Sergej M. Ejzenštejn

Původně uvažoval o profesi architekta, ale když se za občanské války seznámil v Moskvě s uměleckou avantgardou, bylo rozhodnuto. Po několika novátorsky pojatých divadelních představení se Sergej Ejzenštejn zaměřil na kinematografii, kde debutoval Stávkou (1924), námětově těžící z historie dělnického hnutí. K oslavám 20. výročí revoluce (1905) natočil přelomové dílo Křižník Potěmkin (1925) a 10. výročí Říjnové revoluce (1917) připomněl filmem Říjen/Deset dní, které otřásly světem (1928).

Prostřednictvím objevných postupů, založených na dynamické montáži, symbolech a práci divákova intelektu, chtěl Ejzenštejn docílit „intelektuálního filmu", odlišného od předrevoluční komerční a „maloměšťácké" produkce. Po Generální linii/Starém a novém (1929) o kolektivizaci sovětského venkova odjel na Západ, působil v USA a Mexiku, k jehož kultuře přilnul natolik, že mu věnoval film Ať žije Mexiko! (1931). Po návratu do Moskvy se Ejzenštejn stal vedoucím katedry na filmové škole VGIK. Dlouhodobě, avšak neúspěšně prosazoval natočení filmu Běžin luh, v němž se konflikt dobra a zla odehrával na pozadí rodinné tragédie při zakládání kolchozů.

Uznání i ze strany schvalovacích orgánů si Ejzenštejn získal historickým dramatem Alexandr Něvský (1938), po němž následoval rozsáhlý projekt Ivan Hrozný (1944 – 45), jehož natáčení zahájil během evakuace ve středoasijské Alma-Atě. Třetí díl této zamýšlené trilogie Ejzenštejn ze zdravotních důvodů už nestihl. Zemřel uprostřed práce nad úvahami o barevném filmu, které plánoval zúročit ve vznikajícím díle.

Seminář ruských filmů