Itar

Odvážné zpracování MUZIKÁLU (nikoliv knihy, jak se stále ještě spousta lidí domnívá), které sice má svoje mouchy, ale svým experimentováním, precizními výkony a netradiční režií vrací celý film na špici. Zrovna od Hoopera by člověk čekal spíš konzervativnější pojetí, o to víc překvapí monumentální kamerové jízdy (především začátek a předěly mezi jednotlivými kapitolami) v kontrastu s přísně statickou a hereckého vyjádření maximálně využívající kamerou při písních zpívaných jednotlivci. Nejvíc mě potěšil fakt, že písně, které v soundtracku zněly hůře, vyzněly v kombinaci z obrazem o 100% lépe. Hooper naplno využil nahrávání zpěvu přímo na place, vkusně zkombinoval digitální efekty s místy téměř až divadelními kulisami a z herců vyždímal naprosté maximum (za mě v pořadí Hathaway / Baron Cohen / Bonham Carter / Crowe / Jackman / Barks / zbytek / Eddie Redmayne, všichni ale velice blízko sebe, snad až na lehce umělého Redmayneho). Maximální zážitek!

Do efektů zabalený nápad, s drhnoucím scénářem a příliš na efekty se spoléhající režií. Bradley Cooper příjemně překvapil, De Niro odehrál svůj klasicky vysoký standard. U Limitless se nudit rozhodně nebudete, víc než několikrát během filmu vás však přepadne myšlenka, že se správným režisérem a doladěným scénářem by se z toho námětu dal udělat nesmrtelný snímek. Pod Burgerovým vedením je to pak "pouze" velmi chutná jednohubka.

Blbé, nudné a protivné. Tahle série šla do kytek po prvních dvou dílech, takový skoro až Vinnetouův syndrom..

Moderní retro s vynikajícím Spaceym a Dobře vypadajícím Routhem. Je pravda, že od Singera by člověk asi čekal víc, já se ale celé dvě a půl hodiny bavil více než dobře.

Ultimátní řež, kterou budeme hláškovat ještě za deset let! Ač atmosférou zaostává za In Bruges (Amerika prostě nemůže být a není tak pohádková, jako belgické městečko), dohání to komplexností a naprosto vymazlenými dialogy. McDonagh je scenáristický mistr, který to navíc dokáže všechno zabalit do stylové formy. Herecky je film na velmi vysoké úrovni, nejvíc prostoru a pozornosti si však naprosto po právu krade Sam Rockwell, který svým projevem ční vysoko nad ostatními. Celý film jede na jedné velké vlně, protkané tu menšími, tu většími vtípky, hláškami a absurdními situacemi a jsem strašně rád, že byť jich v trailerech byla celá řádka, rozhodně tím jejich výčet nekončí. Carter Burwell se potom rozhodl svoje motivy trošku upozadit tak, aby více prostoru dostaly skoro po Tarantinovsku vybrané songy Hanka Williamse, P.P. Arnolda, či The Stone Poneys. Jako tři sladké třešničky na dortu tu potom máme cameo Michaela Pitta a Michaela Stuhlbarga, vrahy sériových vrahů a závěrečnou tečku s Tomem Waitsem. A nakonec snad jenom jedna poslední věc... líbí se mi, když si ze sebe pan režisér a scenárista v jedné osobě dokáže udělat srandu... výbornost!

Malý velký film, který je tak syrový, jak je to vlastní jen Refnovi. Všudypřítomná šeď a bordel dánského hlavního města v kombinaci s roztěkanou kamerou dodává filmu na nebývalé autentičnosti, kterou podporují i herecké výkony všech hlavních představitelů. Konečné zamyšlení hlavního hrdiny vás potom bez příliš zjevného konce knock outuje a nechá ležet v rohu. Je to talent!

Tři hodiny, které pádí jako splašené!

Dokument, jež vrhá na celý film větší světlo a naznačuje, že štáb si prošel v podstatě stejnou cestou, jako Willard ve filmu. Jeden z nejzajímavěji natočených dokumentů o konkrétním filmu.

Proměnlivě humorný až osudový film, celou dobu ale výborný jak režijně, tak herecky. Jen škoda, že se Newman s Redfordem setkali jenom dvakrát. Závěrečný rozstřel by snad snesl i tu šestou.

Film fungující jako přímka, na které jsou jako dva body vyobrazeni Jean-Paul Belmondo a kouzelná Jean Seberg. Nic víc, nic míň... kdo by ale víc potřeboval.