Dieťa

Jestli něco nemusím, tak filmy o hloupých lidech. A snímek L'Enfant o lidské hlouposti je. Těšil jsem se, že snímek bude popisovat složitosti lidského života jako je založení rodiny v ne zrovna ideálních podmínkách, ale místo toho divák sleduje životní trampoty a neschopnost jednoho primitiva. Navíc film téměř postrádá jakýkoliv příběh, díky čemuž je devadesáti minutová stopáž místy téměř k nevydržení. Spousta scén se v nepatrných obměnách neustále opakuje a sledovat jednoho tupce, jak chodí od ničeho k ničemu, sem tam něco ukradne a vyšmelí se dá tak maximálně hodinu. Pro jednoho vrcholné umění, pro druhého nuda k pokálení a já zde umění a filmařskou zručnost rozhodně nevidím. Herci se snaží, ale Renier stvárňuje natolik primitivní postavu, že k němu nelze přivyknout a talentovaná Déborah Francois vlastně nemá co hrát, ale tu naštvanou pózu jsem jí celkem žral. Celé je to chladné a realistickým stylem natočené, ale pro mě nepříliš uvěřitelné, kde slabý (uměle hrocený) příběh zabíjí vše ostatní. (03.10.2013)

Práce je pro blbce. O tom není sporu. Alternativní způsoby obživy kladou ale nemenší nároky. Především je třeba říci, že Jimmy, kterého "hraje" 40 různých dětí, jak informuje ČSFD, je extrémně klidné a pohodové nemluvně. Kdyby angažovali belgičtí filmaři jednoho z dárečků, které mám doma já, točili by nejspíš scénář nescénář úplně jiný film. Jelikož si bří Dardennové ve svých filmech zřídkakdy odpustí nějaký mindfuck, vychází postupně najevo, že titulním L'enfant není ani zdaleka na prvním místě polosvatý novorozenec. Dětské rysy nesou všichni v bližším okolí hlavního hrdiny, který jako každý začínající otec netuší, že odhadnout reakce matky je pro zdárný průběh rodinného života klíčové: matka Sonia s dětsky tučným obličejíkem, kumpáni z podsvětí, čímž tvůrci originálně poukazují na skutečnost, že fenomén dětství, především v některých sociálních vrstvách, nabývá podob, které mají s obecnou představou ideálu společného jen málo. Rodiče nechť se připraví na hodně intenzivní zážitek. (01.05.2017)

Upřímně řečeno, způsob, kterým v Cannes vybírají filmy pro ocenění mi zůstává záhadou. Čím si ji zasloužil tento jen mírně nadprůměrný snímek? Neviděli jsme náhodou podobných sociálních dramat již desítky či stovky, a to v mnohem lepším zpracování? Neříkám, že pohled do světa zlodějíčků a drsného světa odvrácené strany belgické společnosti, je nezajímavý - samotné téma (prodej dětí) je krom toho více než aktuálním. Ale kde je nějaká režisérská invence a jakási "dech-beroucnost", kterou by člověk očekával od filmu ověnčeného zlatou palmou? Páni porotci, jsem hluboce zklamán. (05.07.2005)

Další velice povedený sociálně zaměřený film. Hodně zajímavý - i díky naprosté absenci hudby, syrový, a přitom nebo právě proto tak opravdový, až depresivní. Konečné vyznění možná po tom všem trochu překvapivé, ale o nic méně uvěřitelné, ba spíš tajně vroucně očekávané. V každém případě hodně působivý film. Mé druhé setkání s bratry Dardennovými a poskytli mi opět silný filmový zážitek. (30.06.2009)

Vyjímečně syrové (pozor, nezaměňovat se surové) drama, které má až dokumentární charakter. Naprostá absence hudby (dokonce i u titulků) a dalších jiných filmařských berliček a příkras nechává diváka plně se pohroužit do příběhu samotného. Scénář je velmi dobře napsaný, žádné kudrlinky, pěkně civilně a od kosti. Jde se přímo k věci. S tím samozřejmě souzní i herecké výkony. Nerozptylován ničím jiným se může divák plně soustředit na gesta a mimiku hlavních představitelů. Nevědět, že J. Renier už v jednom starším snímku bratří Dardennů hrál, tipoval bych ho na člověka z ulice, který nehraje, ale žije. Tipoval bych, že kamera je opravdu nezůčastněný pozorovatel, ale ne! Renier je herec a v L´ Enfant dokazuje, že velký. Stejně tak Dardennovi ukazují, že velmi působivý, neřku-li strhující film, se dá natočit lidsky, bez pompy, triků a patosu. Nádhera. Dostalo mě to i na podruhé. (12.02.2008)