Cedr

Je fajn když to klapne a podaří se natočit nehloupý blockbuster, který si na nic nehraje a soustředí se jen na to aby bavil. Edge of Tomorrow má téměř vše co akční sci-fi klasiky ala Hvězdná Pěchota či Total Recall. Chybí jen důležitá třešnička na dortu v podobě nějaké nezapomenutelné fuck yeah scény. Vzhledem k prachmizerné prozatímní konkurenci sci-fi filmů 21. století to ale na špičku žánru stačí.

Cat III chuťovka od klasika žánru. Taoistická verze "voodoo" magie rozpoutá pěkné over-the-top gore. Některé CGI efekty působí spíš úsměvně, ale filmu to neškodí neboť je zpracován s porcí nadhledu. Náznaky humoru jsou ale pěkně schované a nerušivé. Scénář je dostačující, obsazení solidní. Vyčnívá velmi povedená a zkušená kamera s režií. Na rok 2007 to byl sympatický návrat o dekádu až dvě zpět, kdy Hong Kong chrlil jeden Cat III za druhým.

Sympatický mix krimi a hororu ve velmi komorním provedení. Netradiční snímek tažený skvělým námětem během prvního flashbacku trochu ztratí tempo, ale vše je úspěšně dotaženo do povedeného finále. Taxi úvod velmi lehce svou mystery atmosférou připomene geniální horor Dead End (2003).

On the Edge vyniká naprosto profesionálním storytellingem. Herman Yau do pouhých 88 minut s ekonomickou precizností dostal vše potřebné. Ač jde o vcelku tradiční žánrovku, tak Yau se svým scénářem a postavami pracuje s nebývale elegancí a lehkostí. Krom předzávěrečného melodramatického zaváhaní (které film naštěstí celkem ustojí) nelze vůbec nic vytknout. Nick Cheung a Francis Ng jsou podle očekávání vynikající. Je to ale Anthony Wong, kdo ve zdánlivě méně podstatné roli kraluje, kdykoliv se objeví na plátně. Akce je špičková a hlavně skvěle zakomponována do děje. To samé platí pro romantický subplot, který je v 9 z 10 případů v akčních krimi filmech spíš rušivým elementem. V On the Edge je ale nedílnou součástí celistvého storytellingu. To nejzajímavější je, že narozdíl od takových Infernal Affairs, On the Edge nepůsobí zas až tak velkolepě. Všechny jednotlivé součástky jsou sice kvalitní, ale ve své podstatě nepříliš výrazné. Spojením těchto součástek ale vzniká nerozbitně precizní žánrovka, která si ve finále uchovala svou přirozenost. On the Edge je nenápadný hit, který dokazuje, že sladí-li se správně vše podstatné, tak dva plus dva může snadno být pět.

Díky napěchování několika hodin příběhového materiálu do 120 minut má Shinjuku Incident místy až zběsilé tempo. Film díky tomu uteče jak voda, ale některé scény by zasloužily víc prostoru. Na druhou stranu jasný tah vpřed bez okounění okolo docela funguje. Co ale nefunguje vůbec jsou některé naprosto příšerné dialogy. Obsahově jsou ok, ale někteří herci své věty často prezentují s přesvědčivostí školní besídky. Všechno ostatní je naštěstí na špičkové úrovni, zejména pak Jackie Chan.

Ve třetím díle Aaron Kwok z Thajska nově zavítá i do Guangzhou a zejména do Kuala Lumpur. V praxi se to ale skoro neprojeví neboť města samotná bohužel v této filmové sérii příliš velkou roli nehrají. V Malajsii se ke Kwokovi aspoň přidá Nick Cheung, který pro tuto filmovou trilogii zachránil z nepříliš přesvědčivého (nad)průměru. Zatímco druhý díl byl krok vpřed a dva kroky zpět, Conspirators jsou oproti jedničce díky Cheungovi dva vpřed a zpátky jen jeden. Kwokův starý kamarád policista nebyl vůbec špatný, naopak místy i zastínil Kwoka svou přirozeností. Postava Cheunga však do filmu vnesla více akce a všechno tak výrazně osvěžila. Scénář je tradičně naprosto průměrný, ale třetímu dílu to vadí nejméně. Ačkoliv pátrání bylo vždy zajímavé, tak ve trojce má konečně trochu i šťávu. Proložení poměrně trefným humorem není nic nového ale v Conspirators Pang šetřil asi nejméně a filmu to prospělo. Zatímco Detective 1 i 2 za sebou nechávaly pocit zbytečné nedotaženosti a promarněného potenciálu, Conspirators jako takový sice neoslní, ale konečně působí jako po všech směrech vyrovnaná žánrovka.

Nevýrazné pokračování, které je schematicky takřka totožné s prvním filmem. Nové příznivce tento díl stoprocentně nezíská. Nevyužitý potenciál režie, která je stále svěží je opět zašlápnut scénářem, který stojí za houby. "Chemie" ústřední dvojice dostala ale víc prostoru a vše aspoň tak nějak drží pohromadě. Námět jako takový není vůbec špatný, ale provedení kulhá. Scény, které by měly být vrcholem filmu vyznívají do prázdna. Atmosféra ve filmu sice je, ale místo scénáře plyne jen z prostředí a celkového vzhledu filmu. Tomu prospělo i zdrženlivější použití filtrů což je jedině dobře. Stejně jako první díl režie a postavy Aaron Kwoka a Kai Chi Liu film tahají z průměru.

Fajnová noirovka se solidní atmosférou. Oprýskané uličky Bangkoku jsou pro typickou detektivku jako stvořené. Režie i kamera na vysoké úrovni, s barevnými filtry by to chtělo ale trochu ubrat. Scénář se v závěru naprosto rozsype a zbytečné dovysvětlování flashbacky si Oxide mohl odpustit, poněvadž finále filmu je stejně nezachránitelné. Naštěstí aspoň dobrá chemie mezi ústředním duem a kvalitní herecké výkony film přesto drží. Nejsilnější stránkou je ale solidní režie plná slušných nápadů, která ve skrze průměrnému snímku spolehlivě dodává tolik potřebný šarm. Na to, že jde vlastně jen o celovečerní promo Nokie N95 to není vůbec zlé.

Pod pozlátkem ulítlého postapokalyptického žánrového mixu se skrývá nečekaně silný kafe v podobě těžké alegorie. Snaha filmem světu prokomunikovat nespokojenost se situací po roce 1997 a stále převládající strach z budoucnosti Hong Kongu je patrná. I základní znalost hongkongských reálií stačí na to, aby bylo jasné o co jde. Interpretovatelnost některých prvků je ale pro nezasvěcené naprosto nemožná a i pro za svěcené poměrně obtížná, film proto plně docení jen domácí publikum. Vrátíme-li se na zem tak Midnight After nabídne hlavně skvěle zpracovaný úvod. Počáteční představení tolika charakterů na tak malém prostoru je nevídaně kvalitní. Zbytek filmu táhne zejména povedená, taktéž nevídaná, atmosféra liduprázdného Tai Po. Prošpekování trefným satirickým humorem nemá chybu a má co říct i přes svou těžkou lokálnost . Ani sebesilnější sdělení však nezabrání tomu, že film se v závěrečné třetině trochu vleče a tradičních 90 minut by mu slušelo víc.

Precizní kriminálka s mrazivou severskou atmosférou stojí hlavně na postavě Sagy, která v současné záplavě detektivů se všemi možnými i nemožnými vlastnostmi a abilitami působí přesto unikátně. A to zejména díky trefenému balancu mezi originalitou a uvěřitelností. Charakter Sagy totiž v základu působí přirozeně což se o hromadě ostatních "tak trochu jiných" seriálových vyšetřovatelů říct opravdu nedá. Nelze se ubránit srovnání s True Detective. Bron/Broen místy ve svém tempu postrádá napínavost, která by seriál vyzvedla do výšin úvodních epizod True Detective. Na druhou stranu si Bron/Broen drží po svých 20 epizod stabilně kvalitní úroveň a narozdíl od True Detective se v závěru trapně nerozsype jako domek z karet ale špičkově obě svá finále ustojí takřka bezchybným finišem. Bron/Broen je velmi dospělým krimi seriálem, kterému k dokonalosti chybí, tedy vlastně přebývá, tak jedna až dvě epizody bez kterých by se první i druhá série mohly snadno obejít. Navíc na to jak se vše snaží být (v dobrém slova smyslu) těžce highbrow tak cílená osvěta některých témat vyznívá příliš didakticky.