asLoeReed

V podstatě by si současný stav měl vzít příklad z takového filmu, který byl natočen jen s nejlepšími úmysly. A za to si autoři zaslouží potlesk.

Obdivuhodné!

Eimbcke ve svém debutu samozřejmě vychází z "populárních" vzorů, které poznáte třeba hned po prvním záběru. Ale baví skvěle. Zároveň: výkony protagonistů jsou hodné oslavy. Má to "super zvuk" (a cool černobílý obraz).

Krásný text jako stvořený pro divadlo.. pro dva herce.. a - ale proto právě se na prkna nehodí - také pro přírodu. Jenže v tomto případě nepokojnou, kdesi v houštinách rozrývanou bojem, neboť dílo "vypráví" o místní válce. Nic z ní nevidíme, ale cítíme (díky omamující práci se zvukopocitem) vše.

Na tohle... výraz, který by byl schopný popsat uhranuté nadšení, spjaté s překvapením. (Vybavují se mi, stále, ty hvězdy na obloze.. barevná světýlka v záběrech-přiznané kameře.. a to tajemství, které nikdo nesmí odhalit, protože si to film nezaslouží, ponechme ho v zamlčení.)

Dokonce temné. Velmi temné.. (Pro mě Alonsův vrchol, byť jediný neviděn z filmopásu.)

Počáteční díl ze série solitérských Alonsových filmů, to je kruh všedních událostí jedincova typického dne? či metafora pozemského pobytu všech lidí? všech živočichů? všeho existujícího? A kdo se na ně dívá? Je to kameraman, který však pouze hlídá, aby stativ neupadl v přírodním terénu, či cosi metafyzického, všeobjímajícího? Koncept svých děl majitel venkovské farmy Alonso odhalil hned, a patrně jej nikdy neopustí.. to spíš přestane točit. Má cit pro nakládání s energií v díle, pro estetické hodnoty obrazu, barevnost a temporytmus; je myšlenkou rozhodný, a přitom při výkonu tichý a respektující hru svého protagonisty; specifické nakládání s hudbou je inspirativní, zkrátka, Alonso má styl. Jeho Svoboda je gestem a vítězstvím toho, co můžeme ucítit v názvu: že důležitá je svoboda autora v tom, co a jak bude ve svém filmu mít. Je to nadčasové, je to humanistické, ale není to jenom humanistické, záleží na interpretaci každého diváka zvlášť.

To máte tak.. film by zafungoval (pobavil) i sám od sebe, ale když k němu v kině slyšíte též rozjetou energickou moderní "pařbu" kapely, byť k rytmu snímku leckdy protichůdnou, je to podivně neanalyzovatelný Zážitek.

Rayovi filmy mají krásnou citlivost, přes všechna úskálí to vypadá, že má jako režisér své postavy opravdu rád.

Mohutný film s poctivým vykreslením dějinných událostí. Se zajímavým způsobem snímání "bitevních" scén, s tempem, s atmosférou, která vyvolá pocit opravdovosti. Evropský protiklad způsobu, jakým by podobné téma natočili v Americe. S nejlepšími úmysly.