Gilmour93

Tribeč Witch Project. Jako střet racionálna a mystiky, při které sepse napadá skepsi, to místy funguje, ale pro filmy podobného ražení by mělo být stropem devadesát minut stopáže. Pak by psychedelické tóny Dobrakova a některé atmosférické momenty (přeměna džípu Lesní správy na motorky) neztrácely na síle ve zbytečných motivech a předlouhé expozici. Za odvahu jít v našich končinách do witch(or something else)-in-the-woods tématiky však patří palec nahoru.

Hardcore Harry. S nepříliš vytříbeným estetickým cítěním a s kamerou přivázanou ke koštěti na famfrpál dochází Howden k poznání, že konkurence v tomhle de facto novém subžánru umí být nelítostná. Když stojí Samara na hromadě autovraků a s minigunem v ruce pronáší: „Lick my clit!“, není většího gesta infantilní rebelie..

První případ brněnského Cowleyho Brouska a jeho soudruhů profesionálů. Bartoška a Navrátil korzují v rámci vyšetřování po svědcích jak Mikuláš s čertem, aby na konci lstivě zaklekli na pachatele jako kdyby to byl něžný obr Floyd. Z monotónního užvaněného obsahu a patřičně šedé socialistické formy na mě vysvitly dva nepodstatné detaily. Sexuální apatie Bartoškovy postavy, když mu ex chystá koupel a on vytuhne na křesle (není se co divit, když vypadala jako jeho matka) a modrá nástěnka v policejní kanceláři hned vedle mapy Brna v měřítku 1 : 15 000. Verbal Kint by u ní byl naprosto bezradný..

Že je Thomas Jane pro tyhle role jako stvořený, to víme už od dob, kdy si hrál na Mydláře. Matně černý 1952 Buick Straight 8 a bouchačka Mateba Model 6 Unica jsou báječné rekvizity neo-noirového příběhu, stejně jako křivky fatální femy Pataky, tak čím to je, že to neklape? Na vině jsou nepříliš bystré monology a dialogy (za normálních okolností výkladní skříň žánru) a nevýrazné postavy. Harrison jako záporák před plápolajícím krbem těžce k uzívání, psychopatický plamínek Hutchison i „Lízátko 69“ se utápí v trapných karikaturách, Rhames si hraje na pana Marselluse, ale je zmizelej. Má to vizuální styl, násilí se to nevyhýbá, ale stejně by to asi fungovalo nejlíp jako sitcom, kde nezničitelný ranař trpí pod dozorem své věčně přiopilé dementní matky z domova důchodců..

I zřel osvícený doktor Mads, že je cosi schizofrenního ve státě Danském. Na vlastní kůži manipulátora pak těžce zakusí, jak je teorie lásky božská a její praxe ďábelská, jak nepatrná myšlenka dokáže přeskočit moře i souš a že peklo je prázdné, protože ďáblové jsou mezi námi.. Takhle nějak by Willy shrnul sexuální i mocenské choutky na dvoře lehce cáklého Kristiána VII., u kterých je po filmařské stránce vše tak přesně na svém místě, až to ztrácí schopnost zaujmout i dojmout.

Pocta noir thrillerům z padesátých let, Twilight Zone a Outer Limits? Identita stříknutá Lost Highway? Stylové zhmotnění storyboardového scénáře, na jehož poslabší pointu se přehnaně dlouho čeká? Ze všeho nejvíc mi to připomínalo Sin City bez koulí (byť u auto-autoerotiky s kostkou ledu a klasickou hudbou se na chvíli objevily)..

Při úvodních titulcích se záběrem na chatu a skličující hudbou to sice vypadá, že začíná Lesní duch, ale pak se rozjede upovídané vyšetřování, při kterém znáte vraha a s nepříliš chápavým jmenovcem Honzy Zemana rozplétáte motivy (není překvapivé, že mu nakonec k vyřešení případu postačí uhasit lejtka a odsednout si z vedení). Moučka tradičně ztělesňuje hromádku utrápeného neštěstí, Sklenčka hází fóry v duchu jména své postavy a přitom nezištně vede svého kolegu, co se snaží víc než cokoli jiného nabídnout tlačenku a mlíko české Cher Marii Málkové. Jako by chtěl popřít, že preferuje kl… klasické řešení případu..

Slovensko-ukrajinská čiara s balkánským čarom. Šance, že zde budete formovat prostředí, je mizivá. To prostředí bude formovat vás.. Etnograficky vyladěná gangsterka evropských parametrů, ve které šéfka matriarchátu svou hereckou přirozeností schovává ostatní pod sukni. Jestli je to vinou špatně napsaných postav, nebo umu madam Vášáryové, to ať si každý odpoví sám..

Zatímco se něžně sál absces, přiopilí hoši rozverně dováděli na podlaze a z asistenta se stával partner (až to vypadalo, že za předponou „hom“ nebude jen unkulus), o mizanscénu tradičně pečující McGuigan oděl známou historku Mary Shelley do kabátu z krejčovství na Baker Street. Bez znepokojivé atmosféry, neuceleně a s monstrem, které vypadalo jako Kryton po zkratu tříselné zásuvky. McAvoy se snažil situaci zachránit ceněním zubů a uslzenými pohledy z rejstříku Lea DiCapria, ale kde nic není, ani výboj blesku nepomůže..

„Zdraví sme, pekní sme, už len toho rozumu..“ Kde schází vzájemný respekt, jde všechno do prdele na úrovni vztahové, rodinné i společenské. Na takové místo asi nemá smysl světlo donquijotsky přinášet, lépe se mu vydat vstříc.. V roli kritického komentáře to honí po oravském poli až příliš mnoho zajacov, nicméně vše je zasazeno do prostředí, kde jde obyčejnost ruku v ruce s uvěřitelností a záběry jsou akorát tak dlouhé, aby vnesly intimitu. Škoda jen, že úroveň hereckých výkonů není konzistentní, z té opravdovosti to něco ukrajuje..