Gilmour93

„I can't promise anything. But it will give the boys a chance..“ Když Spící dáma v létě 2018 vydala zajatce ze svých zaslzených útrob, nebylo otázkou jestli, ale kdy se toho příběhu z pera oceňovaného autora jménem Život někdo chytne. Čapl ho ostřílený Ron a záchranu zrekonstruoval s umírněnou věcností, napínavě (především když se dopravovaly zásilky s Ketaminem) a s jásotem patosu prostším, než když šlo o třináctku napsanou na modulu Apollo. Pánové Stanton a Volanthen tehdy určitě nemysleli na to, jak je jednou ztvární přední charakterní herci své doby, ale jsou to právě morous-realista Mortensen a za každých okolností pozitivní Farrell, co svou přítomností dodávají výjimečné záchranářské akci potřebnou nadstavbu.

Marné čekání na světlé zítřky, přesvícené záběry a pozdní lítost při cestě za světlem. Stejný chyby, stejný známky.. Kdo neviděl první díl, musí na všechny ty prudké Balkánce a jejich kamarády čumět jak puk ve středovém kruhu stockholmské haly Globen. Nechápete, jak můžou být po předchozích událostech JW a Mrado na jedné cele? Já zase nechápu, proč je Kinnaman hercem..

Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme..

Big heart and loyal skin. To první se do toho dá, to druhé nastaví.. Zajímavá oscilace mezi sociálním dramatem a rustikální gangsterkou vzešlou z irské divočiny. Míří to odhadnutelným směrem, nicméně míra násilí ve finále překvapí. Olezlý Dennehy, Jarvisova býčí šíje i Keoghan, který je tradičně na přesdržku, to zodpovědně táhnou, ale přiznejme si, že bez elektroniky Blanck Mass by to čerpadlo emocí jelo na poloviční výkon..

Z vývojové větve mířící v roce 2009 ke kinematografickým výšinám nyní vyrostla směrem nahoru další. Respekt ke Cameronovi, že to takhle roubuje a ještě stíhá zavzpomínat na plody své předešlé práce, ale osobně si raději sednu na zemitější konár a je mi dobre. Ohledně děje je nutno mozek odpojit od Země a napojit na Eywu, jinak raději bez komentáře. Vlastně jeden ano. Vzhledem k tomu, jaký spolek Nasraných matek stál proti Quaritchovi a spol., z toho modří Semper Fi vyšli ještě celkem dobře..

Specifické mikroklima, kde často leje a všude samí kapříci, švábi, kokeš a píčoviny na hlavě. Zatímco jako satirický obraz českého fotbalového prostředí to šlape náramně (zajímalo by mě, jestli Rosa znal kontext své role), vyplňováním mustru sportovně-rodinných filmů se to zbytečně drží při zdi. Na tohle má Lavi čas, až naplní většinu citátů George Besta a bude vyskládávat zboží ve vyšehradské Bille. Tedy pokud to játra dovolí..

„Give me ten men like Clouseau and I could destroy the world..“ Jistě, tento způsob slapsticku zdá se být poněkud infantilním, ale díky Sellersovi je bezesporu stylovým. Navíc do hry vstupují psychicky čím dál tím víc naLomený Dreyfus, kazikoitus Cato a asistent Hercule, v jehož výrazu se zračí kouzelná kombinace skrytého despektu a zřetelné ignorance. Závěrečné svolání podezřelých do jedné místnosti připomene praktiky jistého belgického kolegy, akorát s tím rozdílem, že démon nemotornosti ze Sûreté zde evidentně ztrácí kontrolu nad případem. I když… jak můžete ztratit něco, co jste nikdy neměli..?

Konkurent v revíru! Konkurent v revíru! Čekal jsem, že chamtivý feudál Prachař dostane pár lekcí a že snad i dle večerníčkového vzoru dojde ze strany bájného ducha hor k řízené provokaci, ale ono je to spíš o Rýbrcoulově žárlivosti a lehce sociopatických sklonech, které zázrakem vymizí, až když dojde ke změně vlastnictví přes jilemnický katastrální úřad.. Sympatické rozkročení nad několika žánrovými směry (především mýtu) a postavy, které se nepitvoří a nemluví jak influencer propagující obličejovou kosmetiku. Mezi nimi vyčnívá skepsi ztrácející národopisec v podání Sokola, který svou roli tak trochu pojal jako variaci na lovce motýlů Lorda Castlepoola. Některé momenty naznačovaly, že by v poslední scéně mohl v Krakonošově příbytku vyjít z koupelny v mechovém župánku, ale chápu, že obecenstvo na některé věci ještě není připraveno..

Inspirace Kramerovým It's a Mad, Mad, Mad, Mad World, nadmíru pestré obsazení a chrlení gagů velmi kolísavé úrovně. Finále na pódiu se Smash Mouth zapadlo do celkového konceptu stejně jako to, že kapitalističtí zhýralci musí být pumpnuti. Snad se po návštěvě muzea Barbie někteří poučili a nezastaví u toho Keitelova, že je tam expozice věnovaná Harveymu..

Podivné spojenectví šikanované teenagerky (představované 35letou herečkou) a dvojníka Bena Fostera, co má cervezovou cejchu a vražedné sklony. Těžko říct, jestli mě víc iritovala prostřední téměř hodinová pasáž hledání a zatloukání, která se snaží cokoliv nabalit na původní krátkometrážní formát, mizerní herci a nebo přesvědčení tvůrců, že točí pro hlupáky. Kdo tvrdí, že si nevzpomněl na Joea Hallenbecka a jeho hlášku o vyválení v mouce a hledání vlhké skvrny, tak lže..