Otakar Fuka vystudoval filmovou a televizní režii na FAMU (1960), již od konce 50. let zároveň působil jako asistent režie a pomocný režisér na Barrandově, v polovině 60. let krátce pracoval v Řecku, k první samostatné režii se dostal až v roce 1971, kdy natočil kriminální film SVĚDECTVÍ MRTVÝCH OČÍ (zároveň byl autorem scénáře). Jeho další režijní i scénáristickou prací byla sci-fi AKCE BORORO (1972), které se dostává značně rozdílného hodnocení; zajímavý námět s nedotaženým scénářem, navíc realizace, která téměř čtyřicet let od vzniku filmu bohužel odsuzuje k zapomenutí. Poté Otakar Fuka natočil několik dalších kriminálních filmů, dnes již zapomenutých (ZLATÉ RYBKY, 1977; PUMPAŘI OD ZLATÉPODKOVY, 1979; ČERNÁ PUNČOCHA, 1988), další detektivce PŘÍLIŠ VELKÁ ŠANCE (1984) pomohla k vyzdvižení z průměru psychologická složka filmu. Ani pokus o komedie Fukovi příliš nevyšel a z obou jeho veseloher V PÁTEKNENÍ SVÁTEK (1979) a V PODSTATĚ JSME NORMÁLNÍ (1981) opět čiší žánrová průměrnost. Svůj zájem o historii Fuka zúročil ve válečných filmech MYS DOBRÉ NADĚJE (1975) a PILOTI (1988), ve větším režisérském kolektivu se také podílel na sovětské epopeji BOJ OMOSKVU (1985).
Otakar Fuka od roku 1980 působí jako odborný asistent na FAMU a po skončení vlastního režírování se v devadesátých letech podílel na řadě filmů jako pedagogický dozor. Přestože Fuka nepatří k nejvýznamnějším osobnostem českého filmu, v době socialismu se několika jeho filmům i jemu samotnému dostalo ocenění.
Otakar Fuka je ženatý, z manželství s Evou, rozenou Valentovou, má jednu dceru.
Pavel "argenson" Vlach
