Marakoss

Promítání jedničky bylo lepší v tom, že zpráva o Duně přišla docela rychle a člověk si nestihl udělat ani obrovská očekávání. Na dvojku jsme si ale počkali a očekávání v tomhle případě byly trough the roof. Pro mě ale nenaplněné. Má to jednoznačný důvod. Pacing. Tempo vyprávění je v první části pomalé až nezajímavé. Denis si jen málo kdy dovolil odskočit k pompéznímu audiovizuálu jako u jedničky a nepovedlo se mu najít cestu jak se vymanit z kolejí předlohy, které mu neúprosně diktovaly co kdy má odvyprávět. V samotném závěru nestíhal vyprávět, a mnoho věcí vůbec nevyznělo a nemělo čas zanechat stopu v mé duši. Každopádně budget na trojku bude. A lze předpokládat i "čtverku" (čti spinoff)

Těžko věřit, že tohle byl první film kde jsem Paula Walkera spatřil. Ve video půjčovnách (já vím, že už ani netušíte co to je) zřejme byl vylnosný business půjčovat tyto levné hity. Je to takový klenot, že se ukázka z filmu dostala do relativně nové hry (high on life) dabované Justinem Roilandem. Kdo ho znal, ví, že se to bez sarkastického komentáře neobešlo. A to asi vystihuje tohle dílo. No jdu si vyš**t mozek dalším hraním.

Po 15ti letech od shlédnutí Fontány, co seděla u vrcholu mého cinematografického žebřícku, jsem usoudil, že už jsem posbíral dost moudrosti, abych se k ní mohl veřejně vyjádřit. Začnu u nejslabšího článku. A to je komplexnost příběhu. Čtyři věty popisu tady na ČSFD ho shrnuji naprosto přesně. Nicméně ti co kvůli tomuhle dávají nižší hodnocení zřejmě nepochopili celou podstatu vyprávění (obecně jakéhokoli příběhu). Jakýkoli příběh můžete shrnout pár větami a pak se babrat v detailech. Vyprávění Vás má ale v ideálním případě vtáhnout do děje a prožívat příběh zároveň s hlavní postavou. A zde fontána odvádí setsakramentsky vynikající práci. I pro velice emocionálně zabedněné jedince dokáže přiblížit strasti vyrovnání se ze ztrátou svého blízkého partnera, s beznaději, se zachycením toho čemu lidi říkají bezmezná láska. K tomu Darren využívá známých prostředků, které ale ovládá na mistrovské úrovni. Opakující se záběry s drobnými změnami, které chloupek po chloupku posouvají děj kupředu, podtrhnuté stejně se opakujícími tóny mistra Clinta Mansella doprovázející celé dílo. Prací se světly, saturací barev, kontrastem, rámci a hloubkou ostrosti upoutává pozornost přesně na to, co by měl divák sledovat a to napříč všemi třemi dimenzemi, záběr po záběru, tón po tónu. K tomu vizuální kabátek, o kterém se nikdy nemluvilo tak jako např. o černé díře v Interstallaru, a i s dnešním vybavením by spousta VFX umělců měla problém dát tohle dokupy s takovou plynulostí přechodu mezi živou akcí a efekty. Posledním článkem řetězce jsou precizní herecké výkony Hugh Jackmana a Rachel Weisz. Jsou to právě oni, kteří celému ději dají tu emocionální uvěřitelnost. Není jediné herecké interakce, která by byla přehraná, nebo naopak odfláknutá. Je přesně taková, s jakou byste se setkali, kdybyste se nedejbože někdy byli v obdobné situaci. Hugh by si minimálně za tenhle snímek oscara zasloužil, ale romanťárny v oné dekádě nebyly úplně terno. No, snad se ho ještě u něčeho dočká, když jej doma nemá ani za Prestige (by mu ho Christian vyfoukl). Netvrdím, že je to bezchybné dílo, ale kromě toho, že filmu chybí Epičnost jiných bilionových děl s obrovskými výpravami a navazující pop-kulturou, mu nemůžete z filmařské brandže a zpracování nic vytknout. Minimálně 9/10. A must watch pro každého kdo žije a má srdce.