zputnik

Snímek MEMENTO Christophera Nolana je - vedle tématu pomsty - především bravurně zvládnutým zamyšlením nad lidskou schopností/neschopností rekonstruovat realitu a nad následným možným zneužitím člověka člověkem - to vše navíc v divácky poutavém "krimi-thrillerovém hávu". Obsah filmu by se mohl zdát sám o sobě jednoduchý, až prostý (který film však takový není?). Tato "jednoduchost" je však podána natolik výbornou a zajímavou formou, že divák je Nolanem neustále nucen zapojovat svůj mozek na 100%. Na snímku si především nesmírně cením způsobu použití kamery (smysl pro detail), naprosto geniální střihy, perfektní herecké výkony a v neposlední řadě (monotónní a mírně "nervní") zvuk + hudba. Snímku také nechybí vtip, který je však do filmu vložen přesně v tom správném a vyváženém poměru (divák ani na chvíli nezapochybuje, že jde o thriller). V některých momentech může Nolanovo dílo MEMENTO připomínat tvorbu Davida Finchera. Nikoliv však v tom, že by Nolan Finchera kopíroval. Jde spíše o to, že dokáže vytvořit stejně tak "hustou" thrillerovou atmosféru. Shrnuto a podtrženo: Perfektní film, u něhož fabulace dosahuje astronomických rozměrů.

Další z legračních a moudrých příběhů "pánů medvídků". Tento příběh a také mnohá další tvorba Břetislava Pojara má takový zvláštní "realistický nádech". Břetislav Pojar jakoby dětské (animované) filmy ozvláštňuje nedětskými motivy a momenty, aby tak (možná?) děti připravil na tento "nerůžový" svět. Vše však dělá citlivě - tak, aby "malou dětskou dušičku" poučil, ale zároveň nevylekal. I v tomto díle se mu to daří výborně.

4. díl seriálu ZAHRADA. Kluci opět navštěvují zahradu a podnikají zábavnou "pátračku" po největším tvoru ze zahrady - po velrybě. Veselý a přitom hluboký a moudrý snímek o tom, že vlastnictví knih a časopisů ještě moudrého nedělá.

Další (3.) díl ze série ZAHRADA obsahuje neskutečně a dokonale zábavné gagy a hlášky (například: vyprávění o lovu na netopýra nebo hlášky o studené vodě či rozmluva před vstupem do zahrady etc.). Děj snímku je sám o sobě prostý: čtyři kluci se snaží v parném dnu najít kousek stínku na hraní. Svůj "úkryt" před slunečním žárem chtějí kluci nalézt v tajuplné zahradě. S tím však příliš nesouhlasí "samozvaný majitel". Počáteční "dětské remcání" o tom, že na vstup do zahrady mají přece děti plné právo, přechází v rozhodnutí, že do ní půjdou a uloví toho, kdo jim v hraní v zahradě zabraňuje. A právě kolem tohoto "prachobyčejného" (a vlastně i realistického) příběhu se odvíjí obrovitánská hromada výborných vtípků. Shrnuto a podtrženo: Snímek JAK ULOVIT TYGRA považuji (pro mě osobně) za nejvydařenější ze série ZAHRADA a řadím jej i mezi vůbec nejlepší animované snímky, které jsem kdy viděl.

MILOVNÍK ZVÍŘAT zahradu vytvořil a "páni kluci" v díle O TÉ VELKÉ MLZE zahradu objevují. Snímek je výborně zpracován a obsahuje perfektní hlášky a gagy, kterým se zasměji děti i dospělí. Děj v mnoha snímcích Břetislava Pojara si pomyslně rozděluji na dvě části: V 1. části se odvíjí klasický a vcelku realistický příběh čtyř malých "škrčků", kteří mají své představy o světě, sny, trable etc. Ona 2. část je pak charakteristická jakousi "cirkusovou estrádností", nekonečnou hrou (nejen dětské) fantazie, jenž v určitých momentech hraničí až s fantasmagorií. Poznámka: Loutková forma ZAHRADĚ neskutečně sluší.

Jediný animovaný díl z jinak loutkové série ZAHRADA. Použitá jednoduchá metoda animace nijak neruší a Břetislav Pojar dokáže i z minima vytěžit maximální efekt - totiž vyjádřit náladu a atmosféru. Snímek obsahuje také několik "nedětských" momentů a motivů (smrt, opilství etc.). Snímek přesto stále zůstává vhodný pro děti, a snad i díky tomuto je snímek schopen "oslovit" i další věkové skupiny. Shrnuto a podtrženo: Břetislav Pojar točil nadčasové a výborné snímky pro všechny věkové skupiny a MILOVNÍK ZVÍŘAT k nim bezesporu patří. Vytvořil a objevil pro (dětské i dospělé) diváky zahradu - místo, kde jednou malí "škrčci“ zažijí řadu dobrodružství. Poznámka: Na snímek MILOVNÍK ZVÍŘAT (1974) dále navazují díly O TÉ VELKÉ MLZE (1975), JAK ULOVIT TYGRA (1976) a VELRYBA - ABYRLEV. Jednotlivé díly jsou dostatečně kompaktní i samy o sobě, avšak zároveň se na sebe (citlivě) odvolávají.

"KRÁL JE MRTEV - AŤ ŽIJE KRÁL!" - tak tato slova (byť mírně vytržena z kontextu) mě napadají při sledování seriálu FUTURAMA. Předešlý počin Matta Groeninga - seriál "SIMPSONOVI" - považuji za jeden z nejlepších animovaných seriálů (pro dospělé). FUTURAMA je pak jeho velmi kvalitním nástupcem. FUTURAMA (podobně jako například sitcom "ČERVENÝ TRPASLÍK") maximálně těží z futuristického prostředí, ve kterém je dovoleno téměř vše. Ulítlosti se již tedy ani v tom nejmenším meze nekladou - chcete mít mimozemšťany milující pozemský seriál? Máte je mít. Je libo postavu s jedním okem? Máte ji mít. Je libo...? Máte to vše mít. Navíc se seriál "otírá" a odvolává na ohromné kvantum osobností politického či kulturního života, filmů, knih - stejně jako tomu bylo (a je) v případě Homera & comp. Díky všem těmto ingrediencím se ze seriálu FUTURAMA stává nezapomenutelný zážitek, skvělá a inteligentní zábava, která nepotřebuje své "ovečky" chytat na fekálních výrazech... a v neposlední řadě prostě: kultovní záležitost.

U snímku TAKOVÍ NORMÁLNÍ ZABIJÁCI jsem hned několikrát (tj. vcelku často) myslel na ono příslovečné "Slepý vede slepého." Snímek si (prý) na jedné straně dělá ambice upozornit na nevkusnou míru násilí v médiích, ale na straně druhé předkládá násilí v takovém množství, že jsem se během filmu nemohl zbavit pocitu, že "zloděj" s lupem na zádech a škraboškou na obličeji křičí: "Chyťte zloděje." Po formální stránce se musí filmu uznat jeho zběsilý spád a akčnost. Do značné míry k tomu napomáhá "klipovitost" tohoto snímku. Zároveň je však tato "klipovitost" (a především pestrost a "různobarevnost" těchto klipů) až jaksi přetažena a výsledný dojem z filmu je zbytečně rušen. Shrnuto a podtrženo: pokud jsem si během sledování neustále "mlel mantru": "Jde o satiru, jde o satiru, jde o satiru...", tak uznávám zajímavou myšlenku i zpracování... a dávám 3 hvězdičky. Pokud bych však měl připustit "vážně míněné záměry" při natáčení, pak by tento film u mě propadl (a nezachránilo by to ani ono zpracování). Jsem totiž příliš vzdálen "staré škole", které nevadily ve filmu morální apely; stejně tak jsem však příliš vzdálen "nové škole", která jaksi vydává špatné za "dobré".

Žánr sci-fi má jednu velkou slabinu: futuristické objekty v něm velmi rychle stárnou. Věci jako vesmírné koráby, přístrojové desky, zbraně etc. tak v lepším případě vypadají staře, v horším legračně a v tom nejhorším směšně a "nekoukatelně". Samozřejmě/bohužel/také (nehodící se škrtněte) Lynchův snímek DUNA je stižen touto "sci-fi chorobou". Toto je však fakt, který žádný autor neobejde a nepřekoná - s tím si musí nakonec poradit divák sám. Tvůrce však může tuto situaci divákovi zjednodušit řadou jiných "vychytávek" (kvalitním dějem, hereckými výkony, hlubokou myšlenkou). Lynchovi se to z větší části podařilo. Ne že by se jednalo o jeden z Lynchových nejvydařenějších snímků (spíše opak je pravdou), ale přesto se ve svém žánru a vzhledem k datu natočení jedná o nadprůměrný sci-fi/fantasy snímek. Na snímku si především cením drobných (klasicky "Lynchovských" = potemnělých) detailů... a také zajímavého a netypického "rozmlouvání se sebou samým", které se objevuje u jednotlivých postav. Shrnuto a podtrženo: v rámci tvorby Davida Lynche jde o jeden z nejslabších filmů; v rámci světové kinematografie a v žánru sci-fi/fantasy se stále jedná o dílo nadprůměrné. Výsledný verdikt? Váhám mezi 3 a 4 hvězdičkami...

Začnu pěkně "od Adama". Na samotném začátku filmu jsem se na moment "lekl" - KRUH začíná až neskutečně a nebezpečně tradičně. Ale již za onen moment (tj. za pár sekund) jsem začal cítit, že toto nebude jeden z té obrovské hromady (tradičních, "obyčejných") filmů. Postupem času jsem začal čím dál, tím více nabývat přesvědčení, že i onen "tradiční" úvod má své opodstatnění a že se nejedná o Verbinského neschopnost natočit nic lepšího, ale o velmi zdařilý záměr (mimochodem i onen úvod je velmi kvalitně a napínavě natočen). Verbinski si ve svém opusu KRUH perfektně pohrává s rozličnými filmovými klišé a v konečném důsledku i s divákem. Ono "pohrávání si" však není nijak nepříjemné právě naopak. Verbinski decentně rozhodí řadu "návnad" (na které se snad každý chytne), aby na konci divák s příjemným překvapením zjistil, že "všechno je jinak" Klišé povýšení na umění? Ano, možná tak nějak bych to nazval. To, co jsem si tolik považoval u Davida Lynche, jsem si tentokrát neskutečně výborně užil i v případě snímku KRUH. Shrnuto a podtrženo: Po obsahové i formální stránce bravurně natočený film. Očekávejte perfektní mysteriózní thriller s několika hororovými prvky a momenty. Očekávejte film, od kterého nebudete schopni odtrhnout oči.