Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Dobrodružný
  • Krimi

Recenzie (433)

plagát

Dedo je lotor (2016) 

Na tento film jsem se celkem těšil, jelikož Robert De Niro se v posledních letech objevil v několika povedených komediích, ale vždy věděl, kde jsou jeho limity. V tomto filmu je bohužel všechny překročil a na stará kolena se doslova utrhl ze řetězu. Ne, že by si roli neužíval, ale opravdu má taková osobnost něco takového zapotřebí? V jeho přítomnosti vidím hlavní problém, který mám s tímto filmem, jelikož hrát tam kdokoliv jiný, tak si řeknu, že se jenom nějaký bláznivý dědek upsal do naprosto nevtipné a nechutné komedie pro mladistvé, ale takto je mi spíše pana De Nira líto a snad se příště upíše pro něco více odpovídajícího jeho hereckým schopnostem. Moje hodnocení 30%,

plagát

Superhypochondr (2014) 

Danyho Boona a jeho smysl pro humor mám velmi rád, ale tohle se mu moc nepovedlo. Ne, že by to byl úplný propadák, ba naopak je to celkem dobrá komedie na odreagování a ze začátku to letí ve skvělém tempu. Bohužel se to zhruba v polovině zvrtne a začne si to hrát na akční komedii, což nejenže nedává moc smysl, ale je to hrozně nevtipné a nudné. Každopádně je to škoda, jelikož hypochondr v podání hlavního představitele je takřka neodolatelný. Moje hodnocení 40%.

plagát

Labyrint (2015) (seriál) 

U takto zaměřených seriálů je vždy zásadní, aby si tvůrci předem sedli a rozebrali si celý scénář až do posledního odstavce, který většinou rozhoduje o celkové kvalitě seriálu. V tomto případě to bohužel vypadá, že se tvůrci až příliš zahleděli do sebe a mysleli si, že mají hrozně originální příběh a je proto jedno, jak to celé skončí, jelikož diváci budou z celého projektu uneseni stejně jako oni. Právě závěrečné rozuzlení je Achillovou patou tohoto jinak skvělého seriálu, který má z počátku velmi hutnou atmosféru a skvělé hlavní herecké duo. Každopádně režisér Jiří Strach je velmi nadaný režisér, ale příště by měl ubrat na hudebním doprovodu, jelikož si vážnou hudbou dost nevhodně pomáhal u každé druhé scény, aby navodil tu správnou atmosféru, ale ve výsledku to seriálu spíše uškodilo. Moje hodnocení 60%.

plagát

Juliette a Juliette (1974) 

Komedie o pár feministkách, kterou asi pochopí pouze samotné ženy, ale osobně o tom i tak pochybuji, jelikož film je tak hloupý, že jsem po celou dobu přemýšlel, proč do něj Pierre Richard ve svých nejúspěšnějších letech vlastně šel. Možná, že si chtěl splnit dětský sen a zahrát si boxera, což se mu zde v jedné scéně podařilo, a nutno říci, že jeho boxerský souboj je asi tak jediná vtipná věc v tomto filmu, jelikož jinak je to neuvěřitelná nuda. Moje hodnocení 25%.

plagát

9. duben (2015) 

Komorní válečné drama, které sice nenabízí velkolepé bojové scény, ale je velmi dobře natočeno a doslova z něho čiší nejistota a beznaděj, kterou zajisté museli dánští vojáci po přepadení Německem pociťovat. Je sympatické, že si tvůrci na nic nehráli a snažili se o co nejvíce autentický pohled na danou problematiku, za což se jim dá odpustit i trochu lacinější provedení bojových scén. Každopádně estonskému bratříčkovi ze stejného roku, filmu 1944, se to nevyrovná, ale i tak je to velmi sympatický počin, který lze doporučit každému milovníkovi válečných filmů. Moje hodnocení 65%.

plagát

Cesta do Říma (2015) 

Po shlédnutí traileru jsem se na Cestu do Říma hrozně těšil a dá se říci, že první půl hodinu jsem dostal přesně to, co jsem čekal a byl jsem nadšen, jelikož to celé působilo jako decentní retro komedie. Poté se to bohužel celé zvrtlo a já se přes hodinu probíjel neuvěřitelně hloupými dialogy a špatnými hereckými výkony. Každopádně pokud jsem měl ve filmu najít nějaký spirituální zážitek, tak tím pro mě nejspíše bylo pouze to, že jsem se poslední půl hodinu modlil, aby to už skončilo. Moje hodnocení 20%.

plagát

V pivnici (2014) 

Vždycky jsem si o Rakušanech myslel, že musejí být z jiného světa, jsem proto velmi rád, že mi to tento dokument potvrdil. Režisérovi Ulrichu Seidlovi se povedlo natočit velmi bizarní záležitost, která ukazuje skupinu vyvolených, kteří sice neschovávají ve sklepě dvě generace svých potomků, které zplodili s vlastní dcerou, ale i tak jsou dostatečně vyšinutí a já se výletem do jejich Čtvrtých říší a zvrácených duší celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%.

plagát

Uranus (1990) 

Francouzské poválečné drama s komediálním nádechem, ve kterém soused udává souseda za to, jak se měl za války dobře a komunista udává všechny už jenom proto, že je to náplní jeho života. Ono příběh není nikterak zajímavý a v druhé polovině už jsem se celkem nudil. ale to vše se dá tvůrcům za tu přehlídku velkých jmen francouzského filmu odpustit. Za zmínku rovněž stojí zejména Gérard Depardieu, který svojí roli zvládl s bravurou. Moje hodnocení 60%.

plagát

ČTTV (2015) (relácia) 

Po dlouhé době opět Čtvrtníček v plné palbě a bez kompromisů. Ze začátku to bylo trochu slabší, ale každým dílem se to zlepšovalo a nyní už to lze s klidem označit za nástupce podobně laděných rozhovorů v České sodě. Samozřejmě ne každý díl je posvícení, ale pokud bude nakládat všem jako Mírovi či Landovi, tak to bude paráda. Moje hodnocení 70%.

plagát

Je nám osmnáct (2008) 

Francouzská komedie o problémech dospívání, která nikterak nepřekvapí, ale rozhodně ani neurazí. Ona to ani moc není typická komedie jako spíše lehký romantický film pro náctileté podle mnohokrát ohraného scénáře, u kterého od první minuty víte, jak to skončí. Každopádně Michel Blanc si roli přísného profesora užívá a díky němu se dají prominout i ty tupé dialogy. Moje hodnocení 40%.