AnnaMae

Film, od kterého jsem si nic neslibovala („romantické komedie“ mi připadají všechny stejné – a o ničem), takže mě příjemně překvapil (a připadá mi tu trochu zbytečně podceněný). Pohodová komedie, brzy se dá odhadnout, jak to dopadne; ale není úplně klasicky sladce romantická – převrací tradiční schéma, takže je vtipná a hezky sebeironická. Místo ošklivky, která se nakonec stane královnou plesu, tady naopak má hlavní postava problémy kvůli tomu, že je hezká. Ale vypořádává se s tím sobě vlastním pozitivním přístupem :-)

Poetický a vtipný film. A ještě bych ho označila jako „umělecký“. Jako když malíř načrtne obraz, zachytí náladu, ale jeho tahy nejsou úplně přesné; není řečeno vše, nechává prostor pro fantazii diváka. Děj se odehrává vlastně paralelně s dějem Shakespearova Hamleta a sleduje osud dvou vedlejších postav této hry – Rosencrantze a Guildensterna. Ale co z toho je skutečnost? A co jenom hra na jevišti? :-) Pokud si člověk dobře pamatuje děj Hamleta, film si vychutná o to víc.

Umělecké, náladové dílo, nejprve vypadá poeticky, ale brzy se z něj stane drama. Nedávno jsem četla hezkou knihu a říkala si, že dobrá kniha je mnohem inspirativnější médium než jakkoliv dobrý film. Ale u tohoto filmu jsem musela uznat, že i film dovede být stejně inspirativní jako kniha. Tohle je snad první film, který na mě takhle zapůsobil. Asi proto, že je opravdu umělecky pojatý, není doslovný, nejde o přesné vykreslení děje (i když dějová linka zde je), ponechává prostor pro fantazii, jde spíš o vyjádření myšlenek a pocitů. Prolínají se různé obrazy, časy a vzpomínky. (Normálně ve filmech vidím všechny nelogičnosti a chyby, ale u tohoto filmu bylo snadné přistoupit na jeho hru a nechat se pohltit.) Stejně jako při četbě knihy jsou slova inspirací a základem, na kterém si člověk v hlavě vytvoří vlastní obrazy, tady jako by film, jeho momenty a různé záběry byly základem pro příběh a zážitek, který člověku vznikne v mysli.

Muž, který si povídá se psem.

Fascinují mě filmy, u kterých si po shlédnutí řeknu "hm" a jdu spát. Ale další den si začnu vybavovat některé jejich momenty, zůstane zvláštní hezký dojem a donutí mě to napsat komentář. Tohle byl jeden z nich, žádné velké zvraty, žádné ohromující scény, žádné pointy, kdy do sebe všechno najednou zapadne. Prostě jen tak skromně plynul. Řekla bych, že příběh do vínku dostal velkou myšlenku o svobodě, odvaze a překonávání překážek, ale pak ho realita života plácla přes prsty a nechala pěkně při zemi. Možná tím se nakonec člověku dostane pod kůži. Atmosférou mi připomněl film All Is Lost – jen tady bylo víc postav :-) A scéna s mluvícími stany byla nej, doufám, že jednou bude kultovní ;-)

Neočekávala jsem nic (jen jsem chtěla vidět Meryl Streep jako čarodějnici), tak jsem byla příjemně překvapena. Příběh propojuje několik pohádek, které paroduje (nebo možná prostě jen ukazuje pravdivě) a z jejich hrdinů dělá normální lidi. Takže v něm vlastně nejsou žádný kladný postavy. A ani čistě záporný. Takovej filosofickej podtext, řekla bych. Většina postav je skvěle zahraná (překvapila mě hlavně Emily Blunt) a navíc všichni fakt dobře zpívají. Písničky ve filmu jsou krásné, jejich texty jsou místo přímo perfektní, a uvíznou vám hlavě (zůstává otázkou, je-li to výhoda nebo naopak ;-)). Film má v sobě zkrátka jakési kouzlo, díky kterému na něj nezapomenete hned po shlédnutí. Za kouzlo, vtip, hudbu a texty tedy dávám 4* a kdo má rád Meryl, nechť si za její čarodějnici připočítá pátou. „I'm not good, I'm not nice, I'm just right.“

Zajímavý dokument, obzvláště pokud o tomto tématu nic nevíte nebo věříte tomu, že „vzdělávání“ ve škole má smysl. Každopádně hezky shrnuje všechny zápory současného systému vzdělávání. Pokud se vám na něj nechce koukat, základní myšlenky se dají shrnout takhle: 1. poznávání a učení se je principem dětské existence, děti to baví i bez vnější motivace, tak stačí, když je od toho dospělí neodradí; 2. na učení se je nejdůležitější proces, nevnucovat jim tedy své správné odpovědi. U všech těchhle dokumentů mám ale vždycky pocit, že podstatné informace by se daly sdělit za poloviční čas. Nemůžu se rozhodnout, jestli je to účel, že pokud se někdo chce ty informace dozvědět, tak na to musí věnovat kus svého času zbytečně navíc... a nebo se ty dokumenty upřímně snaží vzdělat i diváky, kteří by koncentrované informace neproložené odpočinkovými ilustračními záběry nezvládli vstřebat...

Nebylo to zas tak hrozné, jak se zdá ze zdejšího hodnocení. Zkrátka klasická zápletka o dvou policajtkách, které jsou svým pravým opakem, nesnášejí se a nakonec se z nich stane sehraný tým. Přišlo mi to dokonce malinko zábavnější než příběhy klasických dvojic chlap-ženská, i proto, že tak nestandardní a nevrlá postava, jako byla tlustá policajtka Mullinsová, se jen tak nevidí :-)

Star Trek mě nikdy moc nebral, tak tuhle parodii asi nedovedu dostatečně ocenit. Rozjezd byl dost zdlouhavý, takže vtipné mi to začalo připadat asi až po půlhodině. (Vlastně to nemůžu posoudit, možná by mi připadal podobně nudný i pravý Star Trek, takže třeba je ta parodie dokonalá i v tomhle :-)) Ale jinak, na to, že je to amatérský film, je úžasně zpracovaný – ty lodě ve vesmíru, výbuchy, jednotlivé záběry, střih, všechno... **-***

Po poněkud zdlouhavějším rozjezdu to začalo vypadat, že nakonec ten film možná bude lepší, než jsem čekala. Příběh zajímavý, pořád se něco dělo, dokonce jsem zkousla i ty dětské hlavní hrdiny. Bývala to mohla být i metafora dnešního showbyznysu ("Make sure they remember you."), seriálového pozlátka, bipolárního světa a asi i dalších věcí. Proto mě fakt zklamalo, že takhle hustej a dobře načatej nápad někdo tak zabil. Jako by ten scénárista (nebo kdo to psal) netušil, co píše. Nahodil různá témátka, narážky na naši společnost, které mohly někam směřovat, a já pořád čekala, že se to v závěru propojí a objeví se nějaká idea, vzepření se, impuls. Ne. Jen povrchní příběh, který si dává pozor, aby se v něm náhodou neobjevil nějaký přesah. (Knihu jsem nečetla, ale vzbuzuje to ve mně dojem, že snad v ní to mohlo být rozpracované víc a pro potřeby filmu někdo všechny myšlenky osekal.) Takže závěrečné poselství tohoto filmu zřejmě je, že když náhodou se jedné ovečce zadaří, má držet pusu a krok a být ráda, že je ráda. Nojo, vždyť oni to tam vlastně říkali: "A little hope is effective. A lot of hope is dangerous." Že by to teda byl takový film ve filmu a byl nakonec chytřejší, než vypadá?