Gilmour93

Mlhavá Věc, kde první housle hraje pár z oblasti cateringu a hormonálně nestabilní vosy o velikosti pterodaktyla. Jediné, co Stung odlišuje od klasických animal-attack sraček jsou obstojné triky a charisma androida Bishopa, jinak se to vleče jak nihilismus trubce Vilíka a i když lze pozorovat jakous takous snahu o odlehčení, člověk zažije srandy jak u anafylaktického šoku..

Juvenilní romance o paličaté ekologické aktivistce a natvrdlém chlapci, co neví, na co jsou vejce. Pravěk dospívání bez smartphonů a sociálních sítí sice nostalgicky milý, ale nepřináší nic, co bych nenašel lépe zpracované v seriálu Wonder Years. Navíc Reiner ve svém Plant By Me dostatečně neobrousil hrany literárního jazyka a místy sklouzává k lepkavému kýči. Spoiler: Nezdálo se vám, že ti dva na to šli nějak hopem? Postavení domu přeskočili stejně jako první pusu…, jako by už spěchali na plození syna..

Ukraine Cannibal Project. Hadžime! Jákl získává body za odění do bezútěšného kimona i eskalaci napětí na tatami ve finální fázi zápasu. Rozmáhajícím se nečistým praktikám boje jako jsou zvýšená hlasitost při lekačkách či poněkud násilné zapojení ektoplasmy rostovského gurmána se ani nepokoušel vyhnout a byl za ně napomínán. Samotný zápas pak končí prohrou Jákla s limity found footage na wazari. Soremade! Hledání svatého grálu žánru nadále pokračuje..

Madonna je tady de facto jako Dorota Máchalová, jen s tím rozdílem, že movité mlynáře k smrti neutancuje, nýbrž... uzpívá. Pochopitelně, když je to královna popu.. Úkladná vražda, soudní přelíčení hraničící s fraškou (nevybouřený Dafoe měl raději uspokojit napruženou soudkyni, nebo aspoň stenografku, ta vypadala zanedbaně) a kolem toho pár scén, kde se ukazují prsa, masturbuje, poutá, souloží na střepech a blbne se svíčkami. Konec s rádoby twistem, jakýsi pokus o kontroverzi a četnost užití slova „šoustat“ pak můžou chvílemi i svádět k dojmu, že jste svědkem erotického thrilleru. Vidím to takhle, staré známé rčení říká, že když je ztvrdlý penis, srdce je měkké a naopak když je penis měkký, srdce je tvrdé. Poznal to navoskovaný právník Dulaney a částečně i já - při hodnocení mám všechno jakési poloměkké..

Kondor newyorkský (Gymnogyps newyorkianus) je kriticky ohrožený druh třídy CIA, řád civilní, čeleď knihomol. V současné době tento kondor pravděpodobně obývá oblast New Yorku a jeho přilehlého okolí a aby dostál pověsti jednoho z nejdéle žijících ptáků, bude se mít co obracet.. Špionážní thriller z post-Watergate období, místy napínavý jak guma od trenek nasraného doktora Bruce Bannera. S pečlivým scénářem nechávajícím diváka dlouhou dobu tápat spolu s hlavním hrdinou, přepečlivým Pollackem na režisérské židli a rytířem Antoniem Blockem hrajícím tentokrát na druhé straně šachovnice. Milostná odbočka a přerod na Bonnie a Clydea sice diskutabilní, ale i s ohledem na otevřený a nikterak optimistický konec nevidím důvod, aby u dveří Sydneyho filmu zvonil divně obutý pošťák..

Ovdovělas? Zlobí kluk? Hrozí nervů zhroucení? To nic když u dveří ťuk ťuk ťuk, dělá už pan Babadook… Atmosférické, nenápadně oscilující mezi žánry, precizně zahrané včetně dětské role a celé postavené na symbolice (boj s žalem a ponechání si jeho zbytků i po smíření viz. závěrečné krmení). Jennifer Kent svůj devět let starý kraťas „Monster“ dovedla k dokonalosti. Když o něčem autor Exorcisty prohlásí, že je to nejděsivější film jaký kdy viděl, neměla by se jeho slova brát na lehkou váhu.. P.S.: Mít pod postelí bubácký tandem Suckablood a Babadook - zásadně tam nevysávám a před spaním ani...muk..

Tech noir styl jedničky i akční kulervoucnost, osudovost či převratnost dvojky minul Taylor uctivým obloukem, vystačil si jen s vizuálními odkazy a alternativní realitou, v níž to pankáč Bill Paxton neschytá a dítě Sarah Connor si splete strany. Z prašnosti postapo čtverky nabídl jen pár minut boje proti strojům, takže mu asi přišlo, že nejlepší cestou bude Mostow a jeho parodické panoptikum. Já vám nevím, ale cenění ex-guvernérova pěstěného chrupu a upgrade terminátora na T-801 Frank Drebin není to, co může kultovnímu Cameronovu dítěti dělat společnost či ho nedej bože někam posunout. Když navíc nemáte inteligentní scénář, který by to všechno udržel pohromadě, akce je tristní (vrtulníky nad Friscem byly jak z Návratu Jediho) a modelové v čele s Khaleesi tápou, nezbývá nic jiného, než zlikvidovat čip. Nic proti Arniemu s robotickým Parkinsonem, on je v tom de facto nevinně, ale slovy Bohuše Stejskala mu je nutno vzkázat: „Už sa nevracaj..!“

Ospalý arkansaský venkov, retardovaný vrah s dobrým srdcem a nevyhnutelná cesta k zastavení zla.. Předvídatelnost i hra na city je u filmů podobného ražení hrozně tenký led, ale mám dojem, mmm…, že to od hořčice umaštěný pan Thornton zvládl. Ve správnou chvíli dokázal tu tenzi ve vzduchu odlehčit, opřel se o magickou hudbu Daniela Lanoisa a vše vyšperkoval pár opravdu „must remember“ scénami (Karlova úvodní zpověď novinářce, hádka v jeho nové rodině s Karlem nasávajícím vše jako houbička v popředí na křesle či závěrečný hovor na policejní stanici). V zaujetí soustředěným výkonem Good Retard Boba Billyho by se nemělo zapomínat na slizké klubko hadů ve složení Walsh, Yoakam, Duvall. Český distribuční název z ranku „pojmenuju to za každou cenu“ se nejspíš shoduje s tím, co jeho autora trefilo do hlavy pár vteřin před tou náhlou erupcí invence..

Cesta k vsypu, celkem podle Besipu, při které se někdy až moc na sílu tmelí, dělí a zjevují pravdy, takže až se nakonec do ovzduší rozptýlí (zbylý) popel, vzduch bude de facto čistější.. Přiměřeně hořké, dobře zahrané, inteligentně napsané (vyjma trapné scény s celníky či pasáže ze změněného Nového Mesta, jenž zbytečně naruší do té doby fungující úzce sevřené schéma rodinné degustace čistého vína). Anglicko-jazyčná hudba mi přišla jako rušivý element a zbytečná úlitba festivalovým ambicím..

Stejně mučivé jako týdenní promítací maraton Posla budoucnosti, jen s tím rozdílem, že tentokrát nejde o pošťáka Keva, ale schizofrenní poštěvák puberťačky Melanie. Kdo je cílová skupina? Dívky pod 14 let? Jehovisté? Žánr sci-fi je jen zneužitá kulisa, Niccolova režijní snaha je jako stříkání parfému z flakónku na nejzasranější toi-toice rockového festivalu. Zaráží mě, jak tak ubohé literární předloze může být věnováno tolik pozornosti přinášející komerční úspěch. Opravdu jsou čtenářky young-adult novel jen jistý druh ptactva, z kterého madam Meyerová trhá psací brka, co pak cpe hluboko do mého chřtánu..?