Gilberto

Od posledního dílu nás dělí dva roky a pokyn z vedení žádal změnu hlavního protagonisty. Nebyla sice nejnutnější, ale odměřeného Conneryho vystřídal vždy elegantní Roger Moore. Je sice o tři roky starší než jeho předchůdce, zato v daleko větší formě. Moore nemohl být jenom snahou o pokračování v zajetých kolejích a tak si částečně přetváří Bonda k obrazu svému. To je hlavním přínosem, ale také klíčícím háčkem. K loajalitě a dokonalé eleganci přidává nepopiratelné charisma, velké množství decentních vtípků a také typické (ne zrovna vážné, spíš trochu legrační) bystré pohledy, které vrhá na kdejakou ženštinu i padoucha. Zároveň tím však postavě ubírá na vážnosti a věrohodnosti. To však zachraňuje děj, který vychází z knižní předlohy a snoubí neobvyklé exteriéry, náhled do světa odlišných kultur a dobře vymyšlené postavy. S akcí se nakládalo rozumně-tu a tam pár ran pěstí, honička v motorových člunech, rituální závěr. Podnětem pro Bonda jsou zdánlivě nesouvisející vraždy na několika místech USA. Postupně se vydává do Harlemu a New Orleansu, kde zjišťuje, že veškeré dění (zejména obchod s drogami) se točí kolem tajemného mistra Bigg (Yaphet Kotto). Jeho budoucnost a úspěch řídí stoprocentní víra v osud, který mu vykládá karetní velekněžka Solitaire (Jane Seymour). Samotné padouchovo sídlo leží na fiktivním ostrově v Karibiku, jež ovládá kult voo-doo a mystický Baron Samedi. Když to Bond vypátrá, využije drobné lsti, díky které se do něj Solitaire zamiluje. Mr. Bigg alias Kananga to záhy zjistí a spustí stroj své pomsty. Hlavní záporák sice nechce zničit svět, ale přesto je velmi zarputilý a nekompromisní a k ruce je mu vždy variace zákeřných černých nohsledů, objevuje se i černá špionka. Solitaire (pokud zrovna není navlečená ve svém velekněžském rubáši) je velice hezká, avšak trochu moc vyplašená. Objevují se také tradiční postavy MI6 (kromě Q), dále Felix Laiter, který pomůže jen z povzdálí a také šerif G. W. Pepper jakožto obraz venkovské nabubřelosti a hulvátství. Nicméně pobaví. Ústřední píseň má na svědomí Paul McCartney a pro mě patří mezi vůbec nejlepší.

V pořadí čtvrtá Bondovka s Moorem. Zřejmě poprvé je zde cítit a poznat, že Moore stárne. Make-up v obličeji všechny vrásky nezakryje, akce také není mnoho a Bondovi ji lze (zejména při soubojích s obrem) věřit jen stěží. Vše se snaží kompenzovat hláškami, které hází doslova na všechny strany, a vůbec celým svým pojetím role, ve které je Moore přesto velmi sebejistý. Celkově si své práce více užívá naúkor realističnosti povolání a původního příběhu. Ten sice vychází z (teprve) třetí Flemingovy knihy, ale ve finále je pozměněn do lehké sci-fi. Poté, co dojde k unesení raketoplánu, začíná Bond pátrat po příčínách a vinících. Příběh ho zavede nejdřív do Benátek a dále do Rio de Janeira, v patách je mu obrovitý (a nesmrtelný) zabiják Jaws. Z první poloviny filmu, kde se nic moc důležitého neděje, jsem měl spíš pocit, že si Bond jen tak užívá cestování po světě, pomrkává na přítomné slečny (kterých je všude požehnaně), hlásí, co se dá a řešení případu se mu vždy samo nějak naskytne. Celkově je film přes jenoduchost děje poněkud chaotický. Kupříkladu jsem dlouho netušil, kdo z přítomných dívek bude nakonec bodgirl. Agentka Goodheadová (Lois Chiles) je celkem nevýrazná a v záplavě dívek se trochu ztrácí. Hlavní záporák Drax (Michael Lonsdale) má sice důmyslný plán jak vytvořit vesmírnou Noemovu archu, ale ve finále je pro Bonda (nikoliv pro lidstvo) celkem neškodný. To však "zachraňuje" Jaws, kterému tvůrci dokonce našli partnerku v podobě naivní Němky. No, neslýchané. Tvůrci filmu obdařili agenta také bizarními hračičkami od Q a závěrečná akce na vesmírné stanici s přestřelkou laserovými pistolemi navléká celému filmu z absurdity kabát. Hlavní píseň filmu si potřetí zazpívala Shirley Bassey.

Od Vyhlídky na vraždu uplynuly dva roky a už bylo více než jasné, že musí příjít výrazné inovace. Moorův styl "práci si užívám, vždycky to dobře dopadne a hlavně že je sranda" už ke konci moc nefungoval a práci tajného agenta téměř zesměšňoval. Režie se sice ujal zavedený John Glen, nicméně největší změna přichází s hlavním protagonistou Timothy Daltonem. A s ním se změnil i přístup k celému filmu, jež se snaží obnovit hodnoty zavedené Connerym. Timothy Dalton vdechnul Bondovi přirozený a věrohodný look a po Moorovské éře ho opět trochu přiblížil skontečnosti. Tento pohled byl ve své době trochu nadčasový a tak oba díly nebyly veřejností přijaty nijak oslavně. Úspěch tomuto modelu přinesl až Daniel Craig. Samotný děj je bohužel trochu okoukaný a vychází z tehdejšího bipolárního rozlolžení ve světě. Padouchem však není Sovětský svaz, ale jeho zběhlý generál Koskov (Jeroen Krabbé), který je výborný šmelinář na černém trhu a paktuje se se známým Marockým milionářem a militaristou (Joe Don Baker), který se neobejde bez svého arijského atleta. Příběh začíná v Bratislavě (resp. ve Vídni), kde se Bond seznámí s violoncelistkou Karou a kde nás čekají policejní žigulíky, vojenské tatrovky, kterým Bond s Karou prchne přes hranice ve svém Jaguaru a svízelné cello jim nakonec umožní downhill přes celnici. Dále pokračujeme za zbraněmi do Tangeru a následně do opiových polí v Afganistánu, kde celý film vyvrcholí akcí na vojenské základně za pomoci místních mudžáhidů. Dalton je zde v dobré formě a kromě vynikajícího instinktu je místy celkem ftipný. Nepovedla se však bondgirl (Maryam d´Abo), která mi nepřijde hezká a působí až příliš naivně a hloupě. Věřit ji tak můžeme snad jen to violoncello. Ústřední píseň, která vychází z tehdejší "nové vlny", je od skupiny A-ha a zaplať pánbu´ se moc nepodobá zbytku jejich tvorby.