Anjel Levine

Musí být těžké dramaticky zpracovat téma otřesené víry v budoucnost, takové dílo totiž může velmi snadno skončit jako nevěrohodná náboženská agitka anebo jako citové vydírání. Zkušený Kadár nic takového nedopustil a příběh dovedl k působivému konci. Jenže přestože ve mně myšlenky z filmu stále rezonují, nemůžu hodnotit líp než 3 hvězdami: místy se film až neskutečně táhl. ............... P.S.: Říkali jste si někdy, jak by asi zněla jedinečná Liškova hudba v americkém filmu? Jedině tady to můžete posoudit. (05.12.2013)

Před léty, myslím červenec 1995, jsem byl o prázdninách doma a nudil se. Tak jsem dopoledne pustil film a tam dávali Anděla Levina. Bylo mě 14let a zajímali mě opravdu jiné věci a úplně jiné filmy. Přesto jsem jej dokoukal do konce a do dnes mě leží v hlavě. Posoudit jej dnes nedokáži. Ale pokud dokázal zaujmout takle silně puberťáka, co by dokázal dnes se mnou. (05.12.2008)

Je zvláštní, že co se v roce 1960 zdálo na Kadárově kinu tak progresivní, působí po deseti letech tak starobně. Film vůbec není špatný, nese určitý patos, asi i kvůli přítomnosti Židů. Celé je to kadárovská konverzačka vlastně připodobnitelná k Obchodu na korze, jen ve zcela jiných kulisách. Metafyzický osten není úplně zformulován, respektive - víme, že jde o sílu víry, ale řada motivů to znejasňuje a zamlžuje, takže si nejsem jistý, zda to celé nebylo jen omyl. Nesedí některé dramaturgické detaily, ale co už. Liškova hudba je hodně zvláštní, dlouho jsem ji nepoznal. Amerika pánům úplně nesvědčila, Forman s Taking off nasedl na atmosféru úplně jiné doby. Ale taky nezkoušel dělat hloubky tohodle typu. (19.11.2020)

Ján Kadár natočil v emigraci dva výborné filmy, které ale zapadly, protože jim zřejmě chyběla "hollywoodská poleva". Anděl Levin je příběh dvou starých židovských manželů (skvělý Zero Mostel a neméně výborná Ida Kaminská), ke kterým je proti své vůli "do služby" přidělen černošský anděl (Belafonte). (22.01.2003)

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století jsem se zalíbením četl knihy amerických židovských autorů, předeším Saula Belowa, I. B. Singera a Bernanda Malamuda. Vozil mi je Láďa Prášil z Indie. Krátká povídka (12 stran paperbackového vydání) Angel Levine (bez The) je ze sbírky Magic Barell (Kouzelný soudek) od B. Malamuda... A z filmu Jána Kadára na mě opravdu znovu dýchla atmosféra někdejší četby. Krejčík se zde sice nejmenuje Myškin, ale Maniševic, postava samotného Levi(na) - aluze na levi(taci) - je rozvedena, doktor Arnolda Berga a Sally se v povídce vyskytují pouze epizodicky, scéna ze synagogy byla organicky vynechána. A závěr: "Pero kroužilo k zemi. Maniševic zapalal po dechu, když zbělelo, ale byl to jen sníh... " A samozřejmě je nyní třeba vyřešit otázku: byl Alexander Levine anděl? Jak v povídce, a jak ve filmu? (31.01.2015)