Recenzie (4 916)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/122/160122269_431ee6.jpg)
Goddess of Love (2015)
„Never date a man you meet at the fucking club!“ Venuše Mélská ze stripbaru má problémy s alkoholem, lehkými drogami, vkusem při vybavování bytu i chorobnou žárlivostí a přesně v polovině vás nejspíš napadne, že i s něčím jiným. Nic moc mind, trochu fuck, co se vzdalováním od reality vzdaloval i působivosti a to je u tohoto druhu filmu docela problém..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/175/165175441_72151f.jpg)
Liečba šokom (1973)
Doktor Devilers vede vyhlášenou soukromou kliniku pro ty, co trpí úzkostí, strachem ze stáří a nedostatkem sexu s doktorem Devilersem. Některé už může zarazit jeho jméno, ale že něco není v pořádku zjistíte spíš až tehdy, když se modrý Portugal neservíruje k večeři, ale padá „vyšťavený“ do bazénu.. Potenciál to nějaký mělo, ale Jessua za doprovodu ne zrovna se hodící africké hudby kombinuje satiru s napětím dosti krkolomně, což nakonec potvrdí i úsměvné finále. Pokud jste dosud neviděli film, kde nahý Delon běží do moře a bimbas se mu kývá ze severu na jih, tady máte možnost..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/840/162840911_a5eae2.jpg)
Požehnání smrti (1981)
Bohabojnost, dlení v hříchu, síra pekelná a hledání inkubusového klíče k opravě traktoru. Cravenův můstek ke komerčním úspěchům působí rozporuplně. Tu a tam probleskne nějaká atmosféra, ale nebýt těch pár mordů, bylo by to jako dějová vata k osmdesátkovém pornu z venkovské farmy (nutno podotknout, že lesbickému, protože Borgnine s nalepeným plnovousem ani fešák Berryman nesplňují estetické nároky). Těžko říct, jestli to úplný závěr pohřbil, nebo spravil. Podlahu ale spravil určitě..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/020/20647_vd5j8g.jpg)
Mlčenlivý (1973)
Lino Ventura otáčí hlavu ke svému rameni, ale tentokrát na něm nehledá motýla. Jeho krční páteř se musí namáhat víc, protože se ohlíží, kdo po něm jde.. S trefným anglickým názvem „Escape to Nowhere“ se vypráví především obrazem a nelze čekat, že se z osvědčené linie „osamocený muž hozen do oka hurikánu mocenských zájmů“ někam výrazněji uhne. Hodně to okysličuje hudba. Zatímco intenzitu finále zhutní Brahms, Goraguerův ústřední motiv dohání až k lítosti nad hlavním hrdinou. Mimochodem, jeho představitel se svými úspornými gesty nemohl být lepší volbou. Kdybyste na páteř jeho postav přiložili libelu, bublina mezi ryskami by se strachy nepohnula..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/471/166471672_0bfdb5.jpg)
Denní směna (2022)
Netflixxo.. What else? Zase je tu nutkání být cool kávičkou, ale výsledkem je druhák vytažený z koše. Snad kdyby to bylo kratší. Snad kdyby Jamesův brácha držel urinu a hubu. Snad kdyby to tak marně nevzhlíželo k Wickovi. Průkazná znalost kaskadérského řemesla a chvilkový návrat do vybetonovaných koryt z druhého Terminátora jsou sice fajn, ale jinak zoufale schází okamžiky, po kterých by se Woodsův Jack Crow mohl ptát: „..you get a little wood?“
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/162/842/162842983_1cf158.jpg)
Loď duchov (2002)
Zatímco prolog s porcováním na parketovém prkýnku a klip o tom, co se vlastně tehdy stalo, zamířily směrem k žánru parodie, postavy se rozhodly, že vyvolají letargii. Do toho lekačky, co se s twistem v podobě odhalení identity jedné z postav přetahují o to, kdo bude lacinější a interakce s duchy na úrovni komedie s Eddiem Murphym. Už od Obvyklých podezřelých víme, že mít Gabriela Byrnea na palubě lodi je stejné, jako ťukat si tam při přípitku skleničkami a mít u toho po kapsách banány. To má Beck za to, že ty námořnické pověry ignoruje..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/160/278/160278629_80u4sm.jpg)
Silent Night, Deadly Night (1984)
Really Bad Santa. Naughty úvod o kořenech traumatu nastaví laťku celkem vysoko a zároveň přinese dvě úsměvná rozhodnutí pro směřování „děje“. Nechat pětiletého kluka při návštěvě v blázinci o samotě s cáklým dědou je láskyplný rodičovský akt, ale hravě jej trumfne to, když mu v osmnácti sirotčinec zařídí práci v hračkářství, aby si náležitě užil prosinec! A pak už jen mordy, gore a nahoty co hrdlo ráčí na „punish“ výpravě za šťastnými a veselými svátky.. Levý hák dětskou pěstí do tváře Santa Clause nebo gay pasáž, kdy začínající Billy útočí na pozici zaměstnance měsíce, pak alespoň v mých očích popřou tvrzení, že se Sellier vyvaroval humoru. Těžko však říct, jestli to bylo vědomě..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/076/76878_e74f90.jpg)
Sto dní v Palerme (1984)
Spíš by tomu pasoval název 100 postav v Palermu, protože jich bylo tolik, že to postrádalo nějakou větší sevřenost. Na nepříliš objevnou kostru o novém koštěti, co má vymezený čas, než praskne násada, se nabalují takřka dokumentární prvky naplněné ceremoniemi, byrokracií, politikařením a ke konci i melodramatem a během toho se v pravidelných intervalech zvyšuje obsah olova v interiérech vozidel. Zaplať pánbůh za Venturu v podivných okuliaroch, který v tradiční roli morálně pevného hrdiny zkušeně kormidluje až do wikipedií popsaného konce..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/165/721/165721608_28aef7.jpg)
Quo vadis, Aida? (2020)
Pro Aidu není zas tak podstatné kdo, kde, proč a nebo kdy to všechno začalo. Podstatné je tady a teď a když ne my, tak v návalu pochopitelné sobeckosti moji nejbližší. Obnažování charakterů při krizích lidskosti je téma, které se sice složitěji vyhýbá repetitivnosti, ale svou naléhavostí to s trochou tvůrčího umu dokáže kompenzovat. Jinak to můžeme brát i jako marnou snahu o holandskou omáčku. Másla bylo pod modrými přilbami dost, chyběly ale vejce..
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/891/159891859_a0d6c2.jpg)
Holcroftův pakt (1985)
Jméno Ludlum vás přinutí přemýšlet, jestli z architekta Holcrofta bude na konci agent bez budoucnosti, agent bez hotovosti a nebo jen zůstane u neškodného agenta bez řidičáku, nicméně já vám garantuji, že strach o něj mít nebudete. On totiž instinktivně tuší, že při střelbě je lepší bubínky držet, než zacpat a když dojde k vyvrcholení milostné avantýry, dobře ví, co udělat s pérem.. Agresivní hudba a pasivita tvůrců při budování napětí a věrohodnosti tomu moc neprospěly, stejně jako přepisování scénáře, který musel tlustou předlohu pro filmové potřeby řádně zeštíhlit (třetí autor v pořadí, který tam měl vnést humor, dokonce přiznal, že ji ani nečetl). Úplně poslední záběr ovšem výborný, taková drobná ukázka Caineovy mistrovské úspornosti..