Itar

Klasicky Svěrákovské dialogy úhledně zabalené do, pro tentokrát, komorní režie. Film, pro který se nedá úplně nadchnout, ale občas se na něj člověk přeci jenom rád podívá.

S Karamazovými nejlepší český film nového tiscíciletí. A i v rámci celé československé kinematografie se jedná o užší špičku. Tíživá atmosféra podporovaná hudbou Tomáše Vtípila, resp. WWW, vynikajícími hereckými výkony (zejména Ondřej Malý ve své roli skutečně exceluje) a invenční režií Radima Špačka, který se spolehlivě vyhýbá jakýmkoliv srovnáním, jelikož něco takového u nás prostě není. Scénář potom díky absenci jakýchkoliv kladných postav konečně nahlíží na osmdesátá léta bez idealizace jakékoliv ze stran. Tleskám a pouštím znovu.

Po několika letech jsem posbíral dostatek energie, času a odvahy na další projekci, tentokrát konečně v originálním znění. A musím tu poslední hvězdičku přidat, prostě nemůžu jinak. Je to právě kontrast románku a zasněného bláznovství v první polovině s "rekonstrukcí" samotného potopení lodi v polovině druhé, který je hlavním jádrem filmu. Leonardo i Kate, ač v začátcích, už projevují potenciál, který oba naplno rozvinuli o několik let později, James Horner na chvíli přestal vykrádat sám sebe (a koho zajímá, že za to může rozkaz shora v podobě nařízení "Enya soundu") a James Cameron to celé dokázal ukočírovat. Vystřihnout by potřebovaly pouze vsuvky ze současnosti, které (zřejmě nechtěně) působí jako spolehliví zabijáci atmosféry.

Pokud jde o Pixar, jedná se o jeden z největších útočníků na bránici. Na nic se tu nehraje, je to prostě maso.

Svěží, vtipné a do jisté míry také originální. Heath Ledger zajistil charisma, Paul Bettany vtip a herectví, Laura Fraser jiskru a Carter Burwell hudební složku. Režie nenadchne a neurazí, nicméně jako celek funguje Knight's Tale výborně a čtyři hvězdičky si rozhodně zaslouží.

Jedna za to, že to celkem drží pohromadě. To co tam ovšem zazní z Vorlových úst, to je místy na přesdržku.

Vizuální orgasmus! Nomurova exhibice válcuje (pro neznalé) poměrně jednoduchý a přímočarý scénář. Jenže shrnout celou tuhle ságu do dvou hodin prostě nejde, a proto je tahle cesta rozhodně pochopitelná. Advent Children si na nic nehraje, jde prostě o kulervoucí film nabitý akcí od začátku do konce a vyšperkovaný hudebním šílenstvím Nobua Uematsu.

Velice zdařilá a vtipná variace na Heart of Darkness. Svůj princip plní do puntíku a jako mystifikační dokument funguje skvěle na hranici vážnosti a absurdního humoru.

Zelenka se čím dál víc vrtá ve struktuře vyprávění svých filmů. U Karamazových zvolil netradiční propojení filmu s divadlem a v podstatě ukázal recept na to, jak nenásilnou formou převést divadelní dílo na obrazovky v poutavé a přitom takřka nezměněné podobě (samozřejmě co se divadelních scén samotných týče).

Když se hádá režie se scénářem, tak z toho nemůže vzejít nic dobrého. Lidice mě minuly velkým obloukem a na většinu filmu s 90% jistotou velmi rychle zapomenu. Tím spíš, když v hlavní roli vystupuje opět a zase Karel Roden, ze kterého mi za poslední dva roky už stihla začít naskakovat kopřivka.