Gilmour93

Solomon Grundy, Born on a Monday, Christened on Tuesday, Married on Wednesday, Took ill on Thursday, Grew worse on Friday, Died on Saturday, Buried on Sunday, That was the end, Of Solomon Grundy. Solomon Grundy, Born on a Monday... Už dost, Chrisi, podívejme se na O´Connorovu účetní závěrku, konkrétně výsledovku. Na straně zisků figurují perfektně ozvučená, dostatečně surová akce a především akt stvoření neobvyklého superhrdiny, s kterým by se mohly ztotožnit osoby s poruchami autistického spektra (samozřejmě tím nemyslím přejít z rychlosoučtů rozsypaných párátek na headshoty). Mezi ztráty řadím zbytečnou komplikovanost a narušení dynamiky při flashbacích a zdlouhavém vysvětlování minulých událostí. Obrovským pasivem je pak twist, ke kterému jsem se celou dobu modlil, aby nenastal. Kterýkoliv účetní by si spočítal, že jeho statistická pravděpodobnost je asi taková, jako že J.K. Simmons bude ještě někdy mít vlasy až na ramena. Temný rytíř z účtárny sice skončil v černých číslech, ale jeho zisk se po zdanění žánrovými konkurenty jeví jako zanedbatelný. Ohledně Afflecka nesdílím všeobecné nadšení. Jeho standardní herectví připomínající člověka, co má v zadku vražený mražený asparagus, bylo pro ztvárnění postavy s Aspergerovým syndromem naprosto ideální, stejně jako třeba když Arnie představoval kybernetický organismus s rakouským přízvukem..

„Když je miluješ, jsou ti nevěrní, protože vědí, že můžou.“ Jewisonův lunapark z americko-italské komunity plný opery, teatrálních gest, impulzivního jednání, rodinné pospolitosti, ležení ve smrtelných postelích a samozřejmě bláznivé lásky. Prostřednictvím chytrého a vtipnými dialogy prošpikovaného scénáře J.P.Shanleyho ukazuje Moonstruck dlouhý nos na drtivou většinu současných romantických komedií, jenž zarputile odmítají opustit zavedené šablony či sklouzávají k lacinosti. Cher okouzlující, po návštěvě beauty salónu bych řekl přímo neodolatelná. Handicapovaný pekař Cage je podobně jako ve Wild at Heart nečekaně snesitelný. A komu se vášnivý příběh nevěsty a vlka nezamlouvá, toho klepne pepka a já mu přijdu na pohřeb v červených hadrech..

Owen Wilson s rodinkou, čistými úmysly a čistou vodou vs. východoasijská agresivní kavárna.. De facto zombie film, kde nemrtvé nahradili rozhořčení občané toužící po krvi zahraničních vykořisťovatelů. Výsledný dojem z jinak svižného survivalu negativně ovlivňují tři věci. Plačtivý majitel odporného frňáku, způsob nasnímání a skutečnost, že Dowdle nenabídl více scén typu akt tichého milosrdenství při průjezdu mopedem mezi rebely. Ocitnout se jako cizinec u státního převratu a mít pár bloků od hotelu ambasádu a hranice sousední země, kde můžete požádat o azyl, tomu se říká štěstí. Z prdele klika je pak to, že jako deus ex machina dvakrát sestoupí okoralý 007 Brosnan a jako člen „něčeho jako britská CIA“ začne konat uvědomělé dobro. Škoda, že na jeho místě nebyl Ben Stiller, zasmál bych se častěji. Tajně doufám v pokračování, kdy se Owen prostřílí pro rýžovar a ztraceného plyšového medvěda..

Netradiční, otevřenost diváka vyžadující směsice žánrů (mysteriózní thriller, romantické drama, psychologický film) nadnášená Glazerovou sugestivní režií, Desplatovou atmosféru dotvářející hudbou a přesvědčivými výkony zvučného hereckého ansámblu. Aniž bych chtěl nějak spoilerovat, možná vysvětlení jsou logicky dvě a při jejich určování záleží na poměru užití rozumu a emocí. Přikláním se k tomu, že narozený člověk je čistý nepopsaný list, kterého ke zradě a neúctě k druhým naučí až život. A že člověk věří tomu, čemu věřit chce.. Kontroverze spojená s některými scénami mně nejde na rozum a neumím si představit to haló, kdyby došlo ke genderové výměně a ve vaně se spolu cachtali slizký Danny Huston a desetiletá holčička..

„Ženy se dělí na nevěsty a nevěstky, muži na blbce a ty ostatní…“ Výměna těl za bledého svitu měsíce a alkoholu v krvi určitě mohla nabídnout více humoru i ztřeštěných situací, ale mám za to, že z Nývltova nepříliš nápaditého scénáře ještě Vorlíček vybruslil relativně se ctí. Globálně vzato, dobro poctivosti zvítězilo nad zlem příživnictví a Jana Švandová ukázala prsa..

Pozor, komentář je jeden velký nestydatý spoiler! Odhadce nemovitostí pracovně přijíždí na starobylé panství, jehož pán chodí v saténovém županu, trousí moudra o životě a do kláves varhan buší jako ďábel. Odhadce nemovitostí u něj potkávají samé podivné věci a nemůže vůbec odhadnout, co se mu to děje. Nestraší? Straší? Případně komu? Divák mezitím prožívá zkušenost shodující se s titulem filmu a hledá pozici, při které by tenhle nepříliš smysluplný očistec dokončil.. Kde Rob Hamilton nabyl to sebevědomí, že disponuje kvalitním materiálem na více než sto minut stopáže? Apropo, nesouhlasím s tvrzením starého pána, že Beethovenův Měsíční svit je ta nejsmutnější skladba - mně v tu chvíli přinesla jedinou radost..

„Volná silnice může být stejně opravdový zážitek jako cokoli jiného. Víš vše a vše je navždy rozhodnuto.“ (Jack Kerouac). Říká se, že v Americe je cesta stejně mocným symbolem jako Empire State Building. Znázorňuje nesvázanost země, její svobodu, prosperitu a neklid, který žene další a další generace snílků a desperátů přes kopce a řeky. Tenhle obraz lákavé cesty se vine americkou popkulturou od Hucka Finna, přes Steinbecka až po Scottovo netradiční road movie s neférovou nálepkou feministického manifestu. Úchvatné Biddleho obrazové kompozice, cit pro zlehčení situace, empatický Harvey Keitel, fešáček Brad, co by se třikrát vlezl do těla Achilla z Tróje a především dvě okolnostmi semleté dámy, co sporáky vyměnily za móresy Šíleného Maxe, cíl za cestu a život za svobodu.. P.S.: Alternativní konec by neprošel ani v Kurýrovi s Jasonem Stathamem..

Oběšený David Yates se v mírném vánku houpe v liánové smyčce a dole pod akácií mu do stoličky ještě teď zuřivě kopou blázniví producenti a neschopní scénáristé.. Na druhou dekádu 21.století docela žalostné triky, přeplácanost všemožnými motivy, mdlý Saša, po kterém zůstane jen první stránka časopisu Muscle & Fitness, x-tá kopie padoucha Waltze a trapný závěr, ve kterém úřaduje stejná skupina pakoní, co se přičiněním proradného strýčka Scara proběhla po Mufasovi. Brak mám rád, ale musí sebou nést nadhled. Pokud něco na hollywoodských dobrodružných blockbusterech posledních let nesnáším, tak je to snaha zakrýt digitálním sajrajtem neschopnost vyprávět příběh..

Rozmotání koberce na korbě pick-upu představuje předěl mezi dvěma filmy. Ten první je stísňující, v práci s prostorem nápaditý, obsahující solidní thrillerové prvky. Ukazuje, že svět fantazií a život v iluzi můžou potlačit bolestnou realitu a že nepoznané nemůže scházet. Ve druhém přijdou na řadu obtíže spojené se sociální integrací a režisér se nám ohleděnými prostředky snaží naléhavě sdělit něco, co všichni v souvislosti s prvním filmem už dávno ví. Že žít může být stejně obtížné jako přežít.. Bye-bye room..

Funny Games Netherlands. Dva fracci z nefungující bohaté rodiny, jeden kamarád, který se ani nesnaží vymanit z jejich vlivu a na půdě krysa Ronnie. Čtyřicetikilový fešák, který kdyby si vymačkal uhry na obličeji, ztratí polovinu tělesné váhy. V nudně se převalujících horkých dnech se pak postupně přechází od krmení k deratizaci.. Zaklínání se popiskem „based on true story“ vždycky dodá na síle, ale co si počít, když nějaký dojem zanechá jen závěrečný dovětek?