asLoeReed

Bublina.

Mistrné. Jak asi vypadá scénář takového filmu: 1. mimoobrazový rozhovor v kavárně, snímat zpoza skla. 2. mamka krájí nějaké růžovoucí maso na prkýnku (snad krevety?). 3. syn leží na posteli - barvy modrá a červená, jako máme na vlajce (Taiwan). 4. boj s tryskajícím vodovodem v kuchyni, asi 5 minut. Výsledek = potopa. To je splněný sen! Intuitivní řazení obrazů. (Jinak poutavé, zajímavější (krásnější) kameru jsem snad ještě neviděl.) Viz zde: http://blog.fantomfilm.cz/?p=1228

Jinakost Špičáku, vítěze soutěže Jiný pohled při loňském Cannes, je fascinující.

Někdy záleží, kdy, jak, kde a s kým film vidíte.

Už nějaký čas se mnou nic tak nepohnulo; odvaha, rozvaha, drzá originalita tohoto mladíka jsou imponující.

Ta krásná knížka, kterou jsem si dneska našel v knihovně, se dá i s obrázky zhltnout ani ne za minutu, ale taky do ní můžete koukat a fantazírovat třeba hodinu - já ji slupnul spolu s knedlíčkovou polívkou v menze. Filmová adaptace Spikea Jonze je taktéž poetická, poutavá (navíc i strašidelná - třeba pro ty mladší) a taky má, jak tu píše Bluntman a další, ten rozměr navíc (něco jako Čaroděj ze země Oz). Příjemný kousek, a musím říct, že jsem Totální osel, že jsem si to nechal utéct v kině (pokud se to tu hrálo).

Plakát poutavý jak... como una puerca, ale nevím, nevím teda... Ne, já si skutečně nevybírám filmy podle plakátů. (Zvuková mapa Tokya má z loňského jihofranc. festivalu cenu za umělecko-technickou stránku díla; i na úkor Noého Enter the Void?, proč?)

Hlavní, co mě ale napadá, je, že ty plakáty tady lžou, protože se to skoro celé odehrává během sněživého, zimního dne. Moc to neprovokuje; spíše je to takový "realismus", poctivý výsek ze života (bez kudrlinek a pokušení nějak např. výtvarně exhibovat); osobně pro mě trochu suchý.

Biblický příběh. Moc se mi líbí, co tady napsal Tetsuo. Je to o něčem v srdci, ve svědomí, naléhavé a smutně to bolí. Jistě že je jakékoli ocenění nenutným darem za píli a vroucnost úmyslu belgických dvou bratrů, ale potěšení z jeho zisku může zahojit jizvy po výtoku citů, které ze sebe herci, Jérémie Renier ad. snad s pomocí Stanislavského vydali.

Jak se to říka? Wow - - - - , .. Kdo to viděl zhulenej? / / % ! >< 7 Ich-forma pořád existuje. ,,,--, . . ,, , , Neuvěřitelně silný filmařský koncept. - - - - - Podobný ponořující pocit jako u Loni v Marienbadu. @0%/] [()"?8ˇ% Hodně by mě zajímalo, jak to bylo technicky vyrobeno. O0O0O To Void.