Aquilles

Helena a její chlapci je bezesporu nejznámější z francouzských sitcomů, které se dostaly na české obrazovky. A i když šlo v době vysílání o nezpochybnitelný fenomén, dnes je právě kvůli tomu řazen mezi seriály nejzatracovanější. Je to bohužel škoda, protože rozhodně nešlo jen o vysedávání tří párů v kavárně, jak je dnes série zcela mylně interpretována. Za 280 epizod se před kamerou objevila řada hlavních i vedlejších postav, parta zažila spoustu humorných i dramatických zápletek. Vždy je však v hlavní roli láska a síla přátelství. Párů se v seriálu vystřídalo hned několik a tvůrci si dali pečlivě záležet na tom, aby byl každý jiný. I díky tomu se pak jednotlivé dvojice krásně doplňovaly. Helena s Mikulášem tvořili klasický romantický pár, Johana a Kristián zastávali úlohu humornou, Katka a Štěpán jim byli rozumnou protiváhou. Postupně se pak přidali třeba José a Benedikta (záletník a holka se svatou trpělivostí), Sebastián a Lola (vztah jako na houpačce – mimochodem můj nejoblíbenější pár), Kryštof a Adéla (tak trochu pár z nouze, co na sebe zbyl) a další. Z vedlejších postav je třeba zmínit určitě Natálii, která patří k charakterově nejpropracovanějším postavám, anebo Thomase Favu, který partě několikrát zatopil. Nelze zapomenout ani na naprosto perfektní hudební stránku seriálu. Krásné písničky Héléne Rolles a s nimi spojená instrumentální hudba krásně a výstižně podbarvily nejednu scénu a v uších mi zní vždy ještě dlouho po konci každé epizody. Samozřejmě by se na seriálu daly najít i drobné zápory, jako třeba až přílišná glorifikace Heleny v pozdějších dílech, anebo několik „temnějších“ dílů, které se už výrazně odkláněly od sitcomového žánru. Kvalitu celého seriálu to ale srazit nemůže.

Rozmary lásky volně navazují na předchozí seriál Helena a její chlapci. Velmi oceňuji, že na první pohled barevnější Rozmary vnáší do série nový svěží vítr. Po několika posledních dílech původního seriálu přinášejí odlehčenější atmosféru a především více humoru, který se v lecčems vyrovná i prvním dílům Heleny. Zápletky a události z jednotlivých dílů plně čerpají z nově nabytých možností společného bydlení, a tak můžeme vidět nejen stěhování a malování, ale i kuchyňské scény anebo třeba scény koupelnové, o kterých jsme v původním seriálu vždy bohužel jen slyšeli. Výhodou je, že seriál si uchovává všechny hlavní postavy (ačkoli Helena po pár dílech partu opouští). Bohužel však bez vysvětlení mizí vedlejší postavy, jako například Taxi, Fabrice či Bruno. Je to škoda, protože mnohé z nich ještě měly potenciál do budoucna. Jedinou výjimkou je naštěstí Natálie, která se v průběhu seriálu konečně plně semkne s partou a stane se jednou z hlavních postav, aby to konečně trvale dotáhla i do znělky (pomineme-li její krátkou účast v úvodních titulkách Heleny po odjezdu Katky a Štěpána). Nutno podotknout, že toto hodnocení se vztahuje především k první polovině seriálu, neboť v dabingu jsme se mohli dočkat jen 65 dílů. V těch dalších už se parta opět částečně obměňuje – někteří odcházejí a objevují se třeba na první pohled nesympatická Cynthia a Jimmy. Bez kouzla českých dialogů ale těžko říct, jak hodně bychom si nové složení party oblíbili.

Tak tenhle seriál se mi neuvěřitelně trefil do chuti. Začínám být asi do těchhle mystery seriálů ze španělské produkce zamilovaný. Všechny dějové linky (romantická láska Leire a Joela, poblázněný vztah Very a Nacha, kriminální linka s vrahem i záhada kolem vlkodlaků) se perfektně doplňovaly a prolínaly. Postavy byly sympatické a nebyl problém jim věřit jejich motivaci. Snad jen Leire byla občas protivná tím, jak se urážela, když se jí hned někdo nechtěl svěřit. Velmi pozitivně hodnotím i povedený pokus o přirozené zapracování vlkodlaků do reality, na rozdíl od mnohých hollywoodských přešlapů s tímhle motivem. Celou dobu se pracuje s atmosférou a onoho vlkodlaka vlastně divák nikdy úplně nevidí. Je to mnohem lepší varianta, než kdyby se autoři pokoušeli použít nějakou nepovedenou "digitální obludu". Ve výsledku tak seriál sice nedosahuje kvalit "Internátu Černá Laguna", ale i tak je příjemnou jednohubkou.

Zatímco původní "Čarodějnice školou povinné" jsem bral vždycky jen jako limonádu pro malé holčičky, tohle volné pokračování je mnohem lepší. Mildred zestárla a posunula se i se svou rivalkou Ethel do univerzitní Cambridge na kouzelnickou školu Podivná sestra. Přišly nové postavy a utvořily zajímavou mozaiku příběhů, byť mnohé z nich neměly bohužel potřebný prostor se plně rozvinout. Líbí se mi, jak se seriál pokusil posunout kouzla více k vědě a sci-fi tématu, a přitom nezapomněl na své původní kořeny a častokrát na ně odkazoval. Potěšila i atmosféra zmíněné Cambridge, která k seriálu skvěle seděla. Plusem je i povedený dabing, kdy počeštěná jména (Klepálek, Hvězdář, Hromová, Duchomocný…) dodávají seriálu další kouzlo. Škoda, že po první řadě přišla stopka.