Siegmund

Podle mě je těžké tento dokument hodnotit. Dokazují to i doposud zveřejněné recenze. Lidé totiž vesměs nehodnotí film, ale Kamevédu a polemizují o ní. Asi bych měl na tom to místě upozornit na to, že slovo „Kamevéda“ jsem slyšel poprvé v životě právě v tomto filmu. Nic mi neříkalo ani jméno JUDr. Pavel Zacha – její zakladatel. A nic jsem nevěděl ani o jeho úspěšném synovi, kterého podle zásad Kamevédy vychoval. Já na filmu ani na Kamevédě nevidím nic rozporuplného. Z filmu jsem neměl pocit, že by manželé Michal a Lenka Hanuliakovi svého syna Mišku k něčemu nutili, nebo že by jejich syn dokonce nějak strádal. Ba právě naopak. Vhodně ho motivovali. Seznamovali ho nejen s nejrůznějšími sporty – gymnastikou, plaváním, lyžováním, tenisem, hokejem a cyklistikou, ale i třeba s hrou na klavír a zpěvem. Miško si později jistě sám vybere, který sport bude jednou preferovat. Máma se snažila na něj mluvit německy. Bohužel však jen „školskou“ němčinou s četnými chybami. Uši mi mohla utrhnout třeba věta : „… und kannst du ein Wort auf Q [kvé]?“ Snad hned v první hodině němčiny se totiž vyučuje, že se samotné písmeno Q nevyslovuje jako „kvé“ ale jako „ku“. Když matka startuje na pláži Miškův závod, používá německé překlady českých slov (připravit se, pozor, start = Vorbereitung, Achtung, Start) a ne obvyklou německou výzvu (auf die Plätze, fertig, los). Práce kamery byla podle mého názoru dost neobvyklá a místy na mě působila až rušivě. Vadilo mi i občasné téměř neslyšné šeptání rodičů. Jako jedinou negativní věc ve výchově malého Mišky spatřuji kladení důrazu na to, aby být stále nejlepší, být první. Myslím si, že až by někdy Miško první nebyl, a to se mu opravdu může stát, nemusel by se umět s takovou situací vyrovnat.

Vše už perfektně vyjádřil ve své recenzi Enšpígl.

Začátek filmu slibuje zajímavý příběh náročné výchovy nezvladatelné 5leté holčičky. V průběhu děje se však z filmu stává přízemní duchařina, která film posouvá téměř až k odpadu.

Nechápu, jak je možné, že tento úžasný film 52 let unikal mé pozornosti. Docela mě udivuje jeho jen průměrné hodnocení. Dost možná, že se diváci, kteří film ohodnotili málo hvězdičkami, nenechali plně vtáhnout do děje.

Nepochopil jsem, proč je tento slovenský seriál předabovaný do češtiny! Kamera svými mnohdy podivnými záběry působila velmi nepřirozeně až rušivě. Děj prvního dílu mi přišel velice zmatený. Myslím, že zhlédnutí dalších dílů si odpustím.

Tento dvoudílný televizní film mě velice zklamal. Byl sice napínavý, ale v závěru byl děj spíš zmatený, uspěchaný a korunu tomu nasadil takový nanicovatý, překotný až odfláknutý konec; jako kdyby najednou došly finance na řádné dokončení. Očekával jsem rozuzlení a postupné usvědčení jednotlivých postav.

Zajímavý námět, děj plný zvratů…, ale proč autoři vydávají 23letého Ernsta Umhauera za 16letého studenta?

Film mě zaujal. Za snahu a za téma pět hvězdiček. Těžko však napsat recenzi tak, abych nepopsal děj filmu. Nezdálo se mi, že by se děti tohoto věku v roce 1984 tak ošklivě utrhovaly na mámu. Snaha filmového štábu o to, aby se film odehrával v české škole, měla řadu chyb. Na některé již upozornil uživatel „Prochazka19“. Přidám další. Před budovou základní školy, jejíž východ ústí do ulice, muselo být zábradlí, což v případě této budovy „školy“ není. V květnu se na školách sice vyvěšovaly vlajky, resp. prapory, ale jen pro dny 1., 5. a 9. května. V pondělí 21. května 1984 by na škole určitě už nebyly. Nehledě na to, že škola by sovětskou vlajku vyvěsila správně a ne obráceně, jak je tomu ve filmu. Na budovách základních škol nebýval umístěn státní znak a nebýval ani ve třídách. Na jeho místě měl ve třídě viset obraz Jana Ámose Komenského. V nápise na dveřích MÍR ZBLIŽUJE je buď pravopisná chyba nebo je ve slovenštině. Zápisy v Davidově herbáři jsou ve slovenštině, i když David mluví česky a chodí do české školy. Děti nosily rádiovky někdy koncem 50. a začátkem 60. let; rozhodně však ne v letech 80. Je velmi nepravděpodobné, že by si David vyrazil na vycházku s kamarádem v pionýrském kroji. A i kdyby tak nakrásně udělal, jistě by si uměl jako správný pionýr bezchybně uvázat pionýrský šátek. Nezdá se mi, že by David doplňoval svůj herbář doma v pionýrském kroji. Právě na pionýrském kroji je nejvíce chyb. Tvůrci filmu prostě na Davidovu košili připevnili vše, co se týkalo Pionýra. Pod slibovým odznakem chybí podkladové kolečko. Tvůrci filmu udělali z mladšího sourozence Davida „superpionýra“, neboť má na svém kroji hned čtyři zájmové odznaky – Mladý umělec, Mladý turista, Mladý přírodovědec a Mladý sportovec. Odznaky jsou 2. stupně, tedy pro starší pionýry (11-15 let). Bohužel je má na kroji umístěné na špatném místě. Naskýtá se otázka, proč Dominik György navlékl Davida do pionýrského kroje a proč umístil děj svého filmu zrovna do roku 1984? Tajemství vzájemného objevování sourozenců (DOTÝKÁNÍ) je přece možno zařadit do jakékoliv doby.

Mně nicneříkající snad umělecké dílo.

Film KAREL byl pro mne, milovníka dokumentárních filmů, velkým zklamáním. To totiž není dokument ale hodně chaotický sběr všeho možného, ovšem bez uvedení místa a data. Nejsem znalec rodiny Gottových, ani všech, kteří se kolem Karla Gotta „motali“, a proto jsem nejednou jen tápal a odhadoval. Myslím si, že by sledování filmu usnadnilo, kdyby byl děj řazen chronologicky spolu s potřebnými údaji o tom, kde byl ten který záběr pořízen a kdo jsou alespoň ty hlavní postavy v záběru.