně omdlévají a odhazují své šavle v dáli, si určitě myslí, že Damien Leone zasluhuje polstrovanou celu. Já mám za to, že zasluhuje tvůrčí svobodu a aspoň jednu nulu navíc k rozpočtu (dvě by ho už možná zkazily)..

Šílený Scar, který nechá v Africe krvácet víc lidí než krvácivá horečka vs. neúplná rodinka z velkoměsta na žádoucím teambuildingu. Kormákur by rád pozdvihl prachobyčejné animal attack béčko dlouhými záběry a vcelku povedeným CGI, tu a tam si něco vypůjčí od jiných (vidiny vdovce ala The Grey, park strýčka Attenborougha), ale ten marný boj s pitomoučkým scénářem mu otrhá tkáň technické vytříbenosti až na kost. Ve finále, které připomínalo Lvího krále střiženého soubojem Harmoniky Elby a Franka s hřívou, mi scházel už jen opičák Rafiki, aby se otočený zády předklonil a ukázal, co si o tom máme myslet..

Vrah od oxidu hořečnatého touží zvěčnit 21 gramů, Doyle hledá lék na zlomené srdce na falší obdělávaném poli spiritualismu a kolega Bell, navštěvující z pracovních důvodů bordel, se už ho ani nesnaží nějak aktivně odradit.. Tajuplnost procesů i výstupů ze začátků fotografické branže, koketování s nadpřirozenem i melancholický opar jsou fajn, ale znovu zůstal pocit, že se v televizním formátu dalo s tématem i postavami naložit o něco atraktivněji..

Podíl Hoopera a kreativní kontroly značky Spielberg na celkovém výsledku už asi navždy zůstane zahalený tajemstvím, ale to u těchto nepatrně drsnějších Krotitelů duchů není podstatné. Zajímá mě mysteriózní atmosféra první poloviny, schopnost odlehčit situaci i výbava dětského pokojíku, která je svou autenticitou víc retro než všechny díly Stranger Things dohromady. Aktivity včelky Máji a následné neříkej Hop, dokud nejsi v Holiday Inn, sice lehce trpí nadužíváním tehdejších schopností ILM, ale jako jeden ze základních kamenů žánru si to respekt zaslouží. Jen doufám, že jej nepoložili na lidské ostatky..

Deníček sebelítostného fotra. Nejsem k tomu nadhledu imunní, ale bez vysokých horeček, laryngitid a podobných parád je popisovaný baby doom kolem blátivé opičky stejně křečovitý jako ten přechod do roviny romantické komedie amerického střihu. Dlouhodobě mi nesedí Mádlův arogantní herecký projev, ale rád bych jeho postavu viděl za nějakých patnáct let ve dvojce, až na něj bude potomek srát jen obrazně. Na dávná inferna pak zavzpomíná s nostalgickou slzou v oku..