Beckett51

Smutné svědectví zničených životů a snad nejděsivější "lékařský" dokument, co jsem viděl. Kolega CSSML je smutným příkladem toho, že citová a emoční deprivace je bohužel stále aktuální.

Jak by řekl legrační zloděj per: "Je to takové hloupoučké." Naivní a téměř každým coulem klišoidní retro fantasy pohádka, která ve mně vyvolala hluboký sentimentální vzpomínky na (převážně) televizní fantasy tvorbu, na níž jsem vyrůstal. Je to špatný... ale nehorázně to baví. Baví to nehorázně příjemnou atmosférou, vizuálem a výpravou (což umocňuje hlavně Lotrovský prostředí), svěžíma a vesměs sympatickýma hercema, fajn hudbou, skvělou kamerou a hodně povedenýma šermířskýma soubojema (ač jich moc není). Dokonce to má pár vyloženě dobrých momentů (klášter na konci světa ad.). Jako odpočinková minisérie naprosto ideální.

Očekávaní byly ambivalentní, ale nakonec jo - je to tam. Josh Boone je skutečnej fanoušek Kingovo tvorby a je to na výsledku vidět. Naprosto perfektně zfilmovaná nezfilmovatelná předloha, která v některých směrech dost mění formu (struktura vypravování, vizuál většiny postav ad.) ale látka zůstává věrná knize jak jen to jde. Tuna odkazů na kingverse, do nichž spadá i důvod několika změn (viz RF působící víc jako Široplášť než jako šílenec a pekelnej buran s ďábelským úsměvem vystupující v knize - což je propojení, s nimž King při psaní předlohy samozřejmě ještě nepočítal, vzhledem k tomu, že kingverse vybudoval komplexně až s Temnou věží) je pak nádhernou třešničkou na dortu pro znalce Kingovo tvorby. Moc nedokážu určit, jak budou tuhle minisérii vnímat lidi co nic od Kinga nečetli - dovedu si představit zmatek a nezaujetí ale i údiv a uznání. Jako člověk, který The Stand považuje za jedno z Kingovo největších mistrovských děl (a lidi co v tom vidí jen "náboženskou agitku" tímto svým povrchním výrokem akorát potvrzují, o jak komplexní, hluboké a nejednoduché dílo se jedná), jsem nicméně výsostně spokojen. A co se týče techničtějších záležitostí, tak tam si není vůbec na co stěžovat - vypadá to krásně (kamera, efekty), zní to krásně (hudba, songlist, zvuk) a herci jsou naprosto skvělí (ač jsem castingu zezačátku vůbec nevěřil, nakonec jsem uznale pokýval hlavou - i ta Whoopi jako Matka A. prostě byla skvělá, ale naprosto fenomenální byl Owen Teague v roli Harolda). Myslím, že nekonzervativní fanoušci předlohy můžou být spokojení, King také a ostatní nechť zkusí vstoupit do kola Ka a uvidí, zda se začnou točit s ním anebo vypadnou.

Povrchově feel-like wannabe Lynchovino-Shyamalanovina, ale ve svý komplexnosti až nečekaně originální a relevantní psychodrama. Škoda některých nedotažených věcí a v jistých momentech ne úplně sebejistý režie. Hodně silný čtyři a na Yakina si budu dávat pozor.

Fenomenální romanťárna filosofující nad krutě nádhernou ambiguitou lásky v komplexní mozaice slov, hudby (Asaf Avidan!), tance, pohledů, scénáristický hry s divákem a erotiky. Zřejmě nepřekousnutelný pro většinu mainstreamových diváků kvůli svý rozvláčnosti, povětšinový absenci konvenčního filmovýho přístupu a "festival-art-vibu", pro mě ovšem absolutně neodolatelný. Famózní point blank.

Artová, drsná, přesná, špinavá, nekonvenční, fantasticky obsazená a zahraná, homoerotická a historii (ne)věrná austro-westernovina s kapkou Freuda, která ufňukaným divácky puritánským mozkonzervám způsobí enormní pálení žáhy a ty tvořivější z nich donutí napsat obsáhlej článek o tom, jak jde kinematografie a potažmo celej svět do háje. Jako kdyby Dominikovo Jesseho Jamese napsal Nick Cave ve svým antickým Grinderman kabátě. Slintám blahem.

Kluci nezklamali. Justin a Aaron jsou prostě svérázní borci u nichž si s radostí nenechám ujít jedinej film.

Jedna z nejsmutnějších a nejsrdceryvnějších věcí co jsem kdy viděl. Životní výkon Marka Ruffala a naprosto emocedrtící klimax. Neskutečný.

Velmi slušná feelem Outsider-like Kingovina obrácená naruby. Šikovnej a napínavě stavěnej scénář, parádní kamera a fantastická dunící hudba (a Judah). Závěr mi ani kupodivu překombinovanej nepřišel, naopak to hezky zapadlo. Překvapení.

Pasolini bohužel udělal tu chybu, že se snažil předlohu zpracovat až moc věrně (když nebereme v potaz reálie) a trochu se mu to vymklo z rukou. Poselství samozřejmý, nicméně to, co knížka unese, bohužel mnohdy film neunese a tudíž se tu člověk začne po chvíli enormně nudit. Hlavní herci/postavy, jak je u Pasoliniho už tradiční, absolutně nesympatický držky (přičemž to ale tady až tak nevadí, vzhledem k tomu, že v rámci děje by to tak i mělo bejt) takže člověk musí hledat v pozadí někoho, ke komu si alespoň trochu vytvoří nějakej diváckej vztah. Předloha filmu mě v jednom směru překvapila svojí filosofickou vrstvou, která se rozhodně nedala brát jako zanedbatelná. Ve filmu je ta vrstva taky, ale bohužel jí člověk sloupne už tak nějak během začátku a zbytek filmu až tak moc nenabízí.