Gilmour93

Pošahaný šachista se snaží využít rustikálního prostředí k revitalizaci vztahů s otrávenou chotí a malým Damiánem. Má při tom absťák po cigaretách, prochází se v pyžamu po zasněženém lese, dělá psí kusy a spolu s divákem luští z indicií, jestli už dávno nepřišel šach mat.. Co dělat, když už úvodní scéna s houpajícími se bílými haksnami vyzradí de facto vše a jediný trochu silnější moment je partie šachu se synem, kterému radí maňásek? Snad jen kochat se Pyrenejemi a kousat se do rtu, aby se člověk při scéně nápadně připomínající rvačku Senzačních bratrů zpátečníků v nýdnolské knajpě nezačal smát. Španělé na poli psychothrillerů umí lépe, o tom žádná..

Pro mě jako pro člověka, který je na tom s létáním jako B.A.Baracus ze seriálu A-Team, zdají se mu opakovaně sny, že je v nějaké vzdálené destinaci a v tom snu si nepamatuje, jak tam přiletěl a řeší, jak se odtamtud dostane, aniž by musel použít letadlo a do toho si vylepšuje psychický stav tím, že na ČT2 pravidelně sleduje dokumentární pořad Letecké katastrofy, je Sullyho stopětapadesátka jako stvořená.. Hyperaktivní dědek Clint si zase vybral látku, které na síle dodává autenticita příběhu. Úsporně, nikterak okázale, takřka dokumentárním stylem provádí rekonstrukci zázraku na řece Hudson, kdy zase projednou slovní spojení New York a letadlo přineslo dobrou zprávu. Pocta profesní poctivosti profesně poctivým filmem. Škoda jen, že se v rámci „hollywoodizace“ musel objevit ryzí antagonista v podobě komise National Transportation Safety Board, jejíž členové se nejdříve poněkud klišovitě snaží Chesleyho Sullenbergera ukřižovat, aby na konci prozřeli a chtěli s ním mít dítě bez ohledu na to, jestli je to fyzicky možné, či ne.. Pevně věřím, že přeživší husy z hejna už kejhají v oranžových mundúrech na dvorku Guantánama..

Láska bolí v každém věku.. Koncept sice patří typické romantické komedii (nechybí ani útěk za opravdovou láskou ve svatebních šatech), ale je to jen hra, při které použité prostředky přinášejí nové rozměry a poznatky. Doteď jsem si třeba myslel, že E.L.James píše jen sračky. Nyní už vím, že jsou to plagiátorské sračky.. Kdo je zvyklý při procházce lesem přilepit své drahé polovičce pryskyřicí bradavky ke kmenu stromu a lakonicky prohodit: „Smůla.“, ten by neměl se sledováním Shainbergova úsměvného sadomaso kanclu otálet a to nejen proto, že bolest, co je uvnitř, musí ven..

Dokonalé triky, ryzí dobrodružnost, nepodbízivá rodinná zábava. Vizuálně fantastická výprava do světa zvířat a jednoho (lidského) mláděte, co nemusí jíst pečínky z hada, aby rozumělo zvířecí řeči. Trochu mi to připomnělo animovaného Lvího krále od Roba Minkoffa, konec konců i Vašut Šer Chán si ustlal mezi rudými květy podobně jako strejda Scar.. Velké dítě Favreau ukázalo, jak se dají ohnout zákony hollywoodské džungle..

Na jedné straně strach ze samoty, naivita, zaslepenost, nedostatek sebeúcty a odmítání pomoci. Na druhé predátor se sklony k manipulaci, který neomylně vycítí pach výhod a zranitelnou kořist. Dravec, který je nemocný a musí lovit tímhle způsobem.. Hrozně mě rozčiluje ta neschopnost obětí útrapám racionálně čelit, ale vím, že se tyhle věci kolem nás běžně dějí. Žijeme v džungli, kde se slabost neodpouští.. Pod Renčovou uměleckou licencí jsem byl svědkem špatné komedie, co se vlivem plytkosti mění na špatný vtip a perličky v podobě zjevení admirála Kříže či výjevu mordu ve slunečních brýlích to nakonec spolehlivě srazí do televizního suterénu. Zatímco kovbojská pijavice Dulava vykazuje přesvědčivou odpornost, za svůj výkon ceny sbírající S.Stašová mi chvílemi přišla až moc teatrální.

„Ti, kteří zapomínají na svou minulost, jsou odsouzeni ji opakovat..“ Postavit zápletku na tom, že v zanedbané prádelně mají mandl, který sice probíjí, ale umí vrátit čas ve formátu Ludolfova čísla, vypadá na první pohled originálně, ale opak je pravdou. I když jsem bral v potaz poměr vynaložené prostředky / technická kvalita, s postupem opakujícího se času jsem propadal do jakési letargie, kdy mi bylo upřímně jedno, do čích rukou nakonec mandl padne či jestli se třeba nenacházíme v kolárně či kočárkárně. Kdybych se chtěl někdy na ARQ podívat podruhé, musím si vzpomenout na citát z úvodu komentáře..

Abbott and Costello meet the Earth. Louise and Ian meet the Life... Kdo by řekl, že Kang a Kodos ze Simpsonů, komunikující prostřednictvím kol od kávy na ubruse, přinesou takový silný zážitek. Ponuré hard science-fiction s uhrančivou atmosférou, roztříštěnou linearitou a těžce humánním poselstvím. Ta zbraň, kterou nabídli příchozí, je hrozná. Strašná. Horší než všechny nukleární zbraně světa.. Temného básníka, oslabeného o absenci Deakinse za kamerou, už sice olizují hollywoodské plameny pekelné, ale přesto mu chci říct (v očekávání věcí příštích): „If only you could see what I've seen with your eyes..“

Báječná léta o hovně. Křečovité snahy nacpat tam nějaký přesah byly stejně trapné, jako otázka, kde je Igor Chmela..

Solomon Grundy, Born on a Monday, Christened on Tuesday, Married on Wednesday, Took ill on Thursday, Grew worse on Friday, Died on Saturday, Buried on Sunday, That was the end, Of Solomon Grundy. Solomon Grundy, Born on a Monday... Už dost, Chrisi, podívejme se na O´Connorovu účetní závěrku, konkrétně výsledovku. Na straně zisků figurují perfektně ozvučená, dostatečně surová akce a především akt stvoření neobvyklého superhrdiny, s kterým by se mohly ztotožnit osoby s poruchami autistického spektra (samozřejmě tím nemyslím přejít z rychlosoučtů rozsypaných párátek na headshoty). Mezi ztráty řadím zbytečnou komplikovanost a narušení dynamiky při flashbacích a zdlouhavém vysvětlování minulých událostí. Obrovským pasivem je pak twist, ke kterému jsem se celou dobu modlil, aby nenastal. Kterýkoliv účetní by si spočítal, že jeho statistická pravděpodobnost je asi taková, jako že J.K. Simmons bude ještě někdy mít vlasy až na ramena. Temný rytíř z účtárny sice skončil v černých číslech, ale jeho zisk se po zdanění žánrovými konkurenty jeví jako zanedbatelný. Ohledně Afflecka nesdílím všeobecné nadšení. Jeho standardní herectví připomínající člověka, co má v zadku vražený mražený asparagus, bylo pro ztvárnění postavy s Aspergerovým syndromem naprosto ideální, stejně jako třeba když Arnie představoval kybernetický organismus s rakouským přízvukem..

„Když je miluješ, jsou ti nevěrní, protože vědí, že můžou.“ Jewisonův lunapark z americko-italské komunity plný opery, teatrálních gest, impulzivního jednání, rodinné pospolitosti, ležení ve smrtelných postelích a samozřejmě bláznivé lásky. Prostřednictvím chytrého a vtipnými dialogy prošpikovaného scénáře J.P.Shanleyho ukazuje Moonstruck dlouhý nos na drtivou většinu současných romantických komedií, jenž zarputile odmítají opustit zavedené šablony či sklouzávají k lacinosti. Cher okouzlující, po návštěvě beauty salónu bych řekl přímo neodolatelná. Handicapovaný pekař Cage je podobně jako ve Wild at Heart nečekaně snesitelný. A komu se vášnivý příběh nevěsty a vlka nezamlouvá, toho klepne pepka a já mu přijdu na pohřeb v červených hadrech..