xargos

Jo, jo, mám tu ještě pod sklem schovanou pozvánku na slavnostní premiéru a viděl jsem ten film... No, film... není rozhodně dokumentární, je spíš až anarchistickým mišmašem informací a fanatických výkřiků, i lidí, kteří se tím opravdu jen živí a je jim jedno, že otupují již tak poněkud tupé stádo. Nepodceňoval bych "vykladače víry", že jde pouze o pár "neškodných zoufalců na náměstí" (choze). Jakékoliv vymývání mozků je VELICE nebezpečné. Hmmm... jak píšu na svém profilu: Žádná náboženská hnutí, sekty, církve, zplošťující nauky, omezující dogmata. Vesmír je otevřený a člověk může být stejně tak otevřený a vnímat všemi smysly, že je součástí toho všeho - fantastického dobrodružství, které přesahuje jeho samého.. Filmu děkuji za zveřejnění věcí, které jsem tak nějak tušil, že se i u nás dějí, ale takto zhuštěně mi to působilo dost nepříjemné mrazení. Ono to s tou svobodou může být opravdu jen něco dočasného, než tu nastoupí zase nějaká jiná totalita (náboženská, politická, vojenská, levicová, pravicová, jakákoliv...), která si bude hrát na to, že má jakési právo rozhodovat o našich životech. Lidi, neblbněte. Nenechte ze sebe dělat bezhlavý dav tupounů...

Nechal jsem si odstup, abych se z toho všeho vzpamatoval (je červenec 2010), ale po NĚM již nebudu stejný. TheMaker řekl mnohé za mně. Avatar je snem mnohých z nás, připomíná indiánský svět, který bílý člověk zničil a vehnal do rezervací, připomíná dávnou svobodu a sounáležitost s přírodou a planetou, na kterou naše civilizace většinou kašle. Zapomněli jsme, že každý z nás je součástí světa a je tím, kdo "hýbe zemí". Zapomněli jsme slyšet a vidět jiným způsobem než ušima a očima. Zapomněli jsme, že borcem člověk není, pokud porazí "nepřítele", ale doopravdy jen tehdy, pokud zvítězí sám nad sebou. Avatar je snem této planety, je to myšlenka na skutečnou nádheru existence, života jako takového, ve všech myslitelných formách. Je to zrcadýlko nastavené lidem, aby se chytli za nos, dokud je ještě čas něco udělat. Avatar není jen skvělý 3D film, ale memento, jaký by tento náš pozemský svět mohl být, byť bez draků a modrých lidí, ale náš, barevný a svobodný... Avatar zůstává někde uvnitř ve mně, stejně jako v dalších lidech, vracejících se z kina domů s pocitem, že nechtějí ten film vidět ještě aspoň jednou, ale že se TAM chtějí ještě aspoň jednou vrátit.

Nádherná ukázka emocí v obličejích ptáčků, perfektiní paralela na lidskou společnost, která má u mne plný počet bodů. Během pár minut je vše jasné, v srdci rozsvíceno a v hlavě přání zažít tu parádu někdy příště.

Kolem téměř samá chvála - nemohu jinak. Příběh, dnes už by se řeklo "klasický", z počátku 70. let 20. století, natočený v domácích "malých" podmínkách a přesto velký film na dobovou i na současnou naši kinematografii. Nenudím se u něj ani dnes. Tenhle příběh lehce strčí do kapsy kdejaký ze všech stran sponzorovaný a předem vychvalovaný film. Plný počet hvězd.

Rozdávat radost je jedno z velmi potřebných a zároveň velmi krásných umění. Pollyana je film o jednom z možných způsobů vidění světa, pohlazení po duši, které si každý může odnést s sebou domů. Radost a naději můžeme rozdávat, aniž bychom je sami měli. Pollyana mění svět kolem sebe. Není rozhodující, jestli je velká nebo malá, jestli mluví s mladým doktorem, nebo starým bručounem. Na všechny v okolí má vliv, aniž by pro ni bylo rozhodující, že je to ona, kdo způsobuje proměnu lidí kolem. A když sama nečekaně čelí následkům nehody, která ji může poznamenat na celý život, jsou to právě lidé z okolí, kteří bez ohledu na své postavení i své problémy přicházejí alespoň ji pozdravit a málem zvednout z lůžka, protože přece není možné, že ta bytost, co rozzářila plamínky v jejich životech, může pohasnout. Krásný a uvěřitelný příběh, skvělí herci, citlivé oko kamery.

Život je krásný, i příběh o něm, když jej někdo umí psát nebo vyprávět. Tento příběh je překrásný. Lepší než číst komentáře je vidět ho. Není jen o kráse a smíchu, je hlavně o umění žít v tom čase a na tom místě, co člověk má. A kdo je i v nejtěžších chvílích schopen rozdávat radost a naději, ten je mistrem nad mistry. Smekám... Revize: 17.1.2022 - ani po letech v mých představách tento příhěh nezevšedl a neztratil ani špezku své síly a ldskosti.

"Ten divnej?" "Jo, ten vlivnej." - "Tašku, pravíš?" - "Tfujtajb, vespolek!" - "Jsi smrtelná..." "Ale živá!" - "Stěžuju si svému stínu, kdo mi podá kopretinu, kdo mi srdce zahřeje, když mám na něm závěje..." Leontýnko! Sbohem, má kopretino z dětství...

Nezapomenutelný příběh z dětství, na který bych asi koukal mnohokrát dokola, kdyby tehdy bylo doma nějaké záznamové zařízení. Krásně nakresleno, perfektní CZ dabing, parádní písničky, které ve mně hrají dodnes. Díky, Béďo:)

Fascinující příběh dvou mladých lidí, kteří se ne vlastní vinou ocitají bez rodičů a bez zázemí. Bratr a sestra - bratr tvrdostí zakrývající svou zranitelnost a autistická sestra, která se bez pomoci, ať ji bratra, nebo kohokoliv jiného, neobejde. Oba sourozenci dospívají a je nasnadě, že i zde nastávají problémy. Celý příběh je dramatickým sledem událostí, které směřují k čemukoliv jinému, jen ne k happyendu. Klobouk dolů před oběma mladými herci. Film nedoporučuji puritánům a přecitlivělým povahám.

Zemanova klasika. Ani nevím, v kolika letech jsem tenhle film poprvé viděl. Ale "hrál mi rajskou hudbou" od prvního shlédnutí. Parta na dobrodružné cestě. Cestování časem a pravěk k tomu. Sice už při prvním podívání se mi jako klukovi nezdálo, že v době trilobitů lze dýchat vzduch, když na pevnině ještě není ani rostlinka - ale budiž! Plný počet bodou;)