Gilmour93

Jsou ve vaší ložnici rutina, všednost, šeď a manželka? Inspirujte se praktikami z "la petite mort" a zůstanete v ní sám.. Orgasmus č.1: poslední večeře služebníků Páně, bondage, pissing a pak už jen maso bez -chismu. Bon Apetit! Orgasmus č.2: uspávací zápletka kolem penisu o průměru požární hadice a nadpřirozeném efektu farmaceutik z jeho výměšku. Zív. Orgasmus č.3: submisivita, dominance a nezodpovězená otázka, jestli si lízl i Zdeněk Srstka. Haf! Délkou jednotlivých epizod zvýrazněný nedostatek invence mohla hasit snad jedině explicita, díky které by se Little Deaths dostaly (podobně jako Srbský film) do podvědomí diváků, nicméně autoři se rozhodli vydat jinou cestou - cestou trošku ostřejšího křesťanského týdeníku, co se snaží polaskat citlivé duše poetikou perverzity..

Na hrubé pytle ze slumů hrubá záplata lebky probodnuté dýkou - až si člověk vzpomene na jednu z epizod Itchy a Scratchy a nápis na policejním voze: "To protect and sever". Hoši z BOPE dávají policejní brutalitě nový rozměr a řekněme si otevřeně, že třeba taková výslechová metoda "Najdi pravdu v mikrotenovém sáčku" respektuje základní lidská práva stejně jako chlapci z favel životní styl straight edge. Vítejte v Riu! Filmařsky znehodnoceno hodně slabou první půlkou, kdy se Nascimentův voiceover marně snaží zakrýt nevhodně zvolenou strukturu vyprávění - výsledkem je pak celková neucelenost a mizerný emoční dopad. Příběh o elitních černokošiláčích, co si do akce neberou helmu ani pouta, navíc může svádět k myšlence, že to celé Padilha natočil s na bok učesanou patkou a malým hřebínkem pod nosem, ale neměl bych mu to za zlé, protože: a) kriminalita v rodném městě ubírá na liberálním přesvědčení, b) vyprofiloval se jako naprosto ideální režisér pro nového, podobně orientovaného, Robocopa. Osobně si myslím, že by toho detroitského plecháče uvítal i doma v Riu, kde by k těm opáleným Clarencům Boddickerům pravidelně pronášel své: „Dead or alive, you're coming with me!“

Nasral jsi mě, Sidney, protože v okamžiku, kdy si začal točit zajímavé filmy, se rozhodneš umřít.. Na pokáleného se obvykle sesouvá i toaleta aneb newyorkské Fargo bez černého humoru a s hodinářskou prací retrospektivního vyprávění. Pesimismem hýřící studie zhroucení jedné dysfunkční rodiny je krom Lumetovy vyzrálé režie postavena na skálopevných pilířích hereckých výkonů. Hawke, jako zbabělá ovce Hank, A.Finney jako jeho trudnomyslný otec a především podivínské eso Hoffman v roli manipulátora, kterého okolnosti donutí zajít až za limity vlastní pokřivené povahy. Jen ten úvodní koitus si mohl odpustit, přišlo mi to jako zoofilní styk M.Tomei s mořskou krávou.. Když jsme u té Marisy, určitě jsem nebyl sám, kdo ocenil její rozkvetlou krásu, zde několikrát umocněnou záběry na ty dvě překrásné… oči.

Nasadit stavbařský "virus friendly" respirátor, posypat se chloraminem a hurá k moři! Prázdná města, prázdné ulice, prázdné nádrže, prázdná, stokrát viděná pandemická story. Přívlastky jako tlumené, minimalistické, či komorní mohou být při bližším pohledu jen mimikry nudy k uzoufání - až takové, že bych raději sledoval film o přenašečích syfilisu ve francouzském bordelu. Nehledě na to, že herecký projev C.Pinea je mi sympatický jako noční procházka konžským územím moskytů - podotýkám v období rozsáhlé malarické epidemie a obmotán blikajícími světly z vánočního stromečku..

„Dneska se nepomodlíme, dobře?“ Jsem pro, ale poprosím Pána o štěstí. Obezřetnost a krytí kamarády si už nevěrník musí pohlídat sám.. Již úvodní titulky jsou ve své jednoduchosti všeříkající a na podobné vlně se veze i samotná Římsa - vůbec ne dokonalá, ale ve své emocionální rovině a otevíráním dilemat překypující životem. Hunnam mi do své role moc nepasoval, zato fundamentální křesťan P.Wilson, kterému bezbožně škrtají v desateru, je ve své bigotnosti pekelně přesný a ať sním svůj konopný klobouk, jestli z T.Howarda brzy nebude nový Denzel Washington. A Liv od táty z Aerosmith? Citové strádání, nedostatek respektu a následnou zamilovanost zvládla vyjádřit docela přesvědčivě a co se týká jejího vzhledu - nemám pochyb, že i Saruman z ostravského Mordoru, co psal o povislých elfích trojkách, by se při první příležitosti přisál, jak Ancistrus na stěnu akvária..

Magnetická rezonance autorské tuposti, u které by se už tak dost teplý Magneto raději zahřál na Curieho teplotu.. Pláču, protože katastrofické filmy dlouhodobě stojí na okraji zájmu, producentské podpory i kvality. Jistě, je tu ještě Roland "zničím všechno, reputaci nevyjímaje" Emmerich, ale u jeho posledního majstrštyku na dané téma jsem vyzvracel 2012 ml žaludečních šťáv a tři dny mě atakovaly vlny horkosti o výši Pamíru. Člověk si asi fakt bude muset počkat na konec světa.. Nutno dodat, že Lou Diamond Phillips tímto definitivně zakopal hereckou sekyru..

„I´ve been offered a lot for my work, but never everything.“ Spalující charisma dvou kohoutů na smetišti, či chcete-li, place (Brynner, McQueen), podmanivá hudba E.Bernsteina a dobrosrdečné poselství o ochraně slabších a bezbranných. Na druhé straně mince málo prostoru pro R.Vaughna, naopak až moc pro iritujícího floutka H.Buchholze a nefungující postava Calvery. Eli Wallach sice budí dojem lstivého bandity, kterým šijí všichni čerti, ale v globále působí tak neškodně, že spíš než hrůzu, by mohl spolu s vesničany rozsévat kukuřici.. Holt, z tohoto tvůrčího období dám vždy raději přednost realistické poetice italských dlouhých těstovin, než romanticky učesaným marshmallows ze Států. Servíruj na svých zaprášených talířích, Sergio!

Lidský bufet, Kanibalové, uvolněte se, prosím! a Nožička, nebo ručička?.. Jestli to jídlo nesníš, dostaneš tuberkulózu a žaludek se ti přilepí na páteř, aneb výživovými traumaty z dětství zatížený Švankmajer zajíždí do extrémů hladovění i přežírání. Já osobně jsem dostal hlad, že bych za Klingera snědl i armádní džíp, což asi u této surrealistické gastrohříčky nebyl zamýšlený dopad..

„Who needs reasons when you've got heroin?“ Když se potopit do drogové a ekonomické stoky Edinburghu raných 90´s, tak jedině s hořkým úsměvem - u jednoho koutku pěna, u druhého Spudova stolice. Jistě, v "nepravých rukou" možná může Boyleův film nadělat více škody než užitku, ale kdo si udrží nadhled, bude žrát ten festival režisérské invence, černohumorných scén a skvostné hudby jak Stallone kýbl nudlí.. Ostatně, Boyle a výběr muziky je jako Michael Jackson a sahání si na vlastní genitálie pro pocit rytmu - nikdy neminuli. Když Begbie s úvodními tóny Born Slippy vyfoukne cigaretový kouř a začne se lámat chleba za 16 tisíc liber, stanete se svědky budování moderních filmových dějin.. Nitrožilně přijímané chemie prostý a možná proto kapánek vznětlivý Francis Begbie je pak jedna z mých nejoblíbenějších filmových postav vůbec - řeknu vám, nerad bych ho v baru polil pivem a už vůbec ne během vyšetřování incidentu ohledně létajícího krýglu..

US Army boys vs. střílející afghánské šutry a borovice. Jinými slovy organizovaný chaos proti partyzánům s dokonalou znalostí vlastního hřiště.. V operaci Trvalá svoboda nejde zvítězit, jen částečně otupit násilí, které se vyostří zase o kousek dál, což už dávno ví i Osli velící Lvům. A oni Lvi? Ti jdou do toho z počátku za vlast, či opojný pocit sounáležitosti a až začne boj, tak už jen za sebe, aby se domů nevraceli v podlouhlých bednách s nechtěným dárkem pro příbuzné v podobě pečlivě složené vlajky.. Dvojice žurnalistů za svou odvážnou práci v terénu zaslouží uznání, protože při tomto povolání Smrt čeká všude - v době natáčení Restrepo už na Tima Hetheringtona čekala v pohodlném křesle písečné Libye..