Vasilij Livanov (Василий Борисович Ливанов) proslul především jako představitel SHERLOCKA HOLMESE (1979-1986) pod režijním vedením Igora Maslennikova. V bývalém Sovětském svazu o tuto Doylovu literární postavu vzbudil svojí rolí nebývalý zájem. Ale podobné emoce nezvbuzoval svým výkonem jen ve své rodné vlasti; zapsal se jím i do slavného londýnského musea Sherlocka Holmese jako jedna z nejlepších adaptací této postavy. Podobně pochvalně jej přijímala i britská a evropská filmová kritika, což nedávno vyvrcholilo udělením ocenění Řádu britského imperia druhého stupně (2006), čímž se tak Livanov stal prvním ruským hercem s tímto vyznamenáním. O uvedení Vasilije Livanova v titulní roli Sherlocka Holmese rozhodl návrh kameramana Jurije Vekslera, který ve shodě s režisérem hledal typ podobný holmesovskému vzhledu z viktoriánských kreseb S.E.Pageta publikovaných v tehdejším The Strand Magazine.
I když šlo o Livanovovu životní roli, jeho filmová hvězda touto životní epizodou zdaleka nezapadá. Pocházel z umělecko-intelektuálního prostředí, což mu umožnilo vhodný vstup do této branže. Již jeho děd (Nikolaj Livanov) byl hercem moskevského divadla. Stejně tak jeho otec (Boris Livanov) byl předním hercem moskevského uměleckého divadla a osobní přítel mnohých významných osobností ruské kultury. Podobně i jeho matce, Eugenii Kazimirovně Livanově, se tato dráha stala živobytím, což také předznamenalo budoucí směr Vasilijovy dráhy.
V letech 1950-1954 vystudoval uměleckou školu na moskevské Akademii výtvarných umění. Po ukončení složil zkoušky na Surikovově škole umění, ale pak se rozhodl pro herectví na Ščukinově divadelní škole (1954-1958) kam přestoupil a kterou také s vyznamenáním ukončil. Po dvou divadelních sezónách dostal svoji debutní roli ve filmu NEODESLANÝ DOPIS. V následujících letech 1960-1964 byl stálým členem Teatr-studia filmových herců a hned na to si dodělal (1966) dvouleté studium na Vyšší režijní škole.
Jeho profesní záběr je neobyčejně široký. Jako výtvarník a kreslíř využil svého talentu a znalostí také v animované režii, kterou vystudoval. Mnoha, nejen animovaným, postavám propůjčil svůj hlas, který získal stejného uznání jako jeho herectví. Svoji charakteristickou, mírně chraptivou barvu hlasu, však získal teprve po své debutní roli, kde po natáčení v silném poryvu větru a 40-ti stupňovém mraze na několik dní ztratil hlas úplně. Věnoval se psaní scénářů a dokonce je také autorem několika publikací. Jako profesionální divadelní i filmový herec se do konce 80-tých let neúnavně minimálně jednou do roka podepsal na nějaké roli. V roce 1981 získal státní vyznamenání Zasloužilý umělec a o něco později (1988) i Národní umělec SSSR.
V současné době stále žije a pracuje v Moskvě, kde má s, o 14 let mladší, manželkou Elenou Arteměvnou tři potomky (Anastásie *1963, Boris *1974, Nikolaj *1984) a tři vnuky.
Kolssteyn
