Itar

Kvalitní holywoodské válečné drama podpořené kvalitními hereckými výkony a jedním z těch lepších Hornerových soundtracků. Mohlo to dopadnout líp... ale taky mnohem hůř.

Film, u kterého pčichází plnohodnotný zážitek až s druhou, třetí projekcí. Není to ani tak v komplikovanosti scénáře (on příběh sám o sobě je skutečně poměrně jednoduchý a přímočarý), jako spíš v emocionálním dopadu na diváka. Poprvé se mi ale stalo, že bych nedokázal vysvětlit proč. Film na mě jednoduše napodruhé zafungoval mnohem víc a pátá hvězdička k té původní slabší čtvrté připlachtila v podstatě ještě před závěrečnými titulky.

Čistokrevný popcorn, který má své čtyři prvky jasně nalajnované. Je to démonický záporák Arnold Vosloo, ňouma a side-kick John Hannah, famme fatale Rachel Weisz a nahláškovaný hlavní hrdina Brendan Fraser. Bavit se u toho dá... a to překvapivě nejenom jednou.

Ale jo, na ty čtyři to je. solidní thriller ze zákulisí soudní síně s kvalitním obsazením. Dopilovat scénář a vyměnit pana režiséra... a mohlo to být na pět.

Nostalgie a vše co s tím souvisí. Spousta fantazie, mladičká Kirsten Dunst a opět neodolatelný Robin Williams.

Hodně silné čtyři. Wes Anderson nepotřebuje nic.. jenom pár obchodních vizitek a červenou čepici. Hravé, klidné, příjemné, s výborným závěrem v doprovodu Sigur Rós.

La Science des rêves je pro Gondryho něco podobného, jako pro Aronofskyho Pi. Není tak divácky atraktivní jako jeho filmový bratříček Eternal Sunshine of the Spotless Mind (v případě Aronofskyho Requiem for a Dream), zato je ale mnohem osobitější a díky absenci kompromisů ve formě kreativnější. I přes složitou strukturu celkem jednoduše uchopitelný příběh, výborní herci a nezaměnitelná Gondryho režie, která klade maximální důraz na divnoatmosféru. Gondry se také spolu s Paulem Thomasem Andersonem nejvíce přiblížil věrnému zobrazení "snu" ve filmu. Několikrát během filmu jsem měl pocit, jako by mi viděl do hlavy a prováděl mě mými vlastními myšlenkami. Geniální!

Jason Schwartzman je výborný herec a nejlepší skaut.

Pěkný sum up doby opoziční smlouvy. Snesl bych klidně i půlhodinku navíc s tím, že by nebylo od věci věnovat prostor také dalším aktérům tehdejší (ne)vlády, např. Ivanu Langerovi a Stanislavu Grossovi.

Škoda toho useknutého konce. Jinak především díky kameře velmi atmosférický snímek.