LaValse

Už je to dlouho, co jsem film viděla, a já jsem z něho pořád unešena. To zřejmě svědčí o jeho velkoleposti, měl by to být cíl každého filmu. Zůstat v divákovi dlouho. Zatímco některé z nich mnou jen proletí, Útěk do divočiny je ve mně pořád a neustále. Všechno je v souladu, herci, skvělá hudba, prostředí, příběh a.. musím to vidět znovu.

V tomto případě nemohu říct, jestli byl lepší film, nebo kniha. Obojí by se dalo hodnotit jako skvělé neobyčejné a kontroverzní dílo. Filmové ztvárnění dokonale podtrhuje futuristickou vizi, násilí je ještě násilnější a přitom ne tak odpudivé. Nejmagičtější je film v tom, že vy se na Alexe coby mladého výtržníka prostě zlobit nemůžete. Naopak, v druhé polovině mi ho bylo tak líto, že jsem se na scénu, kde ho policisté mláti, prostě nemohla dívat. Malcolm McDowell byl skvělý výběr. Nikomu z očí nekouká taková zvrhlost, jako právě jemu. A co vy? Nemáte chuť, když slyšíte píseň Singing in the rain, si taky kopnout?:)

Tak to je dílo! Má to snad všechno, co divák chce. Je to vtipné a zároveň dojímavé. Je to absurdní. Akční a přitom příjemně pomalé. Dokresluje to parádní hudba a neopakovatelná atmosféra belgických Brugg. Fantazie.

Už od začátku jsem věděla, že tohle pro mě bude zlomový film. Benigni je génius, když dokáže v člověku během jednoho skromného filmu vyvolat snad všechny emoce, které v člověku vyvolat jdou. Přeci režisér, který natočí film o druhé světové válce, během kterého se divák nejprve usmívá, pak pláče dojetím, vteřinu na to propadá v bláznivý smích, pak zase pláče dojetím a nakonec si řekne, že život je možná opravdu krásný, pak tenhle režisér přece nemůže být nic jinýho než génius!

Tak po takovém filmu jsem dlouho toužila. Dlouho jsem čekala. A není náhodou, že s tím nakonec přišel Michel Gondry. Génius, umělec který se vyznačuje svou hravostí, barevností, fantazírováním a hlavně bezednou studnicí nápadů. Jeho díla nejsou pro každého. Jen pro ty, co se občas dokáží přehoupnout přes práh dospělosti zase zpět, co umí uvolnit ve všech svých smyslech místo na tu podívanou. Mě to prostě šíleně baví, jak nás učí o snech. Nauka o snech je podle mě jakýmsi pomyslným vrcholem jeho vyjádření. Je to tak absurdní až téměř dokonalé a každý se v tom světě plném celofánu a obláčků z vaty najde. Michel Gondry je prvním člověkem, který umí sny vyjádřit tak, jak opravdu vypadají. Bláznivě, barevně, surrealisticky, nepochopitelně, ironicky, zběsile a něžně zároveň. Takové jsou naše sny, nebo ne?

Dovolím si napsat, že tento film patří mezi nejlepší, co byly kdy v čechách natočeny. Kachyňův styl je překrásný. Snaží se ve svých snímcích odhalit co nejvíc a přitom to působí tak něžně. Téma první lásky zasazené do doby zničené hospodářskou krizí využil geniálně. Bylo to tak laskavé, poetické a zároveň smutné. Kdo by nechtěl zažít takovou lásku? Velkou, nevinnou, avšak lehce zničitelnou. Šestnáctiletý Lukáš Vaculík byl stvořen pro tuhle roli a o velkém herci Vladimíru Menšíkovi ani nemluvím. Netřeba dál lichotit tomuto skvostu. Neumím to.

Kdyby šlo hodnotit více než pěti hvězdičkami, asi bych to udělala. Ještě nikdy jsem takhle fascinovaně nezírala na filmové plátno v kině, jako teď. Každý detail byl dokonalý a do filmu naprosto zapadající. Chvíli jsem se usmívala, vteřinu na to byla dojatá, pak vyděšená, smutná, spokojená, pak zase smutná, zase dojatá, zase vyděšená. Jen jedno jsem nebyla- zklamaná. Ještě nikdy na mě animovaný film nepůsobil tak silně, jako tentokrát. Způsob, jak díky nádherným scénám, nádherné hudbě a nádherné animaci ukázat, jak nenádherné některé věci ve skutečnosti jsou. Ano, některé věci jsou opravdu zbytečné..