Bollek

Film je celkem předvídatelný, už asi v desáté minutě jsem tušil, že přesně takhle skončí. Já ale musím pochválit velice dobře odvedenou práci s hrajícími psy. Ti naprosto věrně předváděli emoce, které se od nich vyžadovaly, nekoukali někam mimo záběr na psovody a celkově vždy hráli přesně tak, jak bylo v daných chvílích potřeba. S přítelkyní jsme se v kině i u některých vážných scén poměrně nahlas zasmáli, protože jsme si oba představovali, jak to asi psy učili. V tomto ohledu se jedná o téměř nevídaný snímek a já jsem po hodně dlouhé době velmi spokojen. Klobouk dolů.

Vzhledem k tomu, že v době mého sledování zde film zatím nikdo nekomentoval a dokonce ani nehodnotil, tak po velice dlouhé době něco málo napíšu. Pokud milujete jezevčíky (stejně jako já), může se vám film i trochu líbit. Jinak na něj asi ani nekoukejte. Je to totální béčko, u kterého jsem se pořád dokola musel smát naivitě jednotlivých scén. Když jsem se ale soustředil pouze na příběh (ačkoli dopředu totálně odhadnutelný), čekala mě milá, na nic si nehrající pohádka / rodinná podívaná, kterou jsem rád dokoukal až do konce. Z kynologického hlediska zde najdete mnoho nesmyslů, to je ale celkem běžné téměř u všech filmů o psech. (Nejvíc asi bila do očí neustále se měnící zraněná noha.) Čekal jsem tak trochu "hloupý" film o jezevčích závodech a přesně to jsem dostal. (Mimochodem, podobné závody se v Americe skutečně pořádají, i když v mnohem menším měřítku.)

Tenhle film "nemá chybu". Píšu to do uvozovek, protože ve skutečnosti je tam těch chyb docela dost. Ale je to vyprávěné tak kouzelným způsobem, že jsem je všechny přehlížel a jen s úsměvem čekal, co dalšího zase Allan vyvede. Allan, to je jeden strašně milý pán, kterému už je sto let a celý život se mu stávaly naprosto neuvěřitelné věci. Jo a taky má moc rád výbuchy. Po shlédnutí si říkám, že na švédské filmy bych měl koukat trochu více.