Zero Mostel

Zero Mostel se narodil jako Samuel Joel Mostel 28. února 1915 v Brooklynu, NY.

ZAČÁTKY

Pochází z židovské rodiny, jeho otec Israel Mostel emigroval do USA v roce 1898 a jeho matka Cina (polské národnosti vyrůstající ve Vídni) roku 1908. Když se Israel a Cina potkali, zamilovali a vzali, měl Israel už z předešlého manželství čtyři děti. Cina mu porodila další čtyři – a sedmý v pořadí byl Samuel Joel, alias Zero. Už v mládí měl Sammy velký zájem o malířství, velmi často navštěvoval Metropolitan Museum of Art a kopíroval si některé kresby. Později navštěvoval City college of New York a po úspěšném ukončení se zapsal na New York University. To ovšem po roce vzdal a začal vyučovat kresbu. V roce 1939 se oženil s Miss CCNY Clarou Sverd, ovšem jejich manželství vůbec neklapalo, na to byl Zero moc velký bohém. V roce 1941 spolu přestali žít a o tři roky později se rozvedli. I nadále vyučoval kresbu a dělal kurzy, které prokládal svými vtípky a socialistickými dovětky, které byly poté jedna z věcí, která jej dostala na černou listinu. Později už znám jako velký klaun a zábavný společník začal obrážet se svými kurzy i soukromé párty.

PRVNÍ VYSTUPOVÁNÍ

První významný krok stát se komikem učinil v roce 1941, kdy začal vystupovat v nočním klubu Café Society. Jeho bezstarostnost a obrovské vlny vtipu byly to, co zdecimovaní američané po Pearl Harboru potřebovali a Mostel vycítil svoji šanci. V té době mu manažer klubu vymyslel pseudonym Zero, což odůvodnil slovy: Here's a guy who's starting from nothing. Další debut na sebe nenechal dlouho čekat – 24 dubna roku 1942 se představil ve hře Keep'em laughing na Broadway.

PRVNÍ ÚSPĚCHY

V té době stále ještě vystupoval v Café Society kde jeho plat vzrostl z počátečních 200 dolarů měsíčně na tehdy astronomických 1800 dolarů, za vystoupení v La Martinique inkasoval 4000 dolarů.Roku 1943 jej dokonce časopis Life označil jako „ v současnosti nejvtipnějšího žijícího američana“. Ještě téhož roku ale odešel do druhé světové války, o jeho službě se ale vedou pře – některé zdroje uvádějí, že sloužil pouze 6 měsíců, jiné uvádějí až do roku 1945.

Po návratu se Mostel oženil s Kathryn Cecílií Harkinovou. Většina známých tohoto páru ovšem říkala, že moc idylické nebylo , Zero trávil většinu času v divadle nebo ateliéru. I přes časté rozbroje ovšem manželství vydrželo 33 let, během kterých porodila Kathryn Zerovi dvě děti, Joshe a Tobiase. V roce 1946 oživil svoji válkou utišenou kariérů několika vystoupeními, pilně se objevoval ve filmu, muzikálu, divadle i opeře, např. ŽEBRÁCKÁ OPERA. Jeho hvězda stoupala, ale před ním bylo ještě něco horšího než druhá světová válka.

ČERNÁ LISTINA

V roce 1950 FBI odtajnila, že má Mostela už poslední čtyři roky v hledáčku. Byl často viděn na různých setkáních komunistické strany. Poslední hřebíček do jeho herecké rakve zatloukli zadržení kolegové z branže, kteří jej jmenovali jako sympatizanta a spolupracovníka komunismu. Jeho kariéra naprosto ztroskotala ještě dřív, než byl vůbec obviněn.Výslech prý probíhal takto:
- Pane Mostele, jste nebo nejste komunista?
- Slyšeli jste to? Ten muž mě nazval komunistou! On řekl slovo komunista! Okamžitě ho odveďte! Okamžitě ho odveďte odtuď, zatýkám ho!
Po následujících dvacet minut Zero odpovídal na dotazy citováním Listiny práv a svobod.

Když už se v šedesátých letech objevil ve dvou televizních hrách a zdálo se, že se blýská na lepší časy, srazil jej při návratu ze zkoušky autobus a rozdrtil mu nohu. Doktoři navrhovali amputaci, ale Zero, vědom si,že by musel ukončit svoji kariéru, zariskoval a amputaci odmítl. Risk se vyplatil, k otravě krve ani dalším komplikacím nedošlo a nadále pokračoval v hraní, ovšem až do smrti byl pro něj pohyb limitován velkou bolestí.

OBDOBÍ MUZIKÁLŮ

V průběhu budoucích let ale vytvořil několik zajímavých rolí, například ve filmech a adaptacích WAITING FOR GODOT nebo RHINOCEROS (za který dostal Tony Award za nejlepšího herce). V roce 1962 prvně odmítl nabídku na muzikál A FUNNY THING HAPPENED ON THE WAY TO THE FORUM, na nátlak manželky a agenta ale nakonec přijal. A udělal dobře. Hra se dočkala 964 představení a Zerovi se podařilo opět zapadnout mezi největší hvězdy, k čemuž mu dopomohla i Tony Award za nejlepšího herce v muzikálu. Nakonec v roce 1966 natočil i celovečerní verzi muzikálu. Daleko větší slávu mu ale přinesl další muzikál, IF I WERE A RICH MAN, za který opět získal cenu Tony, vytvořil rekord v počtu 3242 opakování představení a následně byl pozván i do Bílého domu, čímž se po dlouhých 16 letech dostal z černé listiny.

Brzy poté následoval úspěch životní, v roce 1968 jej totiž Mel Brooks oslovil s nabídkou hlavní role v muzikálu PRODUCENTI. I když zpočátku muzikál nepřinesl nijak závratný ohlas a zisk, záhy získal kultovní status. V následující dekádě se objevil ještě v několika filmech, ale postupem začala jeho hvězda klesat, ke konci kariéry již bral jakékoliv role, jen aby dostal zaplaceno. Umírá v roce 1977 po problémech s dýcháním.

Zajímavosti: Zero uměl už v šestnácti plynně anglicky, hebrejsky, italsky a německy, což mu pomohlo prorazit v multikulturním New Yorku Zero pil tolik kávy, že byl dokonce hospitalizován s otravou kofeinem

Ai.ma