Ernst Lubitsch

Jediný pravý nositel legendárního „Lubitschova doteku“ byl prvním z velkých německých režisérů (s ním Lang a Murnau), který přesídlil do Hollywoodu. Svým citem pro zachycení americké psýché (jakkoli se jeho filmy odehrávaly v evropských či imaginárních zemích) se stal mezi německými emigranty tím nejméně německým a dosáhnul v Americe největšího úspěchu.

Syn berlínského krejčího dal před střední školou přednost divadlu. Zpočátku sice ještě paralelně s účinkováním v kabaretech a music hallech vedl tatíkovi účetnictví, nicméně divadlo definitivně zvítězilo v podobě angažmá ve slavném Deutsches Theater Maxe Reinhardta, kde se ještě náctiletý Lubitsch rychle prosadil jako charakterní herec.

Ve stejné době si začal přivydělávat u filmu: Po učednických letech se stal úspěšným komikem, aby se posléze ujal i režie svých filmů. Od chvíle, kdy s herectvím skončil, začala Lubitschova režisérská hvězda prudce stoupat. Zatímco jeho německou múzou se stala Pola Negri, do Hollywoodu si ho v roce 1923 pro svůj projekt vyžádala jiná kráska Mary Pickfordová.

Lubitschova hollywoodská kariéra byla ve znamení dlouhé šnůry úspěšných filmů, především sofistikovaných komedií, kterým neublížil, ba naopak, ani nástup zvuku. Od roku 1935 si mohl své filmy i produkovat, na přelomu 30. a 40. let natočil svá nejslavnější díla (NINOČKA; THE SHOP AROUND THE CORNER; BÝT, ČI NEBÝT) a jeho chátrajícím zdravím narušenou kariéru uzavřel v roce 1947 čestný Oscar. Téhož roku Lubitsch umírá.

A co tedy bylo na jeho „doteku“ tak kouzelného? Termín implikující lehkost, eleganci a technickou preciznost odkazuje na Lubitschovu mimořádnou „ekonomiku“ výrazu, tj. schopnou komunikovat myšlenku filmu, vztahy mezi postavami, lubitschovskou ironii elementárními nástroji filmové režie (gesty či pohledy herců, jejich rozestavením a pohybem po scéně, kompozicí záběrů atd.). S trochou nadsázky se dá říci, že čím byl pro thriller Hitchcock, znamenal Lubitsch pro komedii.

Ernst Lubitsch přivedl do amerických kin zapomenutý a přitom komplexní svět dobrých mravů a pěstěných zevnějšků. Významný americký kritik Andrew Sarris o něm napsal: „Lubitsch byl posledním z ryzích Evropanů, kterým se dostalo svobody na americkém kontinentě. Druhého, jako byl on, už nikdy nespatříme, protože svět, který oslavoval, zemřel – ještě dřív než on sám. Ten svět už žil pouze v jeho vzpomínkách.“

betelgeuse