Katrin Saß

Východoněmecká herečka Katrin Saß patří k nejpopulárnějším a nejvýznamnějším účinkujícím bývalé NDR. Její otec byl zaměstnanec krajské správy ve Schwerinu, matka Marga Heiden byla herečkou Meklenburského státního divadla tamtéž.  Už od dětských let se Katrin zajímala o herectví, navštěvovala matčiny zkoušky a představení v divadle. Po ukončení školní docházky se vyučila telefonistkou. Poté se ucházela o studium na berlínské herecké škole, byla však odmítnuta. Větší štěstí při přijímacích zkouškách měla v Rostocku, kde poté studovala činohru po tři roky.

Už během studia ji objevili filmoví režiséři. Roku 1979 obsadil Heiner Carow mladou herečku do hlavní role ve filmu Dokud vás smrt nerozdělí. Snímek vypráví o manželství mezi Sonjou a Jensem, kteří nedokážou čelit konfliktům. Potíže nastanou po narození dítěte. Muž odpírá ženě její nárok na rovnoprávnost, utiskuje ji a bije tak dlouho, až mu ona podstrčí jed. Katrin Saß se podařilo ztvárnit vývoj této hlavní postavy – od dětsky rozverného děvčete, přes přítulnou ženušku, která jde životem se strachem a sehnutými zády, po mladou ženu, která se dokáže sama rozhodovat.

V době studií si Katrin rovněž odbyla debut divadelní. V rodném městě si zahrála roli Věry v tehdy populárním dramatu ruského autora Vladimíra Těndrjakova „Noc po maturitě“.

Po absolutoriu na herecké škole získala angažmá v Kleistově divadle ve Frankfurtu nad Odrou, kde byla obsazována zejména do pohádek. Později, začátkem 80. let 20. století, hostovala Katrin v Zemském divadle v Halle, kde se zanedlouho usadila na stálo. Těšila se podpoře činoherního režiséra Petera Sodanna. Hrála němou dceru Kathrin v Brechtově hře „Matka Kuráž a její děti“, nebo Julii v klasice W. Shakespeara. Jméno si ovšem zíkala až rolemi v současných dramatech od Volkera Brauna a Heinera Millera. Katrin se věnovala i tanci a zpěvu v „Revue 50“ a hostovala také v divadle v Lipsku.

V téže době nedává Katrin Saß vale ani filmu, u režiséra Konrada Petzolda natočila v roce 1980 film Pašeráci z Rajgrodu. Ve stejném roce u režisérů Güntera Reische a Günthera Rückera u nás známější snímek Snoubenka. V něm si zahrála roli mladé vražedkyně Barbary. Do povědomí širší německé veřejnosti se ovšem dostala až po ztvárnění hlavní role ve filmu Občanská záruka na jeden rok režiséra Herrmanna Zschocheho.

V osmdesátých letech, tedy pod znárodněným filmovým průmyslem DEFA (Deutsche Film AG), se Katrin objevila ještě ve více než deseti dalších filmech, z nichž zmíníme např. film Ode dneška dospělý (1985), či drama z války Dům u řeky (1986) režiséra Rolanda Gräfa. Labutí písní socialistického filmu byl pro ni snímek Poslední kapitola o posledních deseti letech života německého spisovatele Hanse Fallady. Katrin zde hrála bohatou, na morfiu závislou ženu, do níž se spisovatel zamiluje a vezme si ji.

V televizních filmech a seriálech (např. Schimanski) hrála  Katrin Saß už před pádem Berlínské zdi, avšak po sjednocení Německa začala s televizí spolupracovat ještě více. Role ztvárňovala především v kriminálkách jako Místo činu nebo v Německu oblíbené sérii Polizeiruf 110. Koncem devadesátých let dvacátého století začala opět hrát i ve filmu, např. Härtetest režiséra Janka Riekeho z roku 1997.

V roce 2002 se Katrin Saß stala poprvé slavnou i mimo německy mluvící země, naši vlast nevyjímaje. A to díky snímku Good bye, Lenin! režiséra Wolfganga Beckera. Hrála zde ženu z východního Berlína, matku dvou dětí, která prodělala před pádem NDR infarkt a celou společenskopolitickou změnu přečkala v komatu. Její syn Alex se ji po probuzení snaží uchránit před šokem z nových pořádků, který by ji mohl zabít.

Od té doby se herečka objevuje opět více či méně v televizních seriálech a filmech, výjimku tvoří filmy jako např. detektivka Poslední mlčení švýcarského režiséra Barana Bo Odara z roku 2010 nebo Sein letztes Rennen z roku 2013 – tragikomedie o starci, který se nehodlá smířit s pasivitou života v domově důchodců. V roce 2019 si zahrála v komedii Zlatíčka.

Hereckou práci ztěžovala Katrin Saß po dlouhou dobu závislost na alkoholu. Musela se kvůli ní vzdát některých perspektivních rolí, např. komisařky v pokračováních Místa činu. Po herecké přestávce a léčení se dokázala znovu vrátit před kamery a na jeviště. O tomto životním období napsala autobiografii „Das Glück wird niemals alt“ („Štěstí nikdy nestárne“), která vyšla roku 2003. O svém soukromí ale jinak hovoří velmi zřídka. V letech 1991–2007 byla vdaná za režiséra Siegfrieda Kühna. Žije střídavě v rodném Meklenbursku a Berlíně.

Michal "Haller" Čermák