Recenzie (86)
Joe (2013)
Typicky temné, špinavé a pomalé jižanské drama. Cage se konečně zase našel. Snad se na stará kolena zvedne a přestane marnit čas a talent. Úplný konec mi ale přišel hodně na sílu. Mělo to skončit na mostě.
Metro Manila (2013)
Divoký západ současnosti. Dějově to sice nepřekvapí a zejména začátek je dost šablonovitý, ale napojení na postavy tady funguje perfektně, čemuž pomáhá i celkový dokumentární feeling. Závěr je díky tomu emočně zničující.
Grandhotel Budapešť (2014)
Navrstvená groteska s rychlým tempem a nekonečnou fantazií o zachování jedné velké iluze. Živý obraz propracovaný do nejmenšího detailu. Anderson je prostě geniální malíř a já s ním konečně našel společnou řeč.
Trvalé prázdniny (1980)
New York drifter a dozvuky beatnické generace.
Nymfomanka II. (2013)
Jestli první část šahala po 5*, tak ta druhá je spíš na 3*. Nevím, jestli to je tou vystříhanou hodinou, ale s přibývajícími minutami se Nymfomanka hodně utápěla v nesmyslném chování postav a nejasných motivacích. Prostě jen sebedestrukce ne moc chytré ženy. Čekal jsem to promyšlenější.
Mistaken for Strangers (2013)
The National jsou dost možná nejneobvyklejší rockové hvězdy současnosti, které odjezdí tour bez jakýchkoliv dramat a se sklenkou vína v ruce. Tím pádem je poměrně složité natáčet o tom dokument. Mistaken for Stranger je ve výsledku hlavně o chaotické odysee mladšího bratra za uznáním. Dokument o natáčení dokumentu, který baví svou neuspořádaností a upřímností. Škoda jen, že to není více zaměřené i na samotnou kapelu.
Gerry (2002)
I'm leaving. Hypnotické ztracení v divočině. Silně zážitkový film, který z ničeho vykouzlil všechno.
Prežijú len milenci (2013)
Dílo génia. Žánr převrácený naruby s neuvěřitelným stylem. Kouzelný zážitek, který chci prožívat pořád dokola. Díky Jime.
Borgman (2013)
Surreální temnota. Zámožná rodina vs. démonické postavy bez jasných úmyslů jako netradiční souboj dobra se zlem s lehce biblickým podtextem, ve kterém si jedna strana ani není ničeho vědoma. Zvrácené, provokativní, unikátní a od začátku do konce zcela neodhadnutelné.
Nadýchni sa (2013)
Má to své chyby. Ke konci až příliš melodramatické a šablonovité, ale ta snaha vymanit se z "řetězů" je ve své naivitě a neohleduplnosti ukázána skvěle. Doremus navíc umí film uzavřít devastujícím způsobem, takže je poslední scéna, stejně jako v Like Crazy, výborná.