dresi

Taky jsem si musel vyhledat, co je to felching.

"When you get out of here...Who do you imagine yourself going home to?" "Fiona Apple in the criminal video." Lorna Morello je moje nová láska.

Divoký západ nebyl mýtus. Bez příkras, s jedinečnými dialogy a až po okraj nacpané skvělými postavami. Ať už jde o komickou figurku "starosty" E.B. Farnuma nebo ďábelského (ale ve skutečnosti dobráckého) Ala Swearengena. Z nějakého zvláštního důvodu je to zde silně nedoceněné. Visual essay -> vimeo.com/88681835

Láska roztopená tureckým sluncem.

“Mirrors are never to be trusted.” ― Neil Gaiman, Coraline Takhle psychicky a emočně vyčerpaný už jsem dlouho nebyl. Jestli Oculus v něčem opravdu exceluje, tak je to manipulace s postavami, která se přenáší i na samotného diváka. Tíživý pocit nejistoty, navíc zvýrazněný neustále intenzivnějším balancováním mezi časovými rovinami. Současné horory nakoukané nemám, takže netuším, jak moc velkým úkazem Oculus je, ale o moc lépe už to podle mě natočit nejde. 8,5/10

Šestá epizoda, která uvrhla Fargo do nekontrolovatelného chaosu, mě už stoprocentně přesvědčila. Geniální mix humoru, napětí a zasněžené poetiky s démonickým Thorntonem, jehož postava chce prostě vidět svět trpět. Přitom nejde jen o obyčejnou vykrádačku originálního filmu. Hawley si každým dílem víc a víc prosazuje svou vlastní vizi, vede příběh jiným směrem, a zároveň zůstává věrný coenovskému stylu a postupům. Spolu s True Detective zatím jednoznačný král téhle seriálové sezóny. Nezkazit prosím. UPDATE: Až do konce neodolatelně absurdní. 1. série - 90%

Tempem sice strhující, ale obsahově průměrný blockbuster s přepáleným dějovým záběrem. Komiksová atrakce podle šablony.

Letošní rok je na filmy s dvojníky poměrně bohatý. Porovnání s Enemy se rozhodně vyhnout nedá. Minimálně základní zápletka je velmi podobná, kdy je hlavní postava vystavena skrz dvojníka svým snům a představám. Ayoade se ale pohybuje mimo časoprostor, ve světě, který připomíná zvrhlou diktaturu. Lidé jsou zde pouze data. Vlastně by se oba filmy daly vyložit stejně, přičemž The Double je v některých aspektech doslovnější, stylovější, atmosférou ještě zoufalejší a jako celek, typicky britsky, černohumorný.

Atmosférická cesta za odplatou. Nádherně natočené, s dobře promyšlenou hlavní postavou a v mnoha ohledech připomínající Coeny. Navíc i přes pomalé tempo zábavné od začátku do konce.

Vizuálně dokonalý psycho sen, který kličkuje mezi slovy a vyžívá se v nejasnostech. Krize identity? Vězeň vlastní mysli? Život jako pavučina bez úniku? Jsem si jistý jenom tím, že to chci vidět znovu.