noriaki

Nejdřív jsem nechápal o co tam jde, pak jsem si nadával že jsem se nechal nalákat na takovou blbinu, a nakonec jsem se odpočítával minuty do závěrečných titulků. Film je zmatená protahovaná nuda bez zajímavých postav, bez pořádného příběhu a bez napětí. Všechno stojí na jednom slušném nápadu, který je ovšem úplně promrhaný. Ztráta času.

Lulu mě nazaujala ani vzhledem, ani povahově, ani stylem, takže jsem Charlieho varoval aby do toho auta nenastupoval. No, nedal si říct. Nejdřív se trochu bál, poté si to užíval, pak trochu litoval a potom litoval opravdu hodně. Something Wild je lehce ulítlá road movie, která se překlopila do krimi komedie a posléze téměř do trhrilleru. Jonathan Demme, režisér jednoho famózního a jednoho výborného filmu byl mimo svou hvězdnou tříletku vždy spíš průměrák, a na výsledku je to vidět. Ray Liotta si tu ale udělal kariéru, takže si film svou existenci ospravedlnil.

Oceňuji, že film vládu Mikuláše II. nijak přehnaně neromantizuje. Což ovšem znamená, že ukazuje jak kupí chybu za chybou a nevynechá žádnou příležitost jak zhoršit situaci - a to si myslím, že mu scénář ještě fandil. Bohužel i když se snaží pojmout jen ty nejzásadnější okamžiky bouřlivých let ohraničených Rusko - Japonskou válkou a Říjnovou revolucí, tak se zdá, jako kdyby události plynuly ve zvláštním bezčasu. Vše se objevuje nahodile, bez jakéhokoliv upozornění a neuvedeno předchozím dějem, vypravěčem nebo titulky. Vývoj událostí působí zmateně a scény neukotveně. Excelentní výprava a slušní herci zaručili, že se dá osud posledního Gosudara imperátora sledovat jako kostýmní drama, ovšem jako historický film selhává.

Kdyby se vystříhaly všechny scény neodehrávající se na na Guadalcanalu a v blízkém okolí, tak by to síle výpovědi neublížilo a atmosféře spíš prospělo. Terrence Malick pojal dobývání těžce opevněného a odhodlaně bráněného ostrova téměř poeticky. Kombinuje lyrické výjevy z předválečného života vojáků se syrovými bitevními scénami. Nějakým zázrakem se mu to nerozpadlo na prvočinitele, jenže co naplat, na válečný film je to moc utahané a na psychologické drama je to moc plytké. Malick režíruje fantasticky, jenže bych byl raději, kdyby k tomu dostal cizí scénář.

Čekal jsem něco jako The Warriros ze stejného roku, jenže zatímco Walter Hill posouval hranice béčkovosti směrem ke trashi, Philip Kaufman se snažil o umění. The Wanderers se nesměle přihlásili o ambici pokládat se za výpověď doby, nebo přesněji řečeno za sondu do dobové subkultury. Nejde o nijak komplexní obrázek, takže výsledek se podobá Americkému graffiti natočenému sice o šest let dříve, ale odehrávajícímu se ve stejném roce. Porovnání (v té době) maloměsta z Kalifornie a tepajícího New Yorku je zvlášť výmluvné. Ani se mi nechce věřit, že jde o ty samé USA.

Navzdory době natočení je Zelená knížka podivuhodně vyklidněné sociální drama. Tehdy čerstvému režimu by totiž předloha mohla posloužit jako základ pro tepající antikapitalistickou agitku, a ani by se nemusela příliš přepisovat. Jejích kvalit bohužel dosahuje jen vynikající Euard Linkers v roli lakomého hokynáře Bočana, naštěstí zbytek filmu nijak propastně nezaostává.

"O boji do posledního muže vykládá kdekdo, ale jenom Japonci to skutečně dělají." maršál William Slim. První bitevní scéna se objevila až ve čtyřicáté páté minutě, takže do té doby se dá mluvit o příliš pomalém tempu a prázdných místech. Jenže pak se rozjela syrová, nelítostná akce, která ukázala většinu klasických hrůz války, a připadala i nějaké dosud neviděné. Scéna s granáty je sice ikonická, ale zdaleka ne jediná. Tohle všechno je pak jen doplněk trýznivého dramatu k smrti odsouzených, ale zároveň k smrti odhodlaných vojáků. Nebýt pasáže kdy se přesvědčivá obžaloba organizovaného zabíjení překlopila do trochu křečovitého morálního apelu, tak bych byl úplně spokojený.

Tady je snad úplně každé klišé použité v budovatelských filmech. CIA, nacisti, úderníci, socialistické mírové hnutí, americké bombardování, konspirace, vnitřní zrádci i zpěv Internacionály. Ani tak z toho není dobrý film, a dokonce ani dobrá propaganda, protože nejenže ve mě osud zavlečených Čechoslováků nebudil spravedlivé rozhořčení, ale byl mi úplně jedno. Ani nevím za co dávám ty dvě hvězdičky. Výprava byla docela fajn a herci nepůsobili křečovitě. Děj je ovšem strašlivě nudný a atmosféra prakticky neexistuje.

Snaha obsáhnout Bitvu o Atlantik v celé její šíři je chvályhodná, ovšem veskrze marná. Méně ambicióznější filmy zaměřené na jednu konkrétní plavbu dodaly výstižnější obraz. To co funguje v knize totiž nefunguje ve filmu. Navzdory delší stopáži je děj uspěchaný. Incidenty jsou vyřešeny dřív než stačí na diváka patřičně zapůsobit, a časové skoky deformují pocit z dlouhotrvajícího konfliktu. Nejsilnější dojem tak paradoxně vyvolávají poklidné scény podbarvené kapitánovým komentářem.

Prokletí života s alkoholem pětkrát jinak, přesto bolestně stejně. Pět náhodných známých se pravidelně vídává v nálevně u Kroců. Každý v jiné fázi závislosti, každý se svým vlastním životem pomalu rozežíraným alkoholovými výpary. Když jsem sledoval zoufalého Zdeňka Štěpánka jak bytostně touží po panáku, aby nakonec zase skončil u celé flašky, běhal mi u toho mráz po zádech. Pikantní je role Vladimíra Menšíka, který své na mol opilé zákazníky vidí jen jako chodící tržbu. O necelé dvě desítky let později si jejich úděl vyzkoušel na vlastní kůži.