Alexander Domogarov

"Snažím se vymanit z těch ˈmacho typůˈ. Ačkoli to vlastně nemám zapotřebí. Čas to udělá lépe za mě, je neúprosný. A do těch rolí budou obsazováni jiní. Ovšem být filmovým hrdinou není špatné..."

Alexandr Jurijevič Domogarov, národní umělec Ruské federace (2007), kterého proslavily role historických osobností, chtěl být původně inženýrem. Mezi své předky řadí gruzínskou knížecí rodinu Sumbatašvili. V roce 1980 dokončil střední a současně Stasovovu hudební školu (hru na klavír) a začal studovat na Ščepkinově divadelní škole při Malém divadle u profesora V. I. Koršunova. Školu dokončil se stipendiem v roce 1984. Diplomové práce: Sam Weller v Dickensonově "Kronice Pickwickova klubu", Rodion Raskolnikov v Dostojevského "Zločině a trestu". V letech 1984-1985 působil v Malém divadle, od roku 1985 to bylo Divadlo Sovětské armády (Macduff v Shakespearově "Macbethovi", Duval v "Dámě s kaméliemi", role ředitele ve hře Alejandra Casony "Stromy umírají vstoje" aj.)

Od roku 1995 dosud (2011) člen Moskevského akademického divadla Mossovět: role Marata v Arbuzovově hře "Můj ubohý Marat" (1995), role Georgese Duroye v Maupassantově "Miláčkovi" (1997, oba v režii А.Žitikina). Za posledně jmenovaného cena "Racek" pro nejlepší mužskou roli v divadelní sezóně 1996-1997. V roce 1999 hostoval v Moskevském divadle na Malé Bronné v roli baletního mistra Václava Nižinského: "Nižinský, šílený Boží klaun" a za svůj výkon si vysloužil Stříbrnou cenu Fondu Ďagileva organizace UNESCO a cenu novin "MK" za nejlepší představení sezóny. Podle průzkumu časopisu Harper's Bazaar "nejstylovější herec roku 1999". Ve stejném roce zvládl polštinu v polské produkci "Macbetha". V roce 2005 v Mossovětu zazářil v muzikálové adaptaci "Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda".

Před kamery se Domogarov poprvé postavil v roce 1984. ("...každý film, ve kterém jsem díky přízni osudu mohl hrát, je mi drahý...je to můj život. Jsou to moje role, moje filmy"). V roce 1988 na sebe přitáhl pozornost jako car Alexandr I ve dramatu ASSA. V roce 1998 se předvedl v televizním seriálu "Hraběnka z Monsoreau" coby hrabě de Bussy, který ho také přivedl k roli kozáka Bohuna v polském historickém spektáklu OHNĚM A MEČEM (1999) a k následnému ocenění "Legionář" za účast v zahraničním projektu. S Izabellou Scorupco se podruhé sešel při natáčení severského thrilleru POTÁPĚČ (2000). Za zmínku stojí slovensko-polská LEGENDA O LÉTAJÍCÍM CYPRIÁNOVI (2010) z pieninského Červeného kláštora a z televizní tvorby krimisérie "Pochod Tureckého" nebo "Gangsterský Petrohrad". Uváděl ruskou verzi známé televizní reality-show "Survivor" (Trosečník) i talk-show "Pouze pro muže".

Stošestaosmdesát centimetrů vysoký Alexandr Domogarov byl několikrát ženatý a opakovaně plní stránky magazínů svými milostnými avantýrami i údajným partnerským násilím. Natálii Sagojanovou poznal ještě jako mladík na chatě, které měli vedle sebe. Opustil jí, když byl jejich synovi rok. Se synem Dmitrijem (1985-2008) se nestýkal a nezúčastnil se ani na jeho pohřbu, když tragicky zahynul pod koly automobilu. Od Natálie odešel za novou láskou, kostymérkou Divadla Sovětské armády Irinou Guněnkovou. Vzali se v roce 1986 a v roce 1989 se jim narodil syn Alexandr. Manželství bylo vcelku klidné až do roku 1998, kdy začala jeho kariéra stoupat a kdy se v Mossovětu seznámil s herečkou Natálií Gromuškinovou. Jezdil s ní do Varšavy na natáčení (1999) a páru si všiml polský tisk, od kterého informace převzaly ruské noviny. Irina se snažila rodinu udržet dokonce tehdy, když se spolu začali objevovat na veřejnosti. Nevěřila v delší životnost románku. Rozvod v roce 2001 nesla matka i syn těžce. Syn s otcem nicméně nadále udržoval dobré vztahy a jeho novou ženu respektoval.

Alexandr je prý velmi žárlivý a kvůli tomu se také s Natálií často hádali. Po rozchodu (2005) si podřezal žíly a začal se mstít: žádal její uvolnění z divadla. K tomu došlo až poté, co vzájemnou výměnou názorů přímo za kulisami zrušili jedno představení. V roce 2005 si vzal o dvacet let mladší herečkou Marinu Alexandrovou, kterou poznal při natáčení seriálu "Hvězda epochy". Přes vzájemné sváry a zálety na obou stranách je k sobě cosi opakovaně přitahovalo. Alexandr ji prý bil, ale také si ji usmiřoval dárky. Nakonec od něj Marina odešla k mladšímu a poté, co zjistil, že je znovu vdaná (2007), propadl ještě více alkoholu. Divadlo mu proto dokonce přidělilo jednu svoji zaměstnankyni jako dozor. Přesto ho před jedním představením neuhlídala. Našli ho prakticky bezvládného a honem se ho snažili přivést k sobě. Na scéně pak předvedl výkon hodný geniálního herce. Nejdelší vztah, jak se zatím zdá, má Alexandr Domogarov k divadlu.

Má rád lyžování a psy. Pije vodku. Kávu prý miluje, ale pít ji nemůže. Někdy si dá ovocný čaj, ale hodně slazený a s citrónem. Má rád hranolky, satsivi (kuře s omáčkou z vlašských ořechů). Preferuje ruskou a ukrajinskou kuchyni, nemá rád orientální jídla a dary moře. Smysl života vidí v práci. Oblíbené filmy: BÍLÉ SLUNCE POUŠTĚ (1970), POKROVSKÁ BRÁNA (1982), OHNĚM A MEČEM (1999) a TENKRÁT V AMERICE (1984). Z filmových rolí, které viděl, by si prý chtěl zahrát Zorra. Z divadelních je to zase Hamlet. Oblíbení herci: Oleg Borisov, Al Pacino, herečky: Marina Nějolová, Deanna Durbin. Oblíbená hudba: "Jesus Christ Superstar", "Notre-Dame de Paris", oblíbená skupina: "Ljube". Oblíbený spisovatel: M. Bulgakov, oblíbená kniha: "Mistr a Markétka" (Pozn. Domogarov se objevil v televizní adaptaci). Oblíbený balet: "Louskáček".

Marek "džanik" Janík