fabecc1222

Jakmile hrají ve filmu prim jako hudební podkres těžký jazz a trubky, tak to začíná zavánět...Asi nedokážu úplně docenit, co se na plátně během filmu událo, ačkoliv vidím ty filmové kvality, které tu Scorsese ukazuje. 70. léta v Hollywoodských dílech jsou celé mnohdy takové surové, špinavé...Prostě s dnešní dobou se to těžko srovnává. Dneska už se takové filmy opravdu netočí. Je tu výborný De Niro, na svůj věk fantastická Jodie Foster. Ale v určitých aspektech mi příjde, že forma je tu víc než příběh, a mně prostě ta dobová filmová stylizace sedmdesátek tolik nesedí.

Poirot potřetí a tentokráte trochu jinak. Ubylo hvězdných jmen, ale když se podíváte na obsazení, tak uvidíte, že je to obsazené poměrně chytře, a je to takový souhrn různých TV hvězdiček, každé z trochu jiného soudku, takže to může obsáhnout docela širokou fan základnu. Díky střídmé délce nedá film v podstatě ani na chvilku vydechnout, a oproti prvním dvou dílům, které vesměs první polovinu budovali příběh, se tady jede do plných hned od začátku. Branagh prokazuje svůj režisérský um, a velmi šikovně přeskakuje mezi jednotlivými žánry, kdy tu nahodí lekačku, tu osobní drama, tu klasické zapojení Poirotovské mozkových buněk...V podstatě se dá říct, že se stávám velkým fandou této série, která mě dost možná přivede i k dalším Poirotovským dílům.

Po třech dílech mám pocit, že už jsem si vytvořil nějaký ustálený názor a je tak čas to nějak aspoň zevrubně ohodnotit. Možné je všetko je taková Partička ve velkém. Všeho je prostě víc. Víc učinkujících, víc efektů, víc diváků (komparz, smějící se na pokyn...), víc reakcí (umělé reakce účinkujících...), větší délka. Stylem to tak jednoznačně připadá všemožné západní pořady, je vidět, že je to licencovaný pořad, a od toho se bohužel odvíjí i moderní neduhy těchto pořadů, kdy je prostě spousta věcí hnána na sílu. Přitom námět je pochopitelně fajn, a hry, které se osvědčily v Partičce, jsou i tady super. Jakmie se ale po účinkujících začne házet jídlo a podobné nesmysly, tak to zbytečně padá do trapnosti. Výběr účinkujících je taktéž vesměs fajn. Část je osvědčená Slovenská sestava, protáčející se v těchto typech pořadů, příjemné překvapení je Maštalír.

Když v roce 2014 vlétla na televizní obrazovky první řada Farga, bylo od počátku jasné, že je v nich patrný rukopis bratří Coenů, kteří režírovali film, u kterého se seriál inspiruje, částečně ho kopíruje, částečně restartuje, částečně na něj navazuje...Svojský styl bratrů se podařilo přenést i do seriálové podoby, a z mého pohledu je i seriál lepší než film. Fargu dominují výborně napsané postavy, do kterých se podařilo obsadit herce takovým způsobem, že to působí, že byi napsány snad přímo na míru. Billy Bob Thornton, Martin Freeman, Allison Tolman, Colin Hanks, Bob Odenkirk...Všichni jsou tu naprosto skvělý. Co je ale také velmi důležité, že Fargo se v mnoha ohledech nebere tak vážně, jako jiné krimi, a takovým typickým Coenovským stylem přináší absurdní podívanou, která přináší jednu méně pravděpodobnou situaci za druhou.

No vida, lesbická linka :) To je ale překvapení...Nejsem expert na život Marie Antoinetty, ale řekl bych, že i-kdyby tato linka byla historicky přesná, tak to určitě nebude něco, co určovalo její další životní kroky a bylo tak nutné to do série dávat...Král je zřejmě tupec, který myslí rozkrokem, který mu pohání silné, emancipované ženy...

Je fajn, že Sly dal Rockymu tak dlouhou pauzu. Díky tomu tak šestý díl může opravdu působit jako určité zakončení jedné velké epochy a zároveň se nostalgicky vracet ke svým počátkům. To, co bylo u pátého dílu špatně, tak tady Sly dokázal napravit, viditelně navštívil pár scénáristkých kurzů, okoukal pár režisérských fíglů a i herecky dozrál do bodu, kdy může melancholicky postávat a vracet se ve vzpomínkám o pár desítek let zpět. Pro mě je tak šestka po prvním dílu asi nejlepší příspěvek do boxérské série, která končí spíše už jen příběhem samotného boxéra, než boxu jako takového. Ačkoliv i zápasu se pochopitelně dočkáme, natočené ho už v čistě moderním duchu, což ale vůbec nevadí, zvláště, když se rozehrají tóny bezchybného Billa Contiho.

Určitě lepší, než první díl. Už to přešlo do takového klasického sitcom módu, kdy se vlastně nic moc neděje a je to spíš takový souhrn humorných scének s nějakým lehkým nosným motivem. Hlavní je, že se nijak netlačilo na pilu. Postavy nejsou sice nějak moc propracované, ale tak nějak v pohodě slouží vyššímu záměru v ději.

Taková klasická dvojka. Všechno se žene více do extrému, postavy jsou ještě více ujeté, než v jedničce, nabourávají se uzavřené dějové linky z jedničky, aby se pak v druhé půle vše vrátilo do původního stavu. Podobně, jako v jedničce, nad celým příběhem ční výstupy jednotlivých hvězdných jmen, které gradují do extrémně přepáleného bitevního finále. Vypadá to, že zlatá éra Frat Packu je už definitivně za námi.

Nevim, jestli Sly tenhle díl plánoval původně jako závěr série. Dost možná ano, když vidíme to množství odkazů na předchozí díly a celkově nostalgickou atmosféru a takové uzavření kruhu, kdy se z Rockyho stává trenér a najde si dalšího "Rockyho." Bohužel, ačkoliv Sly tentokráte přenechal režisérské křeslo, tak stále zůstal u scénáře, který je opět tragický, a stejně tak tragický je i jeho výkon. Scéna, kdy vzpomína na Micka a vypadá při tom, že má mrtvici, je snad jeho nejhorší herecký výkon.  Všichni, kdo jsou u série už od začátku, už tak nějak vypadaj unaveně a znudeně. Snaha posunout sérii trochu jinam a dám tomu zase nějakou hloubku skrze rodinu tady prostě nefunguje.

Tak se moje předtucha z minulého dílu opravdu naplnila. Ten vztah obou pachatelů fungoval díky tomu, že jejich vztah byl vlastně něčím víc, než běžná dvojka pachatelů. Je zajímavé vidět, jak je to v polovině devadesátek znázorněno, a že si vlastně vůbec na něco takového troufli. Dneska by kolem toho bylo velké haló. To jen ukazuje, že nejlepší věci se  točili v době, kdy se nemuseli řešit kdejaké kvóty a pseudokauzy okolo menšin.