M.i.k.e

po poměrně solidních reakcích sem čekal trochu víc. Chápu, že to tak měla ve scénáři, ale osobně mi docela vadilo, že se Maddie zkraje chová jako pako a extrémně tlačí na pilu. Asi to mělo být vtipné, ale na mě to tak ani zdaleka nepůsobilo. Pak se sice všechno srovná a přes určitá klišé se No hard feelings dostane do snesitelné roviny, ale i tak se nemůžu zbavit dojmu, že se z toho dalo vytřískat trochu víc. Jennifer mám rád, hrát umí, ale to jakou polohu jí tady tvůrci přiřkli nezachrání ani full frontal jako bonus...60%

Netflix si pro svoje akčňáky nastavil laťku (jejiž výška je minimálně diskutabilní) a Heart of Stone je dalším přirůstkem do sbírky, který evidentně nehodlá nijak vybočovat. Osobně bych tenhle kousek zařadil někam mezi Gray mana a Red Notice. Hloupé, průhledné a neoriginální jsou všechny tyhle filmy zhruba stejně, jen ta míra zábavnosti dost kolísá. V tomhle případě jsem se celkem bavil cca do poloviny. Pak se opět začala projevovat přepálená stopáž a druhá půlka už byla docela nuda. Upřímně nemám nic proti podobným polobéčkovým digi akčňákům ale doufám že Netflixu časem dojde, že pro podobné jednohubky jsou víc jak dvě hodiny extrémně moc a že krácení o dobrou půl hodinku by bylo pro dobro všech…55%

zpočátku to vypadalo, že druhá série pojede stejnou cestou jako první série jen s tím rozdílem, že stres při vaření vystřídá stres při rekonstrukci restaurace, kde ani zdaleka všechno nefunguje a nevychází tak jak by Carmy a spol. chtěli. Jenže těsně po tom co je divák lehce ukolébán s tím, že uvidí vlastně to samé jen s lehčími obměnami začne Storer tahat esa z rukávu. Všechno začne geniální vánoční rodinnou večeří s excelujícími Jamie Lee Curtis a Bobem Odenkirkem, což je jedna z nejlepších seriálových epizod za posledních pár let a skončí to famózním emocemi nabitým finále, které mě v samém závěru nechalo se slzami na krajíčku. A to jsem po prvních pár epizodách fakt nečekal...90%

po překvapivě dobré první sérii nabízí dvojka více slabších epizod, nicméně i tak je to stále ST nadstandard. Rozhodně potěší, že tvůrci přivádí na plac víc a víc starých známých a vzhledem k tomu že už jich moc nechybí by mě docela zajímalo co mají s touhle sérií v plánu. Finální cliffhanger trochu laciný vzhledem k tomu, že divák ví, že se nikomu nic nestane (pokud tedy nejde  o další alternativní vesmír), ale i tak s trojku nenechám utéct.. Plusové body za muzikálovou epizodu, která mi nejdřív přišla skoro až nepatřičná, ale nakonec byla v rámci řady jedna z nejlepších...70%

po fajnové první řadě je dvojka krokem zpátky. Chlapci ze Swaggeru rostou a blíží se jim odchod na vysokou, ale aby to neměli úplně jednoduché musí se otevřít nějaké staré rány. To je koneckonců na celé řadě to nejlepší a alespoň to donutí diváka trošku přemýšlet nad určitými věcmi. Bohužel ale ne moc dlouho. Finále na můj vkus až moc patetické a plné ohraných klišé...60%

klasické festivalové indiečko, které mě ale tentokrát absolutně neoslovilo. Spíš než vtipné, nebo dramatické mi to přišlo ploché a prázdné. Snad jen to obsazení je tu fajn...40%

ze všech čtyř sérií je ta poslední nejslabší, ovšem nijak výrazně a stále dokáže nabídnout epizody a momenty na hranici geniality, které si divák bude rád připomínat. Ona vůbec Atlanta je jedna z mála seriálů, která má potenciál opakovaného shlédnutí, což se zase nestává tak často i u mnohem výraznější (větších, viditelnějších) značek...80%

třetí série na to jde opět trochu jinak než ty dvě předtím. Vrátil se černohumorný satirický nádech s příchutí bizáru, ale spolu s tím přišla i zatím největší roztříštěnost a epizodičnost. Je tu sice dějová linka, která spojuje některé epizody, ale ne všechny a mnohem víc se utíká úplně někam jinam. Důkazem budiž epizody 4 a 9, které ční nade všemi (hlavně ta čtvrtá) a které naprosto v pohodě obstojí i samostatně...80%

Jeden díl a dost. Komiks sic neznám, nicméně mě zlákala přítomnost Dana Harmona jakožto jednoho z tvůrců Ricka a Mortyho a asi si nešlo naběhnout víc. Úplně si nejsem jistý co tím chtěl básník říct, ale vůbec se mi v tomhle divném animáku nechtělo hledat něco víc. Jestli byl cílem nějaký přesah, pak to u mě nepadlo na úrodnou půdu...20%

tři krásné hrdinky bojující každá se svými problémy se sejdou v soutěži které jim změní životy...akorát že vůbec... hlavní hrdinky sice jsou tři a každá má svoje problémy (jedna žije sama s Brožovou a splácí dluhy po otci, druhá je lesba ale není si tím jistá a do toho ještě sportuje a třetí má doma náročného otce, kterému se nelíbí co dělá), ale všechny tři jsou zaměnitelné, nevýrazné (točení videí na internet z vás evidentně herce fakt neudělá) a jejich jednotlivé linky plné těch nejbanálnějších klišé nefungují ani na úrovní emocí Ordinace nebo Ulice. To samozřejmě platí i o spojovací lince v podobě soutěže o jakousi cool girl, kdy nejspíš bylo vlhkým snem Jeremyho Tichého přijít s jakože satirou, ale jeho dílo je nakonec přesně tím do čeho se - asi - chtěl trefovat. Já nejsem cílovka, tiktok nemám a nesleduji a díky těmto "influencerkám" s tím rozhodně začínat nebudu. Ono bohatě stačí, že jsem jim udělal službu tím, že jsem se na tenhle jejich amatérský kousek z čiré zvědavosti kouknul a udělal mu tak čárku na Netflixu, což je mnohem víc než si zaslouží. Trochu těšit mě může snad jen fakt, že jsem ho měl stažený v telefonu a puštěný jako kulisu v práci, díky čemuž sem toho nakonec udělal mnohem víc jen abych Cool girl nemusel věnovat plnou pozornost...0%